Oldřich Dědek (herec)
| Oldřich Dědek | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 13. dubna 1920 Nový Jičín  Československo |
| Úmrtí | 5. srpna 1973 (ve věku 53 let) Praha Československo |
| Žánry | opera |
| Povolání | zpěvák |
| Hlasový obor | tenor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oldřich Dědek (13. dubna 1920 Nový Jičín – 5. srpna 1973 Praha) byl český zpěvák, herec a tanečník.[1]
Životopis
Studoval na obchodní akademii v Ostravě, získal pěvecké školení u L. Kadeřábka, E. Fierlingerové a T. Pattiery. Po odchodu do Prahy vystupoval v letech 1939 až 1941 s Tanečním orchestrem Jaroslava Maliny a B. Bryena.[2]
Od roku 1941 působil jako elév v Národním divadle, v letech 1945 až 1948 ve Velké opeře 5. května. Po sloučení Velké opery 5. května s Národním divadlem zde působil jako člen opery (tenor buffo) v letech 1948–1951. V letech 1951–55 byl sólistou v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a Armádní opery. V sezoně 1956/7 působil jako činoherec v Divadle satiry, ale v roce 1959 ještě hostoval v opeře Národního divadla. [1]
Měl mimořádné fyzické dispozice a komické a pohybové vlohy, často prováděl i při zpěvu obtížné akrobatické cviky (např. ve Výletech páně Broučkových v roce 1948 ve Velké opeře 5. května zpíval zavěšen za nohy na hrazdě hlavou dolů [3]). Působil také v operetě a věnoval se estrádní činnosti. [4] Vystupoval s klavíristou a bývalým kapelníkem Jiřím Procházkou jako komické duo. Ve volném čase se věnoval kreslení a sochařství. [5]
Na gramodesky nahrával šlágry ze 30. a 40. let pod pseudonymem Oldřich Horský. V roce 1972 vystoupil v České televizi v silvestrovském pořadu jako jeden z vypravěčů anekdot. Zemřel ve věku 53 let na selhání ledvin. Po mnoha zdravotních komplikacích byl v tu dobu již v invalidním důchodu. [6][7]
Rodina
Měl jednu dceru, Marcelu, provd. Borgesovou. [5]
Operní role, výběr
- 1942 Antonín Dvořák: Armida, Roger, Národní divadlo, režie Ferdinand Pujman
- 1942 Ruggiero Leoncavallo: Komedianti, První venkovan, Prozatímní divadlo, režie Miloslav Jeník
- 1948 Georges Bizet: Carmen, Remendado, Velká opera 5. května, režie Václav Kašlík
- 1948 Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy, Vojta od Pávů, Duhoslav, Velká opera 5. května, režie Jiří Fiedler
- 1950 Jaroslav Kvapil: Pohádka máje, Druhý student, Národní divadlo, režie Václav Kašlík
- 1951 Stanislaw Moniuszko: Halka, Horal, Smetanovo divadlo, režie Jerzy Merunowicz
- 1955 Antonín Dvořák: Rusalka, Hajný, Armádní opera ve Smetanově divadle, režie Jiří Fiedler
- 1959 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, Principál komendiantů, Skočnou tančí (j.h.), Smetanovo divadlo, režie Václav Kašlík
Filmografie (výběr)
- 1947 Polibek ze stadionu, role: Kubiš, režie Martin Frič
- 1947 Parohy, šantánový zpěvák Pink, režie František Sádek a Alfréd Radok
- 1948 Červená ještěrka, inspicient Filip, režie František Sádek
- 1948 Daleká cesta, vězeň, režie Alfréd Radok
- 1952 Pyšná princezna, rádce a ceremoniář, režie Bořivoj Zeman
- 1952 Divotvorný klobouk, komediant, režie Alfréd Radok
- 1955 Hudba z Marsu, bubeník Kalousek, režie Ján Kadár a Elmar Klos
- 1959 Dařbuján a Pandrhola, doktor, režie Martin Frič
- 1964 Čintamani a podvodník, muž ve hospodě, cestující ve vlaku, režie Jiří Krejčík
- 1968 Šíleně smutná princezna, ceremoniář Kokoška, režie Bořivoj Zeman
- 1968 Kulhavý ďábel, hasič, režie Juraj Herz
- 1969 Zabil jsem Einsteina, pánové, policista, režie Oldřich Lipský
- 1971 Ženy v ofsajdu, fotbalový fanda, režie Bořivoj Zeman
Odkazy
Reference
- ↑ a b Oldřich Dědek v databázi Archivu Národního divadla
- ↑ Vladimír Procházka a kol.: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 71
- ↑ KOLEKTIV autorů: Divadlo nové doby (1945–1948). Praha : Panorama, 1990, str. 106, ISBN 80-7038-140-X
- ↑ DĚDEK, Oldřich. Galerie osobností [online]. Nový Jičín: Muzeum Novojičínska [cit. 2023-02-04]. Dostupné online.
- ↑ a b SUCHÝ, Ondřej. Oldřich Dědek. Koktavý ceremoniář. In.: Rytmus života/RETRO Gold, č. 3, 17. února 2022, str. 80
- ↑ SUCHÝ, Ondřej. Oldřich Dědek. Koktavý ceremoniář. In.: Rytmus života/RETRO Gold, č. 3, 17. února 2022, str. 80–81
- ↑ LUDVOVÁ, Jitka. Biografický slovník/Dědek Oldřich [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2023-02-04]. Dostupné online.
Literatura
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 45, ISBN 978-80-200-1502-0
- KOLEKTIV autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000, str. 511, ISBN 80-7008-107-4
- KOLEKTIV autorů: Divadlo nové doby (1945–1948). Praha : Panorama, 1990, str. 100, 106, 110, ISBN 80-7038-140-X
- Vladimír Procházka a kol.: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 71
- SUCHÝ, Ondřej. Oldřich Dědek. Koktavý ceremoniář. In.: Rytmus života/RETRO Gold, č. 3, 17. února 2022, str. 78–81
Externí odkazy
- Oldřich Dědek v databázi Archivu Národního divadla
- Oldřich Dědek v Česko-Slovenské filmové databázi
- Oldřich Dědek ve Filmové databázi
- Oldřich Dědek na Kinoboxu.cz
- Oldřich Dědek v Internet Movie Database (anglicky)
- DĚDEK, Oldřich. Galerie osobností [online]. Nový Jičín: Muzeum Novojičínska [cit. 2023-02-04]. Dostupné online.
- LUDVOVÁ, Jitka. Biografický slovník/Dědek Oldřich [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2023-02-04]. Dostupné online.
- SUCHÝ, Ondřej. Známí-neznámí (Dědek Oldřich) [online]. Semanovice: Ondřej Suchý, 2008-01-05 [cit. 2023-02-04]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“