Oldřich Drahotušský

Oldřich Drahotušský
Narození19. února
Podhradní Lhota
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí30. května
Planá u Mariánských Lázní
ČeskoČesko Česko
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísochař, restaurátor
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Oldřich Drahotušský (19. února 1929 Podhradní Lhota30. května 1994 Planá u Mariánských Lázní) byl sochař, řezbář a restaurátor.[1][2]

Život

Vyučil se řezbářem u akademického sochaře Aloise Vaňka[3] v Holešově, v letech 1946–1948 přešel na Státní ústřední školu bytového průmyslu v Praze k profesorovi Václavu Markupovi. V letech 1948–1953 pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Bedřicha Stefana a profesora Jaroslava Horejce.[4] Během tohoto studia byl v letech 1951–1952 na Akademii výtvarného umění v Sofii.[5]

Po dokončení studií byl zaměstnán v ZUKOVu (Závody umělecké kovovýroby, bývalá firma Franta Anýž), kde vytvořil řadu reliéfů a uměleckých předmětů z kovu, navrhoval i medaile, znaky, plakety a erby.[5] Koncem šedesátých a v sedmdesátých letech 20. století spolupracoval se zvonařskou dílnou rodiny Manouškových[6] ve Zbraslavi. Navrhl například reliéfní výzdobu zvonů, určených pro kostel Zvěstování Panny Marie ve Vlachově Březí, které byly ulity v roce 1970. V osmdesátých letech vytvořil větší soubor drobných plastik ptáků a ryb. Používal celou řadu technik i materiálů – kov, dřevo, kámen, sádru i laminátové odlitky.[6]

Oldřich Drahotušský pracoval také jako restaurátor. V poslední třetině svého života se podílel na restaurování soch a mobiliáře v interiéru klášterního kostela v Kladrubech u Stříbra, který navrhl Jan Blažej Santini-Aichel. Při této práci utrpěl v roce 1994 úraz a na jeho následky zemřel.[7] Byl pochován na Olšanech v Praze.[5]

Oldřich Drahotušský byl členem Spolku sochařů České republiky.

Dílo (výběr)

Oldřich Drahotušský ve své umělecké tvorbě prošel různými obdobími – od počátečních realistických, převážně portrétních plastik a reliéfů dospěl k osobitému formovému a tvarovému zjednodušení. V některých dílech postupem času dospěl k dynamické formě a k základním tvarům.[3]

Podílel se na restaurování více než 80 děl, například:

Výstavy

Samostatné výstavy za života

1959 v Zukovu v Praze[3]

1962 v Alšově síni Umělecké besedy v Praze

1964 v Klubu mládeže v Praze

Posmrtné výstavy

1996 v Západočeském muzeu v Plzni[11]

1997 v zámku v Bystřici pod Hostýnem[11]

1999 v Rajnochovicích (jako součást výstavy šesti umělců 1. ročníku výstavy Valašské mámení)[12]

2000 v Galerii Art club v Týně nad Vltavou (s malířem Miroslavem Konrádem)[11]

2002 v Pedagogickém muzeu J. A. Komenského

2002 na zámku v Manětíně (s fotografiemi Václava Bořka-Dohalského)[13]

2003 v budově školy v Podhradní Lhotě[11]

2005 společná výstava se sochařem Vladimírem Koštovalem v zámku v Bystřici pod Hostýnem[6]

2006 v Městském muzeu Bystřice pod Hostýnem v budově zámku[14]

Odkazy

Reference

  1. Drahotušský, Oldřich, 1929-1994 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 
  2. Osoby | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 
  3. a b c LHOTA, Obec Podhradní. Významní rodáci. www.podhradnilhota.cz [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-19. 
  4. a b c d e f Sochy Oldřicha Drahotušského. www.mubph.cz [online]. [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 
  5. a b c d COMPUTER, Raab. Knihovna Holešov. knihovna.holesov.info [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  6. a b c d DRAHOTUŠSKÝ Oldřich 19.2.1929-30.5.1994 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 
  7. Sochy Oldřicha Drahotušského. www.mubph.cz [online]. [cit. 2020-12-20]. Dostupné online. 
  8. Restaurátorská zpráva o restaurování pískovcové sochy sv. Jana Nepomuckého na fasádě domu " U tří pštrosů" v Praze 1. Národní památkový ústav [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  9. VYČICHLO, Jaroslav. Žlutice - sloup se sousoším Nejsvětější Trojice | Památky a příroda Karlovarska. www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz [online]. [cit. 2020-12-20]. Dostupné online. 
  10. Křečhoř. www.krechor.cz [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  11. a b c d Události | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  12. Valašské mámení - TOURISM.CZ - rezervační a informační systém. tourism.cz [online]. [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 
  13. Fotograf s modrou krví - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi. www.fotografovani.cz [online]. [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 
  14. Zámek Bystřice pod Hostýnem. www.mubph.cz [online]. [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 

Literatura

  • HORYNA, Mojmír; HRUBÝ, Josef; KOŠTOVALOVÁ-DRAHOTUŠSKÁ, Jana. Oldřich Drahotušský:Život a dílo. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1996. 30 s., reprodukce. ISBN 80-900151-5-8. S. 19. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“