Oldřich František Libštejnský z Kolovrat

Oldřich František hrabě Libštejnský z Kolovrat
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci: 1649 – 3. leden 1650
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce	Bernard Ignác Jan z Martinic
Nejvyšší zemský hofmistr Českého království
Ve funkci: 15. červen 1646 – 1649
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Jindřich Libštejnský z Kolovrat
Nástupce	Bernard Ignác Jan z Martinic
Císařský tajný rada
Ve funkci: 1644 – ?
Panovník	Ferdinand III.
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci: 4. listopad 1643 – 1644
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Jindřich Libštejnský z Kolovrat
Nástupce	Sezima z Vrtby
Prezident dvorské komory ve Vídni
Ve funkci: 1637 – 1648
Panovník	Ferdinand III.
Prezident české komory
Ve funkci: 1636[zdroj?] nebo už 26. prosinec 1634 – 1645
Panovník	Ferdinand II., Ferdinand III.
Předchůdce	Jiří Adam z Martinic
Nástupce	Jindřich Berka z Dubé
Císařský komorník
Ve funkci: 1631 – ?
Panovník	Ferdinand II., Ferdinand III.
Osobní číšník císaře
Ve funkci: 1628 – ?
Panovník	Ferdinand II.
Narození	28. července 1607 Žichovice Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	3. ledna 1650 (ve věku 42 let) České Budějovice Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	Lucie Otýlie z Martinic (1609–1651)
Rodiče	Jindřich Libštejnský z Kolovrat (1570–1646) Alžběta Popelovna z Lobkovic (1580–1663)
Děti	bezdětný
Příbuzní	děd: Albrecht VI. Libštejnský z Kolovrat († 1586) babička: Alžběta Kavková z Říčan († 1585) děd: Oldřich Felix Popel z Lobkowicz (1557–1604) babička: Anna Alžběta z Hradce (1557–1596) tchán: Jaroslav Bořita z Martinic (1582–1649) praděd: Jáchym z Hradce (1526–1565) prababička: Anna z Rožmberka (1530–1580) praděd: Kryštof Popel z Lobkowicz († 1590) prababička: Anna z Bibrštejna (1523–1593) strýc: Jan Libštejnský z Kolovrat (1550–1616) strýc: Jaroslav Libštejnský z Kolovrat (1553–1617) strýc: Heralt Václav Libštejnský z Kolovrat († 1630) strýc: Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat (1588–1640) bratranec: Albrecht Libštejnský z Kolovrat (1583–1648) bratranec: Václav Libštejnský z Kolovrat (1634–1659)
Zaměstnání	politik, úředník
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich František hrabě Libštejnský z Kolovrat (28. července 1607 Žichovice – 3. ledna 1650 České Budějovice) byl český šlechtic ze starobylého rodu Kolovratů. V pobělohorském období zastával několik nejvyšších úřadů ve správě Českého království, uplatnil se i u císařského dvora ve Vídni a patřil k mecenášům katolické církve. Vlastnil řadu statků v různých částech Čech, jeho hlavními sídly byly renesanční zámky v Žichovicích a v Bystrém.

Mládí

Narodil se na zámku v Žichovicích jako jediný syn nejvyššího hofmistra Jindřicha Libštejnského z Kolovrat (1570–1646) a jeho manželky Alžběty z Lobkovic (1580–1663). V patnácti letech by vyslán na kavalírskou cestu, která trvala téměř šest let (1622–1628). Dva a půl roku pobýval v Římě, v roce 1625 se na půl roku vrátil do Prahy, ale pak pokračoval v cestě přes Německo do Lovaně, kde strávil téměř rok, delší dobu pak pobýval v Bruselu a Paříži. Téměř rok cestoval po Pyrenejském poloostrově a přes Švýcarsko a Itálii se v červenci 1628 vrátil do Prahy. Z jeho kavalírské cesty vyplývá důraz na pobyt v katolických zemích jižní Evropy, který spojil s návštěvou významných poutních míst (Loreta, Santiago de Compostela).

Kariéra

Krátce po návratu z kavalírské cesty se začal uplatňovat u dvora a v roce 1628 byl jmenován osobním číšníkem císaře Ferdinanda II. V roce 1631 získal titul císařského komorníka a téhož roku se v Praze oženil s Lucií Otýlií z Martinic (1609–1651), dcerou Jaroslava Bořity z Martinic. V další kariéře mu pomohlo toto příbuzenské spojení, stejně tak i podpora otce, jeho dalším patronem byl také Vilém Slavata.

V letech 1636–1645 byl prezidentem české komory a v letech 1637–1648 zároveň prezidentem dvorské komory ve Vídni.^[1] Souběžný výkon těchto dvou úřadů finanční správy habsburské monarchie z něj činil důležitou osobnost vlády Ferdinanda III. V roce 1636 byl vyslán jako císařský komisař na český zemský sněm a v roce 1644 byl jmenován tajným radou. V letech 1643–1644 byl nejvyšším komorníkem Českého království a po otcově smrti nejvyšším hofmistrem (1646–1649). Po úmrtí svého tchána Jaroslava Bořity z Martinic v listopadu 1649 se stal nejvyšším purkrabím,^[2] ale sám zemřel krátce poté 3. ledna 1650 v Českých Budějovicích. Pohřben byl v rodové hrobce v kostele sv. Jana Křtitele v Bystrém.^[3]

Mecenášství

Oddanost katolické církvi jej pak provázela až do smrti a stál například u vzniku kapucínského kláštera v Sušici. Podpořil založení kolejí v Klatovech, v Březnici a v Hlohově či augustiniánského kláštera v Dolním Ročově.

Majetek

Již v době svého sňatku dostal do vlastní správy panství Žichovice (1631), k němu později připojil i sousední Frymburk, který předtím patřil jeho matce. V roce 1637 koupil poblíž Prahy statek Pakoměřice, za nevyjasněných okolností se do jeho majetku dostaly také Podsedice v severních Čechách.^[4] Po svém vzdáleném příbuzném Vilému Bezdružickém z Kolovrat zdědil v roce 1642 panství Bystré ve východních Čechách, které pak ještě rozšiřoval. Dvě největší panství v Oldřichově majetku, Bystré a Žichovice, značně utrpěly průchodem švédských vojsk koncem třicetileté války. Po smrti bezdětného Oldřicha Františka bylo jeho dědictví rozděleno mezi několik příbuzných, Bystré zdědila vdova Lucie Otýlie, rozená z Martinic, Žichovice převzala Oldřichova matka Alžběta, rozená z Lobkovic. Bratranec Václav (1634–1659), člen jezuitského řádu, zdědil hrad Střelu a Střelské Hoštice, další bratranec František Karel (1620–1700) získal Pakoměřice.

Fotogalerie

• 

  Pamětní deska se jmény Oldřicha Františka a jeho otce Jindřicha Libštejnského z Kolovrat v Ročovském klášteře.

• 

  Zámek Bystré, jedno ze sídel Oldřicha Františka Libštejnského z Kolovrat

• 

  Erb Libštejnských z Kolovrat

Odkazy

Reference

Literatura

• JUŘÍK, Pavel: Kolowratové. Věrně a stále; Praha, 2016 ISBN 978-80-242-5163-9
• KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013 ISBN 978-80-7415-071-5

Externí odkazy

• Rodokmen