Oldřich Friš

Oldřich Friš
Narození	7. května 1903 Boskovice, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. ledna 1955 (ve věku 51 let) Praha, Československo Československo
Povolání	indolog, vysokoškolský profesor a překladatel
Témata	indologie, orientalistika a překlad
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Oldřich Friš (7. května 1903 Boskovice^[1] – 14. ledna 1955 Praha) byl český indolog, vysokoškolský profesor a překladatel ze starých indických jazyků.

Po maturitě na gymnáziu v Boskovicích studoval v letech 1922–1927 klasickou a slovanskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vedle toho absolvoval přednášky z indické historie a indoevropského srovnávacího jazykozpytu, z toho v letech 1924–1925 tři semestry v Berlíně. Po ukončení vysokoškolského studia působil jako učitel na středních školách ve Strakonicích a v Praze, od roku 1930 v Prešově, později v Mělníku a v letech 1932–1945 v Tišnově.

Současně se svou učitelskou praxí se soukromě věnoval indologii. Roku 1945 dokončil u profesora Vincence Lesného disertační práci s názvem Sattasaí a její místo v indické lyrice. Roku 1948 habilitoval prací Recenze Amarušataka a byl jmenován soukromým docentem Univerzity Karlovy a roku 1949 působil na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po návratu na Karlovu univerzitu byl roku 1950 jmenován odborným asistentem, roku 1951 státním docentem, roku 1952 zástupcem vedoucího Katedry filologie a dějin Předního východu a Indie, roku 1953 vedoucím této katedry a roku 1954 profesorem staroindické filozofie a děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabýval se filologií indických jazykù a starou íránistikou, věnoval se studiu staroindické společnosti i po stránce literárně-historické a zasloužil se o rozšíření oboru indologie o studia moderních jazyků a literatur.

Vedle své vědecké a pedagogické práce působil rovněž jako překladatel ze starých indických jazyků (sanskrt, prákrt) a jako publicista. Roku 1946 se stal členem redakční rady a od roku 1951 šéfredaktorem časopisu Nový Orient. Od roku 1952 byl členem ediční rady Malé knižnice Orientu a od roku 1953 šéfredaktorem Archívu orientálního, vědeckého časopisu pro výzkum historie, jazyků, kultury, náboženství a ekonomiky zemí Asie a Afriky.

• Amaru a Bharthari: Sloky o lásce, moudrosti a odříkání, SNKLHU, Praha 1959,
• Bilhana: Dnes ještě, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1953, společně s Františkem Hrubínem,
• Kálidása: Oblak poslem lásky, SNKLHU, Praha 1954,
• Kálidása: Šest ročních dob, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1956,
• Láska a odříkání, Edvard Beaufort, Praha 1948, výbor ze staré indické lyriky,
• Rámájanam, SNKLHU, Praha 1957, zkrácený překlad staroindického eposu,
• Sattasaí, Symposion, Praha 1947,
• Sómadéva: Démonovy povídky, SNKLHU, Praha 1956,
• Védské hymny, Symposion, Praha 1948.

• Lexikon české literatury 1., Academia, Praha 1985. str.757.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oldřich Friš
• Oldřich Friš^{[nedostupný zdroj]} na webu Obce překladatelů