Oldřich Hejl

Škpt. Oldřich Hejl
Narození	12. září 1910 Lomnice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. listopadu 1942 (ve věku 32 let) Vratislav Německá říše Německá říše
Povolání	voják
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Hejl (12. září 1910 Lomnice^[1] – 6. listopadu 1942 Vratislav^[2]) byl československý voják, dělostřelec, a za druhé světové války v letech 1939 a 1940 účastník domácího odboje^[3] coby člen Obrany národa na Uherskohradišťsku.^[4] Od roku 1940 byl až do své smrti politickým vězněm nacistického režimu,^[3] který jej nechal popravit.

Narodil se v Lomnici u Tišnova v domě č. 9 jako nejmladší syn (a třetí dítě) soukromého zámečníka Jakuba Hejla (21. května 1876 – 16. dubna 1951) a jeho manželky Aloisie, rozené Oulehlové (24. října 1882 – 2. listopadu 1977).^[1] V mládí byl mezi lety 1916 a 1922 žákem pětitřídní smíšené školy obecné v Lomnici. Od roku 1922 do roku 1926 studoval městské reformní reálné gymnázium v Tišnově.^[5] Po maturitě se rozhodl, po vzoru svého otce a staršího bratra Vladimíra, vyučit strojnickému řemeslu, a proto navštěvoval dvojtřídní všeobecnou živnostenskou školu pokračovací v Lomnici, jejímž ředitelem byl Bohumír Klement. V letech 1928 až 1932 studoval v Brně na Vyšší průmyslové škole elektrotechnické při první státní čsl. průmyslové škole. V roce 1930 vykonal zkoušku z řízení motorových vozidel.

Vojenskou prezenční službu vykonával od 1. října 1932 do 29. března 1934 u sboru dělostřeleckého pluku 8 v Opavě. Ta ho natolik nadchla, že se rozhodl spojit svůj další život s československou armádou. Od března 1935 tudíž vykonával dobrovolnou další činnou službu u dělostřeleckého pluku 8 v Opavě. Aby se mohl stát vojákem z povolání, absolvoval školu na důstojníky v záloze v Opavě, a dle dekretu ministerstva národní obrany se od 1. března 1937 stal důstojníkem dělostřelectva^[6] z povolání. Tuto funkci vykonával až do 30. června 1939, kdy byl dle výnosu Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera propuštěn ze svazku bývalé branné moci. Po rozpuštění branné moci se začal živit jako prodejní úředník Auto Praga, Českomoravské-Kolben-Daněk v Uherském Hradišti. S Uherským Hradištěm byl pak spojen i jeho další život.

• Podporučík v záloze – s účinností a pořadím od 1. ledna 1935^[7]
• Nadporučík dělostřelectva – s účinností a pořadím od 28. října 1938
• Kapitán – s účinností a pořadím od 28. října 1941
• Štábní kapitán – s účinností a pořadím od 1. května 1942

Jako i pro většinu českého obyvatelstva byla i pro Oldřicha Hejla okupace Československa a zřízení protektorátu Čechy a Morava velkou ranou. Jako důstojník československé armády však nechtěl nečinně přihlížet destrukci národa a vlasti. Rozhodl se proto vstoupit do Obrany národa (ON), přesněji řečeno do její odnože na Uherskohradišťsku. Úlohou Obrany národa bylo přijímat další členy, propagovat protinacistické smýšlení, ale také sabotáže, získávání a ukrývaní zbraní, organizace přechodů přes státní hranici, apod. ON byla na Uherskohradišťsku rozdělena do několika skupin, které měly různé úkoly. Oldřich Hejl byl společně s poručíkem Jiřím Kličkou členem sabotážní skupiny, jejímž úkolem bylo vkládání časovaných náloží z Baťových laboratoří do vagónových zásilek, rušení výroby ve zbrojovkách, odcizování zbraní a granátů, odstraňování orientačních tabulí na silnicích, šíření infekčních chorob mezi nepřáteli, odcizování pošty pro gestapo a jiné sabotážní úkoly. Velké množství členů však bylo prozrazeno, i díky široké spolupráci občanů s gestapem a krutým vyslýchacím metodám. Největší ranou však bylo v roce 1940 objevení deníku Karla Nigeuna se jmény mnoha členů ON, který posléze posloužil jako důkaz v procesu se členy ON. Podobně jako více než 500 členů^[4] v Uherském Hradišti byl odhalen i Oldřich Hejl, který byl zatčen 16. dubna 1940.

Po svém zatčení byl nejprve vězněn v Sušilových kolejích v Masarykově čtvrti v Brně, kde brněnské gestapo vytvořilo pro likvidaci Obrany národa zvláštní referáty II BM a II BM/SO, vedené komisařem Ewaldem Taudtem. Následně byl převezen do Kounicových kolejí v Brně-Žabovřeskách. Z Brna byl deportován do Vratislavi, kde byla hlavní věznice pro lidi odeslané brněnskou úřadovnou gestapa.^[8] Podmínky ve vratislavské věznici byly strašlivé – strava byla minimální, existovaly zde špatné hygienické podmínky, v zimním období lidé trpěli zimou. To vše mělo za následek smrt mnoha vězňů. Prováděly se zde také popravy gilotinou – stejný osud později zastihl i Oldřicha Hejla. Odtud byl převezen do věznice Mírov, která sloužila jako shromaždiště vězňů určených pro další transport. Mezitím byl 4. srpna 1942 odsouzen Lidových soudem v Berlíně k trestu smrti za přípravu velezrady vůči Říši. Poslední přesun podstoupil zpět do Vratislavi, kde čekal na vykonání rozsudku. Po tříměsíčním čekání byl 6. listopadu 1942 v 19:00 popraven. Jeho ostatky byly uloženy ve Vratislavi do hrobu pod číslem 1020.

Během svého pobytu ve věznicích byl vystavován krutému zacházení a výslechům. Zpočátku mu byly dovoleny balíčky osobních věcí a potravin od rodiny, později byla korespondence omezena na jeden dopis měsíčně. Ale ani nelidské zacházení nedokázalo zlomit jeho bojovného ducha. Velkou oporou mu byla víra v Boha a touha znovu obejmout své nejbližší. Jeho oblíbeným heslem bylo: „Po každé noci přijde den.“ od Shakespeara, které často doplňoval slovy: „Čím temnější noc, tím jasnější den.“ V dochované korespondenci nikdy neprojevoval slabost a pevně věřil v osvobození Československa, kterého se ale nedočkal. K rozveselení ostatních vězňů vedl na Mírově pěvecký kroužek, kde si spolu večer vězni zpívali slovácké písničky, a krátili tak dlouhý čas. Jeho oblíbeným popěvkem bylo: „Naši věrnost nic nezlomí“. I přes veškerou snahu rodiny a četná odvolání nebyl propuštěn a veškeré námitky byly zamítnuty.

Po druhé světové válce byly jeho ostatky převezeny zpět do Československa a 6. července 1946 byly v Lomnici pohřbeny s vojenskými poctami. Pohřbu se kromě rodiny zúčastnily stovky spoluobčanů, přátel a kolegů.

• Pohřeb por. Hejla
• 
  Smuteční oznámení
• 
  Před rodným domem č. 9 v Lomnici
• 
  Smuteční průvod
• 
  Smuteční průvod
• 
  U hrobu por. Hejla
• 
  Hrob v roce 2015

• Československý válečný kříž 1939 in memoriam - vyznamenán dne 9. května 1946
• Pamětní odznak druhého národního odboje

• Lomnice – náměstí Palackého^[9]
• Uherské Hradiště – náměstí Míru^[10]

• BURIÁN, Ludvík. A kdybych prošel celý svět, vás už nepotkám: (po stopách politických vězňů a míst, kde přišli o život - příspěvek k dějinám Uherskohradišťska za okupace). Uherské Hradiště: Okresní výbor svazu bojovníků za svobodu, 1990. 125 s. 
• KONEČNÝ, Michal; CENKOVÁ, Pavla. Lomnice: příroda, historie, osobnosti, památky. [s.l.]: Městys Lomnice, 2007. 286 s. ISBN 8025490084. 
• PAULE, Otokar. Obrana národa na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Státní okresní archiv Uherské Hradiště, 1993. 296 s. 
• VICENÍKOVÁ, Martina. K historii protifašistického odboje na Uherskohradišťsku (se zřetelem na osobnost Antonína Juřičky). Brno, 2007. 120 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta – Katedra historie. Vedoucí práce František Čapka. Dostupné online.

• Obrana národa
• Lomnice (okres Brno-venkov)
• Vojenské hodnosti
• Protinacistický odboj na Uherskohradišťsku

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldřich Hejl na Wikimedia Commons