Oldřich II. z Hradce

Oldřich II. z Hradce
Erb pánů z Hradce
Erb pánů z Hradce
Narození13. století
Úmrtí1312
ChoťMechtilda ze Schaumburgu
DětiOldřich III. (1299–1348)
Alžběta (Eliška), provd. z Kunštátu
Anna, provd. z Walsee († po 1336)
RodičeOldřich I. z Hradce († po 1282) a Marie Magdaléna z Hardeggu († po 1299)
Příbuznísestra: Marie z Hradce (+ po 1285)
sestra: Kateřina z Hradce, provd. z Kuenringu (+ po 1285)
bratr: Vítek II. z Hradce († asi 1291)
bratr: Ota z Hradce († asi 1300)
sestra: Markéta z Hradce († asi 1312)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich II. z Hradce († 1312) byl český šlechtic z rodu pánů z Hradce.

Život

Oldřich II. z Hradce byl synem Oldřicha I. z Hradce a jeho manželky Marie z Hardeka. Se svým bratrem Otou svědčil roku 1281 na listině Jindřicha z Rožmberka[1] a roku 1282 na jeho další listině.[2] Po návratu Václava II. do Prahy se Oldřich přidal na stranu svého příbuzného Záviše z Falkenštejna.[3][4] V roce 1289 se účastnil lenního holdu Kazimíra Bytomského Václavu II.[5]

V Čechách držel město Jindřichův Hradec s trhovými vsemi Dešnou a Strmilovem s okolními vesnicemi Březinou, Drunčí, Klenovem, Kostelní Radouní, Lodhéřovem, Světcemi, dále panství Sedlčany, jeho matka držela Stodůlky u Prahy a u Jindřichova Hradce Studnici a vsi Kochans a Horusice. Na Moravě držel Oldřich hrad Bánov, Valeč a Vilímovice na Znojemsku, na Bítovsku Bačkovice, trhovou ves Slavonice a Řečici. Od krále obdržel na čas hrad Brumov s panstvím a tamním soudem, Uherský Brod, mýto v Uničově a Lipníku a vsi Hluk a Topolany.[6]

Oldřich z Hradce daroval společně s matkou templářům z Uhříněvsi patronátní právo kostela ve Stodůlkách a později i dvůr Rudgerslag (r. 1297), podporoval řád německých rytířů.[7] Jeho držba hradu Brumova mu umožnila obdarovat klášter ve Velehradě mýtem v Uherském Brodě. Potvrdil klášteru ve Vizovicích fundaci Petra ze Sloupna[8] a roku 1299 ho sám obdaroval patronátním právem kostela ve Slavonicích.[9] Naposledy je připomínán roku 1303 a to jako svědek věnné smlouvy Vítka ze Švábenic a jeho druhé manželky Perchty.[10]

Manželkou Oldřicha byla Mechthilda z Schaumberka (zmíněná v r. 1333 a r. 1345),[11] která měla věno na vsích Deštná, Březina, Drunč, Velká Radouň, Světce, Lodhýřov, Klenov, Studnice, Kochanov a Horusice. Oldřich po sobě zanechal syna Oldřicha a dceru Annu ze Schaumberka (3. listopadu 1319 zmíněna jako mrtvá), která měla syny Meinhera z Lisnik a Wernharda ze Schauenburgu. Podle Letopisu žďárského kratšího měl dceru Annu, manželku Smila z Obřan, která ovdověla roku 1312 a žila ještě roku 1333 (pokud vzpomínanou Anežkou není další Oldřichova dcera). Jinou Oldřichovou dcerou, která se uvádí v roce 1333, byla Kateřina.[12][13]

V Jindřichově Hradci založil kapli sv. Diviše, kterou vysvětil pražský biskup Tobiáš z Bechyně.[14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ CDB VI.1, s. 234-236, č. 181.
  2. ↑ CDB VI.1, s. 257-258, č. 207.
  3. ↑ RBM II, s. 569, č. 1316; CDM V, s. 278-279, č. 73.
  4. ↑ RBM II, s. 1007, č. 2323.
  5. ↑ ANTONÍN Robert: Zahraniční politika krále Václava II. v letech 1283-1300. Brno: Matice moravská, 2009, s. 119.
  6. ↑ CDM V, s. 9-12, č. 9.
  7. ↑ CDM V, s. 78-79, č. 74; s. 294-295, č. 100; RBM II, s. 699, č. 1628.
  8. ↑ CDM V, s. 53-54, č. 52; s. 83-84, č. 83.
  9. ↑ CDM V, s. 108-109, č. 105.
  10. ↑ CDM V, s. 166-167, č. 158.
  11. ↑ CDM V, s. 9-12, č. 9; MVTP (Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. Tomus prodromus., s. 569, č. 1052; zemřela 13. října neznámého roku, viz Urkunden- und Regestenbuch, s. 26; Wilhering, Stiftsarchiv Urkunden (827-1854) 1345 X 21, in: monasterium.net, http://monasterium.net/mom/AT-StiAW/Urkunden/1345_X_21/charter.
  12. ↑ CDM VII, s. 800, č. 186 (podrobněji viz RBM III. s. 32-33, č. 76); RBM III, s. 221, č. 535; LETOPISY ŽĎÁRSKÉ. FRB II, s. 551; MVTP (Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. Tomus prodromus), s. 569, č. 1053-1054; SEDLÁČEK, A.: Hrady IV, s. 34 uvádí mylně Elišku, manželku Smila z Kunštátu a Anežku, manželku Meinhera z Lísneka a pak Wernharta VII. ze Šaumberka, ale to byli „sororini“ Oldřicha, tj. jeho synovci; omyl opakuje TEPLÝ, F.: Dějiny města Jindřichova Hradce, s. 84 a přejímají ho i PLAČEK, M. – FUTÁK, P.: Páni z Kunštátu, s. 72.
  13. ↑ STANISLAV, Vohryzek. Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek. , 2017 [cit. 2020-04-13]. . Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
  14. ↑ Jindřichův Hradec jako součást pražské diecéze, proboststvi-jh.cz

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
Oldřich I. z Hradce		Znak z doby nástupu4. pán z Hradce
po roce 1259 – před rokem 1312		Znak z doby konce vládyNástupce:
Oldřich III. z Hradce

Média použitá na této stránce

Páni z Hradce, starý znak.png
Autor: Omote229, Licence: CC0
Původní znak pánů z Hradce