Oldřich Králík

Prof. PhDr. Oldřich Králík, DrSc.
Narození9. června 1907
Kroměříž
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. srpna 1975 (ve věku 68 let)
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagog, spisovatel, literární kritik, literární historik a učitel
OceněníCena města Olomouce (2008)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Oldřich Králík (9. června 1907, Kroměříž[1] – 20. srpna 1975, Olomouc) byl český literární historik, textolog, kritik, editor a pedagog. Patřil mezi nejvýznamnější české znalce Bezruče, Máchy a Březiny.

Život

Rodný dům ve Vodní ulici v Kroměříži

Narodil se v Kroměříži v rodině obchodníka[1] v měšťanským domě ve Vodní ulici č.p. 94 (nyní č.p. 92), který je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky pod číslem 26932/7-6009.[2] Vystudoval klasické Arcibiskupské gymnázium,[3] při studiích na gymnáziu projevoval zájem o literaturu a přispíval do školního časopisu. Poté absolvoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor bohemistika a klasická filologie (PhDr., 1931). Významně ho ovlivnil jeho profesor Arne Novák. Dne 2. dubna 1934 byl v Praze - Bubenči sezdán s Boženou Maděrovou.[1] V roce 1946 se habilitoval a byl jmenován docentem filozofické i pedagogické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde pomáhal budovat obor bohemistiky. V roce 1958 dosáhl vědecké hodnosti doktora filologických věd (DrSc.) a v roce 1966 byl jmenován univerzitním profesorem.[4] Podílel se na vzniku Památníku Petra Bezruče v Opavě.

V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.[5]

Dílo

Oldřich Králík přistupoval k literárně badatelské práci netradičně. Jeho práce vždy vynikají hlubokými znalostmi spisovatelova díla, které dokázal propojit s biografickým a literárním kontextem doby, ve které dílo vznikalo. Snaha poznat a pochopit tajemství tvůrčího procesu a výklad díla na základě osobnosti autora jej často dovedla k originálním závěrům. Ty často vzbuzovaly vášnivé polemiky ve vědeckých kruzích. Králík byl ovlivněn českou literární strukturalistickou školou a především Janem Mukařovským.

Ve čtyřicátých letech se intenzivně věnoval dílu Otokara Březiny (Otokar Březina. Logika jeho díla). Později vydal originální práce o díle Bezruče, Máchy, Čapka, Nerudy, Olbrachta, Dobrovského, Jungmanna, Palackého a dalších.

V roce 1947 vydal studii O charakter Bezručova díla, která ovlivnila veškeré pozdější bezručovské bádání.

Spolupracoval po jazykové stránce s prof. Colem i na překladu Nového zákona,[6] od konce 50. let se zabýval též soustavným studiem nejstarších českých křesťanských legend a napsal o nich řadu prací.[7]

Zemřel při každoroční soukromé pěší pouti z Olomouce na Svatý Kopeček 20. srpna 1975.

Vybrané studie

Výběr z díla.[8]

  • KRÁLÍK, Oldřich. O charakter Bezručova díla. Tato studie je otištěna na str. 29–144 sborníku: Pět studií o Petru Bezručovi. Uspořádali a úvod napsali Oldřich Králík a Karel Horálek. Vyd. 1. Olomouc: Universitní fond, 1947, 218 s.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Otokar Březina 1892-1907: logika jeho díla. Vyd. 1. Praha: Melantrich, 1948, 539 s.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Historie textu Máchova díla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1953, 115 s. (Edice: Sborník filologický I,3.)
  • KRÁLÍK, Oldřich. Kapitoly o Slezských písních. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě, 1957, 121 s.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Pouť krkonošská. Máchovy texty a máchovské apokryfy. Vyd. 1. Olomouc: Palackého universita v Olomouci, 1957, 243 s. (Edice: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis.)
  • KRÁLÍK, Oldřich. K počátkům literatury v přemyslovských Čechách. Praha: Československá akademie věd, 1960, 103 s. (Edice: Rozpravy ČSAV. Řada společenských věd.)
  • KRÁLÍK, Oldřich. Sázavské písemnictví 11. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961, 93 s. (Edice: Rozpravy ČSAV. Řada společenských věd.)
  • KRÁLÍK, Oldřich. Text Slezských písní. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě, 1963, 117 s.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Křižovatky Nerudovy poezie. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965, 140 s. (Edice: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis – Facultas philosophica.)
  • KRÁLÍK, Oldřich. Šest legend hledá autora. Praha: Mladá fronta, 1966, 352 s.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Slavníkovské interludium: k česko-polským kulturním vztahům kolem roku 1000. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1966, 261 s.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Od Radima ke Kosmovi: k nejstarším dějinám české vzdělanosti. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968, 131 s. (Edice: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Philologica.)
  • KRÁLÍK, Oldřich. Demystifikovat Máchu: tři studie. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1969, 237 s.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Historická skutečnost a postupná mytizace mongolského vpádu na Moravu roku 1241: příspěvek k ideologii předbřeznové Moravy. Olomouc: Socialistická akademie, 1969, 47 s. (Edice: Knihovnička Střední Moravy; sv. 2.) [Přetištěno na str. 158–202 antologie: KRÁLÍK, Oldřich. Osvobozená slova. Praha: Torst, 1995, 575 s. ISBN 80-85639-59-9.]
  • KRÁLÍK, Oldřich. V příšeří české protohistorie: kus metodologie a polemiky. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1969, 200 s. (Edice: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis.)
  • Nejstarší legendy přemyslovských Čech. [Uspořádal, předmluvu a poznámky napsal Oldřich Králík.] Praha: Vyšehrad, 1969, 224 s.: obr. příl.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Labyrint dávných dějin českých. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1970, 155 s.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Filiace vojtěšských legend. 1. vyd. Praha: Academia, 1971, 233 s.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Nejstarší rodokmen české literatury. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1971, 115 s.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Archetyp zádonštiny. 1. vyd. Olomouc: Filosofická fakulta University Palackého, 1972, 174 s. (Edice: Spisy Filosofické fakulty Univerzity Palackého. Rossica Olomucensia.)
  • KRÁLÍK, Oldřich. První řada v díle Karla Čapka. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1972, 209 s.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Kosmova kronika a předchozí tradice. Praha: Vyšehrad, 1976, 269 s.
  • FICEK, Viktor a KRÁLÍK, Oldřich. Kapitoly o Petru Bezručovi. Ostrava: Profil, 1978, 272 s.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Osvobozená slova. [Výbor prací, uspořádal Jiří Opelík.] Praha: Torst, 1995, 575 s. ISBN 80-85639-59-9.
  • KRÁLÍK, Oldřich. Platnosti slova: (studie a kritiky). Vyd. 1. Olomouc: Periplum, 2001, 489 s. ISBN 80-902836-5-9.

Reference

  1. ↑ a b c MZA Brno – Matrika narození, Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži, sign. 10015, folium 345.
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 139837 : Měšťanský dům. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=23
  4. ↑ Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 2/II (K–L). Vyd. 1. Praha: Academia, 1993; str. 919–922.
  5. ↑ Ocenění Ministerstva kultury pamětní medailí ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Bulletin Společnosti Otokara Březiny. 09.2018, roč. 2018, čís. 72, s. 16. 
  6. ↑ Nový zákon. Sýkorův překlad v revisi Hejčlově k tisku upravil, rozčlenil, úvody a poznámkami opatřil Dr. Rudolf Col. Velehrad, nakladatelství dobré knihy v Olomouci, L. P. 1947. [Na str. 8 se uvádí, že po stránce jazykové mj. pomáhal univ. doc. PhDr. Oldřich Králík.]
  7. ↑ FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 2/II (K–L). Vyd. 1. Praha: Academia, 1993; str. 919–922.
  8. ↑ KRÁLÍK, Oldřich. Osvobozená slova. 1. vyd. Praha: Torst, 1995. 575 s. ISBN 8085639599, ISBN 9788085639599. OCLC 34361656 S. 511–569. 

Literatura

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 919–922. 
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • MÁLKOVÁ, Iva; URBANOVÁ, Svatava, a kol. Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945-2000). Olomouc ; Ostrava: Votobia ; Ústav pro regionální studia OU, 2001. 367 s. ISBN 80-7198-515-5, ISBN 80-7042-597-0. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Kroměříž, Vodní 16.jpg
Autor: Palickap, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: