Oldřich Mikulášek

Oldřich Mikulášek
Oldřich Mikulášek
Oldřich Mikulášek
Narození26. května 1910
Přerov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. července 1985 (ve věku 75 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Povoláníspisovatel, básník, novinář, publicista a redaktor
Žánrpoezie
OceněníStátní cena Klementa Gottwalda caz(1965)
Čestné občanství města Brna (2003)
Manžel(ka)Věra Mikulášková
DětiOndřej Mikulášek[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Mikulášek (26. května 1910 Přerov[2] – 13. července 1985 Brno) byl moravský básník, autor lyrických a lyricko-epických sbírek básní s charakteristickým rytmizováním a vnitřní dynamikou verše.[3]

Život

Pamětní deska v brněnské Mášově ulici

Oldřich Mikulášek se narodil v Přerově 26. května 1910 jako syn železničáře.[2][4] Po měšťanské (základní) škole v Přerově absolvoval roku 1927 gremiální obchodní školu.

Na živobytí si nejprve vydělával jako dělník a zaměstnanec, do roku 1930 měl jen krátkodobá zaměstnání např. v továrně na cukrovinky, v cihelně, jako vozopísař u drah či jako akvizitér v inzerci.[4] V letech 1930–1933 pracoval jako tiskárenský leptač a litograf ve Zlíně.[4] Od roku 1933 pracoval jako sportovní redaktor přerovského časopisu Obzor[4] a mj. také v Československém rozhlase.

Roku 1937 se oženil a natrvalo přestěhoval do Brna, kde se stal redaktorem Lidových novin.[4] Po válce působil v redakci deníku Rovnost (1945–1948),[4] dále v tehdejších Svobodných novinách, později přejmenovaných opět na Lidové noviny (1948–1952),[4] v literárním oddělení Československého rozhlasu (1952–1956) a v redakci časopisu Host do domu (1957–1964).[4]

Mezitím se v roce 1952 podruhé oženil, a to s redaktorkou Československého rozhlasu Věrou (1928–2020), která se později stala dramaturgyní a ředitelkou (1990–1993) brněnského studia České televize.[4] Roku 1953 se jim narodil syn Ondřej, divadelní herec.[4]

Roku 1965 nastoupil Oldřich Mikulášek pětiletou tvůrčí dovolenou (stipendium Českého literárního fondu).[5] O dva roky později se těžce zranil, se zlomeninou nohy ležel 20 měsíců v nemocnici[4] a následky nehody ho sužovaly až do konce života. Po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem, když jej v letech 1971–1980 postihl zákaz publikování.[4]

Byl členem skupiny Q.[4] K jeho nejbližším přátelům mezi spisovateli patřili Jan Skácel, Klement Bochořák, Adolf Kroupa, Josef Kainar, Ludvík Kundera a Milan Uhde a další.

Hrob Oldřicha Mikuláška na Ústředním hřbitově v Brně

Po smrti v roce 1985 byla urna s Mikuláškovým popelem uložena na Ústředním hřbitově v Brně.[4] Na náhrobku s bronzovou bustou a napodobeninou podpisu se podíleli sochaři L. Lacina, L. Martínek a M. Slezák.[3] Na fasádě domu v Mášově ulici č. 4, kde Mikulášek bydlel v letech 1968–1985,[3] byla v roce 1990 umístěna pamětní deska, kterou vytvořili Sylva Lacinová-Jílková, L. Lacina a G. Morávek.[6][7] Ve Starém Lískovci bylo po něm v srpnu 1991 pojmenováno náměstí, dříve Voroněžské.[8]

Dílo

Jeho poezie patří mezi komplikované, že ani socialističtí kritici nevěděli, jak se k O. Mikuláškovi postavit, nakonec o něm nepsali, ale zpravidla nebyl ani zakazován. Jeho poezie se často jakoby konfrontuje s okolním světem, vystupuje proti všednosti a obyčejnosti. Jeho poezie je přemýšlivá a reflexivní, zdůrazňuje rozdíl mezi životem a smrtí, aby se nakonec dobral ke smyslu lidského bytí.

  • Černý bílý ano ne, 1930 – tato sbírka je ovlivněna poetismem
  • Marné milování, 1940
  • Křídlovka, 1941
  • Tráva se raduje, 1942
  • Podle plotu, 1946
  • Pulsy, 1947
  • Horoucí zpěvy, 1955 – ovlivněno politickou situací a dobou
  • Divoké kačeny, 1955
  • Krajem táhne prašivec, 1957
  • Ortely a milosti, 1958
  • První obrázky, 1960
  • Albatros, 1961
  • Svlékání hadů, 1963, za tuto sbírku udělena Státní cena K. Gottwalda (1965)[9]
  • To královské, 1966
  • Šokovaná růže, 1969 – reaguje na invazi vojsk Varšavské smlouvy; sugestivní verše
  • Červenec, 1980 – výbor
  • Agogh, v cizině 1980, v českých zemích až 1989, vyjadřuje zde skepsi, pesimismus a zklamání, reaguje na normalizaci, tato sbírka je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby.
  • Žebro Adamovo, 1981, jedná se o tvorbu z let 1971–1973
  • Velké černé ryby a dlouhý bílý chrt, verše z let 1974–1975
  • Sólo pro dva dechy, 1983
  • Čejčí pláč, 1984
  • Faraonka
  • Do posledního doušku

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Přerov
  3. ↑ a b c Do. Oldřich Mikulášek [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-08-01 [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Redakce Jiří Opelík, Jaroslav Havel, Lenka Salačová. 1. vyd. Svazek 3/I. Praha: Nakladatelství Academia, 2000. 729 s. PDF online. Dostupné také na: [1]. ISBN 80-200-0708-3. S. 271–274. 
  5. ↑ Oldřich Mikulášek [online]. slovnikceskeliteratury.cz [cit. 2014-08-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava (Menš). Pamětní deska: O. Mikulášek [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-02-17 [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ Přehled pamětních desek realizovaných Odborem kultury MMB po roce 1989 [online]. Brno: Statutární město Brno [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ FLODROVÁ, Milena (Fl). Mikuláškovo náměstí [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2015-12-23 [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Rudé právo. 30. 4. 1965, s. 1. Dostupné online. 

Literatura

  • Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Statni cena KG, stužka.jpg
Statni cena KG, stužka
Brno, Štýřice, Ústřední hřbitov, čestný kruh, hrob Oldřicha Mikuláška (2022-07-18; 01).jpg
Autor: Harold, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrob Oldřicha Mikuláška, čestný kruh na Ústředním hřbitově, Štýřice, Brno
Oldřich Mikulášek (1910-1985).jpg
Oldřich Mikulášek (1910-1985), moravský básník
Brno-Veveří, pamětní deska Oldřicha Mikuláška.jpg
Autor: User:Harold17, Licence: CC BY-SA 3.0
Paměrní deska básníka Oldřicha Mikuláška, Brno, Mášova 4. Autoři Sylva Lacinová, Lubor Lacina, Gustav Morávek (1990).