Oldřich Pavlovský

Oldřich Pavlovský
Oldřich Pavlovský (Rudé právo, 1968)
Oldřich Pavlovský (Rudé právo, 1968)
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1959 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Ministr vnitřního obchodu ČSSR
Ve funkci:
1968 – 1968
PředchůdceJindřich Uher
Velvyslanec ČSSR v Sovětském Svazu
Ve funkci:
1963 – 1968
PředchůdceRichard Dvořák
NástupceVladimír Koucký
Velvyslanec ČSSR ve Finsku
Ve funkci:
19. března 1969 – 1975
PředchůdceZdeněk Urban
NástupceAntonín Kroužil
Velvyslanec ČSSR v Jugoslávii
Ve funkci:
1975 – 1982
PředchůdceJozef Nálepka
NástupceBohumil Šimáček
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození31. května 1920
Hodonín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. prosince 1989 (ve věku 69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesediplomat a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Pavlovský (31. května 1920 Hodonín[1] – 5. prosince 1989 Praha[2]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR.

Život

Pocházel z dělnické rodiny. Před druhou světovou válkou se už od věku 15 let angažoval v komunistických mládežnických sdruženích. Roku 1945 vstoupil do KSČ. V letech 1945–1953 byl stranickým funkcionářem ve Zlíně. Vedl stranickou organizaci v závodě Svit (bývalé Baťovy závody) a v letech 1952–1953 byl ve Zlíně prvním tajemníkem Městského výboru KSČ. Pak se přesunul, v roce 1955 byl tajemníkem Krajského výboru KSČ v Karlových Varech a roku 1956 tajemníkem Krajského výboru KSČ v Liberci. Od roku 1960 až do svého nástupu na diplomatický post byl prvním tajemníkem Krajského výboru KSČ v jižních Čechách.[3][4]

Ve volbách roku 1954 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ve volebním obvodu Liberec. Mandát nabyl až dodatečně v listopadu 1959 poté, co rezignoval poslanec Jiří Hlavatý. Mandát získal i ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Jihočeský kraj). V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1964. V roce 1963 byl jmenován velvyslancem v SSSR.[5][6][7]

11. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XII. sjezd KSČ, XIII. sjezd KSČ a XIV. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[8] Zastával i vládní post. V roce 1968 byl ministrem vnitřního obchodu v první vládě Oldřicha Černíka. Během pražského jara a v době po invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa patřil mezi představitele protireformní prosovětské levice.[9] Spolupodepsal druhý „zvací“ dopis generálnímu tajemníkovi SSSR Leonidu Brežněvovi. Pavlovský se také zúčastnil dne 18. srpna 1968 porady spiklenců na Orlíku a měl být jediným členem tehdejší legální Černíkovy vlády, který se měl stát členem tzv. Indrovy dělnicko-rolnické vlády.[10]

V letech 1969–1975 působil jako velvyslanec ČSSR ve Finsku.[11] a v letech 1975–1982[12] byl velvyslancem v Jugoslávii. V roce 1984 se uvádí jako vedoucí československé delegace na konferenci o odzbrojení ve Stockholmu. Zemřel v době sametové revoluce v prosinci 1989.[10] Po odchodu z Bělehradu působil až do penzionování v roce 1985 jako jeden z poradců v sekretariátu ministra Bohuslava Chňoupka.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Oldřich Pavlovský [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Jindřich Dejmek: Diplomacie Československa -- Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992) ; Nakladatelství Academia, 2013, ISBN 978-80-200-2285-1, str. 527-528
  3. ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 15-5-92 TITLE: National Assembly 1954-1960 [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. ↑ Oldrich Pavlovsky [online]. www.munzinger.de [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  8. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  9. ↑ Osmašedesátý očima velitele StB: „Kdo zradil vlast“ [online]. blisty.cz [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Oldřich Pavlovský – příběh spolehlivého soudruha a signatáře „zvacího“ dopisu [online]. Český rozhlas Plus [cit. 2016-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-22. 
  11. ↑ Historie diplomatického zastoupení ve Finsku [online]. www.mzv.cz [cit. 2014-10-03]. Dostupné online. (čečensky) 
  12. ↑ Seznam velvyslanců v Jugoslávii na str. Ministerstva zahraničí

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Oldřich Pavlovský (Rudé právo, 1968).png
Oldřich Pavlovský (Rudé právo, 1968)