Oldřich Sirovátka

PhDr. Oldřich Sirovátka, CSc.
Narození8. září 1925
Teresva ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí31. července 1992 (ve věku 66 let)
Sádek ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materMasarykova univerzita
Povoláníučitel, spisovatel, etnograf
OceněníCena Egona Erwina Kische (1995)
DětiTomáš Sirovátka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Oldřich Sirovátka (8. září 1925 Teresva31. července 1992 Sádek) byl moravský[zdroj⁠?] učitel, spisovatel, slovesný folklorista a etnograf.

Životopis

Rodina

Oldřich Sirovátka se narodil 8. září 1925 v Teresvě na Podkarpatské Rusi, kde jeho otec, bývalý legionář v Itálii, sloužil jako praporčík na četnické stanici. Obecnou školu navštěvoval již v Oslavanech, kam se rodina na počátku 30. let 20. století přestěhovala.

Jeho syn doc. Tomáš Sirovátka (1950) vyučuje sociologii na brněnské Masarykově univerzitě.

Studium

V letech 1936–1944 studoval na reálném gymnáziu v Ivančicích. Po maturitě byl zaměstnán jako pomocný hornický dělník v oslavanském dole Kukla. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 1945–1949 vystudoval kombinaci oborů filozofie, český jazyk a národopis, titul doktor filozofie zde získal o rok později prací Rým folklorního verše.

Titul kandidát historických věd mu byl udělen roku 1959 na základě kandidátské práce Písně a vyprávění horníků na Rosicko-Oslavansku. V roce 1966 se habilitoval prací Srovnávací folkloristika a česká lidová slovesnost, docentem pro obor srovnávací folkloristika byl jmenován roku 1967. Doktorem historických věd se stal roku 1991 prací Srovnávací studie o české lidové slovesnosti a v tomtéž roce byl rovněž jmenován profesorem národopisu na Filozofické fakultě MU v Brně.

Profesní specializace

Oldřich Sirovátka svůj odborný zájem zasvětil slovesnému folkloru v celé šíři, nejen jeho nejrozsáhlejším žánrům, tedy textové části lidové písně a her lidového divadla, pohádce a pověsti. Pozornost věnoval i malým formám lidové slovesnosti, které jinak nestály v popředí dobového výzkumného trendu, např. spontánní pouliční nápisy, anekdoty či vzpomínková vyprávění ze života. Zároveň se jako jeden z prvních odborníků zasadil o percepci dělnické kultury i urbánní etnografie jako seriózní vědecké tematiky, nikoli pouze jako diktované tendenci společenskovědních oborů. Po roce 1968 nemohl zastávat vedoucí funkce výzkumných institucí, ani se zcela věnovat své dosavadní badatelské oblasti, a právě tehdy nalezl studijní potenciál triviální literatury a pokleslých literárních žánrů. Několik sbírek těchto textů také editorsky připravil k vydání.

Pro srovnávací studie využíval znalostí slovesného folkloru ve středoevropském kontextu, zejména materiál ve slovanských jazycích, také ovšem německý a maďarský. Nezajímal se jen o jednotlivé slovesné žánry a druhy, studoval mj. regionální i národní specifika, rovněž mezinárodně shodné znaky, způsoby interpretace, životnosti a variability folkloru i atmosféru při vypravěčských příležitostech.

Doposud nenahraditelnou učebnicí pro studenty a další zájemce o souhrnné informace k slovesnému folklóru zůstává jeho kniha Folklór a folkloristika vydaná v Bratislavě roku 1982. Příspěvky k teorii jednotlivých žánrů lidové slovesnosti publikoval v mnoha českých i zahraničních sbornících a monografiích. Jako spoluautor začasté spolupracoval s kolegy Milanem Leščákem nebo Martou Šrámkovou aj. Kompletní bibliografie Oldřicha Sirovátky byla zpracována redakcí Národopisné revue v roce 1993, kdy vyšla tiskem jako samostatná příručka; další bibliografii lze nalézt v internetovém Slovníku české literatury.[1]

Během celoživotní kariéry Oldřich Sirovátka usiloval o popularizaci vědy články v regionálním tisku a také spoluprací s rozhlasem i televizí. Zastával vedoucí nebo členské funkce všech významných institucí pro studium etnografie a folkloristiky v Československu i v zahraničí, mj. Národopisné společnosti, ČSAV, Ústavu lidové kultury, Mezinárodního folkloristického festivalu ve Strážnici, International Society for Folk Narrative Research nebo také Société Internationale ď Etnologie et de Folklore. Mnoho let externě vyučoval na filozofické i pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Dílo

  • Veselosti nikdy dosti: lidová vyprávění z Moravy – vybrali a k vydání připravili Karel Fojtík, Oldřich Sirovátka; kresby a obálka Vojtěch Štolfa. Brno: Krajské nakladatelství, 1956
  • Pohádky z Moravy – pořídil výbor a napsal předmluvu. Praha: SNKLHU, 1959
  • Byly časy, byly: lidové pověsti z Moravy – ilustroval Zdeněk Kudělka. Praha: SNDK, 1960
  • Rosicko – Oslavansko: život a kultura lidu v kamenouhelném revíru – Karel Fojtík, Oldřich Sirovátka. Praha: Nakladatelství ČAV, 1961
  • Na Veveří devět věží: pověsti z Brněnska – Eva Kilianová, Oldřich Sirovátka; ilustroval Alois Mikulka. Brno: Krajské nakladatelství, 1962
  • Kdo nevěří, ať tam běží: pro nejmenší – z lidové poezie vybral Oldřich Sirovátka; barevné ilustrace Alois Mikulka. Praha: SNDK, 1963
  • Zvonová studna – Eva Kilianová, Oldřich Sirovátka. Brno: Krajské nakladatelství, 1964
  • Čarovné ovoce: lidové pohádky z Moravy – vyprávějí Eva Kilianová a Oldřich Sirovátka; Ilustroval Antonín Strnadel. Praha: SNDK, 1965
  • Lidové balady na SlováckuUherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1965
  • Poslední permoník: české hornické pověsti: pro malé čtenáře – ilustroval Vladimír Brehovský. Praha: SNDK, 1965
  • Česká lidová slovesnost a její mezinárodní vztahy – Praha: Academia, 1967
  • Čertova tanečnice: pověsti ze západní Moravy – Eva Kilianová, Oldřich Sirovátka; ilustroval Martin Zezula. Brno: Blok, 1968
  • Zlatý cop – polské pohádky; ilustroval Václav Sivko. Praha: Albatros, 1972
  • Král moravských vodníků: pověsti z Horácka a Podhorácka – Eva Kilianová, Oldřich Sirovátka; Ilustroval Alois Mikulka. Brno: Blok, 1974
  • Běžel z lesa zajíček: říkadla a pohádky se samými zvířátky – ilustroval Jindřich Kovařík.Praha: Albatros, 1975
  • Lidové písně z Podluží: písně Jana Turečka z Tvrdonic v zápisech Františky Kyselkové – k vydání připravili a sestavili Karel Vetterl a Oldřich Sirovátka; fotografie Josef Klvaňa, Josef Šiller. Břeclav: Okresní kulturní středisko, 1975
  • Státní hrad a zámek Boskovice: pro děti – Eva Kilianová, Oldřich Sirovátka; Ilustroval Miroslav Váša; kresby heraldických motivů: Karel Liška; kresby architektonických prvků: Vlasta Hýsková. Brno: Krajské středisko ... a ochrany přírody, 1978
  • Jak čerti ukradli lidem smích – pohádky z Valašska; ilustroval Antonín Strnadel. Praha: Albatros, 1978
  • Plný pytel pohádek: české pohádky – ilustroval Miloslav Jágr. Praha: Albatros, 1978
  • Čarovná stolička: pohádky z Hané – Oldřich Sirovátka, Marta Šrámková, ilustrovala Anna Grmelová. Ostrava: Profil, 1979
  • Folklór a folkloristika: (o l’udovej slovesnosti) – Milan Leščák, Oldřich Sirovátka. Bratislava: Smena, 1982
  • Devětkrát les, třikrát ves: lidové pověsti z Hané – Oldřich Sirovátka, Marta Šrámková; ilustrovala. Anna Grmelová. Ostrava: Profil, 1982
  • Lhářské pohádky – ilustroval Alois Mikula. Praha: Albatros, 1982
  • Náš kraj: folklór, obyčeje, historie, nářečí a jména v tradici a současnosti družstevních vesnic Moravská Nová Ves, Hrušky, Týnec a Tvrdonice – František Studenka, Olga Hrabalová, Zdenka Jelínková, Jana Pospíšilová, Oldřich Sirovátka, Rudolf Šrámek, Marta Šrámková, Marta Toncrová, Antonín Verbík a Augustin Šik. Moravská Nová Ves: Brno: MVS, 1982
  • Brněnské kolo a drak: pověsti z Brna – Marta Šrámková, Oldřich Sirovátka ; ilustroval Jiří Šindler.Brno: Blok, 1982
  • Plný pytel pohádek: české pohádky – ilustroval Miloslav Jágr. Praha: Albatros, 1983
  • České lidové balady – Marie Šrámková a Oldřich Sirovátka; ilustrace Zdeněk Mézl. Praha: Melantrich, 1983
  • Moravské národní pohádky a pověsti: ze sbírek J. S. Menšíka, J. Pleskáče, K. Orla, J. Soukupa a V. Švédy – texty vybrali, předmluvu napsali, poznámkami, slovníčkem a mapou opatřili Oldřich Sirovátka a Marta Šrámková; k vydání připravila a jazykovou poznámku napsala Jarmila Víšková; ilustroval Jan Sládek. Praha: Odeon, 1983
  • Ach, ta láska: průvodce po české brakové literatuře – ilustroval Miroslav Habr. Praha: Melantrich, 1984
  • Pod Brněnským hradem: pověsti z Brna – Marta Šrámková, Oldřich Sirovátka; ilustroval Alois Mikulka. Brno: Blok, 1984
  • Současná česká literatura a folklór – Praha: Academia, 1988
  • Šest černých kohoutů: pohádky a pověsti z Velkých Karlovic – Oldřich Sirovátka, Marta Šrámková; Ilustrace Luděk Maňásek. Ostrava: Profil, 1988
  • Živá voda: lidové pověsti z Čech, Moravy a Slezska – Oldřich Sirovátka a Marta Šrámková; ilustroval Jan Černý. Praha: Albatros, 1988
  • Hořící kámen: 53 pohádky z Moravy a odjinud – Petr Denk, Beneš Method Kulda, František Lazecký, Jiří Mahen, Vojtěch Martínek, Oldřich Mikulášek, Alois Mikulka, Zuzana Nováková, Vladimír Pazourek, Hana Pražáková, Oldřich Sirovátka, Marta Šrámková, Antonín Zhoř; uspořádal Jaroslav Novák; ilustrovala Dagmar Berková; graficky upravil Jan Jordán. Brno: Blok, 1987
  • Podluží v lidové písni – Olga Hrabalová, Jana Pospíšilová, Oldřich Sirovátka, Marta Šrámková, Marta Toncrová; recenzoval Andrej Sulitka. Brno: MVS, 1988
  • Pohádky o pokladech – ilustrovala Lucie Dvořáková; grafická. úprava Lumír Ševčík. Praha: Albatros, 1988
  • Brunclík a lev: české pověsti pro malé děti vypravuje Oldřich Sirovátka – ilustrovala Eva Mastníková ; grafická úprava Zbyněk Kočvar. Praha: Albatros, 1989
  • Literatura na okraji – Praha: Československý spisovatel, 1990
  • Měl tatíček, měl tři dcery: české a slovenské lidové balady; pro čtenáře od 10 let – přeložil ze slovenštiny; ilustroval Karel Beneš; grafická úprava Milan Grygar. Praha: Albatros, 1990
  • Katalog českých lidových balad = Katalog der tschechischen Volksballaden – sestavili Marta Šrámková, Oldřich Sirovátka. Brno: Ústav slavistiky ČSAV, 1990
  • Město pod Špilberkem: o lidové kultuře, tradicích a životě lidí v Brně a okolí – Oldřich Syrovátka a kolektiv. Brno: Doplněk, 1993
  • Jak pluli Hanáci přes moře a další rozpustilé pohádky z Čech a Moravy – ilustroval Alois Mikulka; grafická úprava Vladimír Vimr. Praha: Knižní klub, 1994
  • Srovnávací studie o české lidové slovesnosti – Brno: Ústav pro etnografii a folkloristiku AVČR, 1998
  • Česká pohádka a pověst v lidové tradici a dětské literatuře – Brno: Ústav pro etnografii a folkloristiku AVČR, 1998
  • Folkloristické studie – Brno: Etnologický ústav AVČR, 2002
  • Lidové písně, pověsti a dětské hry z Boskovicka – Brno: Etnologický ústav AVČR, 2005
  • Větře, černý větře, ty máš větší sílu nad mraky? – ilustrace Dora Lukášová. Brno: Barrister & Principal, 2018

Odkazy

Reference

  1. Slovník české literatury. slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2024-02-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • DOUPALOVÁ, Eva. Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1988
  • JECH, Jaromír a JEŘÁBEK, Richard. Oldřich Sirovátka. In: JEŘÁBEK, Richard, ed. Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. svazek, Biografická část. 1. vyd. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007, s. 197–198. 284 s. ISBN 978-80-204-1450-2.
  • JEŘÁBEK, Richard. Oldřich Sirovátka už není mezi námi. Národopisná revue. 1992, [roč. 3], č. 3, s. 99–101. ISSN 0862-8351. Přístup také z: https://revue.nulk.cz/narodopisna-revue-3-1992/
  • KLÍMOVÁ, Dagmar. Oldřich Sirovátka. Národopisný věstník československý. 1992, roč. 51, 9, s. 62–63. ISSN 0323-2492.
  • VÁLKA, Miroslav, ed. a JEŘÁBEK, Richard, ed. Oldřich Sirovátka (1925–1992). Bibliografická příloha Národopisné revue. 1993, č. 5, 44 s. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1993. Přístup také z: https://revue.nulk.cz/bibliograficke-prilohy-narodopisne-revue/

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“