Oldřich Stibor

Oldřich Stibor
Oldřich Stibor
Oldřich Stibor
Narození16. března 1901
Řepiště
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. ledna 1943 (ve věku 41 let)
Brzeg
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Povolánírežisér, divadelní ředitel a herec
Politická stranaKomunistická strana Československa
ChoťLudmila Červinková (od 1935)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Stibor (16. března 1901, Řepiště[1] u Frýdku-Místku, Rakousko-Uhersko – 10. ledna 1943, Brzeg, Polsko) byl český divadelní režisér.

Dáma s kaméliemi, režie Oldřich Stibor, Olomouc, 1937

Život

Před příchodem k divadlu

Narodil se v Řepištích u Paskova jako jedno z dvojčat (bratr téhož roku zemřel). Otec Ludvík Stibor (1860–?) vlastnil usedlost, hospodu a povoznictví; matka Julie, rozená Adámková, se narodila roku 1866.[1][2] Z osmi dětí rodiny Stiborových přežil dětství Oldřich Stibor a jeho dvě sestry.[3]

V letech 1921–1923 vystudoval v Praze tři semestry práv, poté působil jako policejní úředník na okresním policejním ředitelství v Karviné. V dubnu 1925, když četnictvo zasáhlo v Orlové proti stávkujícím, z tohoto místa odešel a stal se redaktorem Moravskoslezského deníku.[3]

Profesionální divadelník

Od počátku divadelní sezóny 1928/1929 byl Oldřich Stibor zaměstnán v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Poté, co z divadla odešel ředitel Miloš Nový, který Stibora zaměstnal, přešel koncem roku 1930 z Moravské Ostravy do Prahy.

Z několika konzervatoristů (včetně Františka Filipovského) sestavil malý herecký kolektiv Umělecké divadlo a stal se jeho hlavním režisérem. Od roku 1931 přešel do Studia Intimního divadla, vedeného Juliem Léblem,[3][4] kde uvedl hru E. A. Poea Vražda v ulici Morgue.[5] Rovněž zde uvedl hru Tak žijí mrtví, kterou sám napsal pod pseudonymem „V. R. Robs“.[4]

Během svého života však působil nejdelší období jako divadelní režisér činohry v Olomouci (od 16. srpna 1931 do roku 1940), kam byl angažován ředitelem Stanislavem Langerem. V roce 1935 se Oldřich Stibor oženil s operní zpěvačkou Ludmilou Červinkovou (1908–1980).[3]

Jednalo se o výrazného levicově orientovaného avantgadního umělce, silně ovlivněného tehdejšími dobovými vzory pocházejícími ze Sovětského svazu, který navštívil soukromě studijně v letech 1935 a 1936, kde se seznámil osobně mj. s režisérem A. J. Tairovem.

Odboj a smrt

Za nacistické okupace byl členem ilegálního okresního komunistického vedení na Olomoucku. V dubnu 1940 oznámil tisk, že Oldřich Stibor s manželkou Ludmilou Červinkovou odcházejí z olomouckého divadla do Ostravy.[6] V roce 1940 byl však Stibor zatčen a odsouzen za přípravu velezrady na 8 let; ve vězení zahynul.[7][8]

Památka

  • V letech 1958–1991 po něm bylo pojmenováno olomoucké Divadlo Oldřicha Stibora, dnešní Moravské divadlo Olomouc
  • Jeho busta od Stanislava Hanzlíka byla v roce 1970 umístěna v bývalém Smetanově divadle v Praze, nyní Státní opera Praha[9]
  • Další busta Oldřicha Stibora je v Moravském divadle Olomouc[10]
  • V roce 2016 o něm vyšla životopisná kniha Oldřich Stibor: Divadelní režisér a člověk[7]
  • Ulice Oldřicha Stibora je v Olomouci a Řepišti

Literární tvorba

  • Cestou k ochotnickému jevišti (1932)
  • Cestou k jevišti v SSSR (1935)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených Vratimov, 1865-1916, snímek 295, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ Karel Kašpařík: Můj nejlepší kamarád, In:Divadelní zápisník, ročník I., 1945 – 1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 213
  3. ↑ a b c d Divadelní encyklopedie: Stibor, Oldřich
  4. ↑ a b Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 226
  5. ↑ Josef Gabriel: Oldřich Stibor při práci, In:Divadelní zápisník, ročník I., 1945 – 1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 196
  6. ↑ Změny v olomouckém divadle. Lidové noviny. 24. 4. 1940, s. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Petra Klimková: Komunista i muž vzdorující gestapu. Kniha oživila příběh režiséra Stibora. iDnes. 16. 7. 2016. Dostupné online. 
  8. ↑ Karel Kašpařík: Můj nejlepší kamarád; Poslední kapitola, In: In:Divadelní zápisník, ročník I., 1945 – 1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 212, 215
  9. ↑ Portál Praha: Státní opera
  10. ↑ Rozhlas Olomouc: Začínal jako policejní úředník, zemřel v nacistickém vězení. Avantgardní režisér Oldřich Stibor

Literatura

  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada. 2 (14). Ostrava 2001
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 168–171, 250–252, 344, 352–3, 381, 408
  • Český biografický slovník XX. století. 3. Q-Ž. Praha 1999
  • Člověk a režisér Oldřich Stibor. Tvorba, 1976, č. 8
  • Divadelní zápisník, ročník I., 1945 – 1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 193–217
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 176, 207–8, 226, 262, 265, 371, 387–395, 445, 491–3, 515, 552, 589, 592, 597, 615, 617, 620, 652, 660, 665
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 204
  • Šuleř, O.: Laskavé podobizny. Ostrava 2005
  • Spurná, Helena: Oldřich Stibor – Divadelní režisér a člověk, Univerzita Palackého, Olomouc 2013, ISBN 978-80-87895-44-3
  • Ševčíková, H.: Oldřich Stibor. Olomouc 1981
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 157, 190, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Oldřich Stibor Olomouc Dáma s kameliemi 1937.jpg
Oldřich Stibor, director, Olomouc, La Dame aux Camélias, 1937
Oldřich Stibor (1901-1943).jpg
Oldřich Stibor (1901-1943), český divadelní režisér