Oleg Homola

Oleg Homola
Oleg Homola (rok 1939)
Oleg Homola (rok 1939)
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1953 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1969
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození31. ledna 1921
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí8. prosince 2001 (ve věku 80 let)
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Rodiče
Děti
PříbuzníMatěj Homola[1] a Jan Homola[1] (vnoučata)
Zaměstnání
  • náměstek MKI (ředitel odboru knihovnictví a muzejnictví, literátní a zámecké archivnictví);
  • ředitel PNP;
  • ústřední tajemník ÚV SČSP
Profeseliterární vědec, spisovatel, politik, malíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oleg Homola starší (31. ledna 1921 Praha8. prosince 2001[2][3][4]) byl český a československý literární vědec, spisovatel, ředitel Památníku národního písemnictví. Do roku 1969 působil i jako politik Komunistické strany Československa, poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.


Biografie

Jeho otcem byl generál a popravený odbojář Bedřich Homola, matkou Galina Homolová (rozená Faddějeva; 1900–1960). Vystudoval malostranskou reálku a započal studium architektury, které ale bylo přerušeno po studentských bouřích v listopadu 1939. Byl internován v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde pod vlivem spoluvězňů dospěl k levicovým názorům. Po návratu zjistil, že ho mezitím opustila dívka a krátce nato byl popraven jeho otec. Po pražském povstání v květnu 1945 se profiloval jako studentský vůdce. Působil jako malíř a spisovatel (erotická novela Třešňový andílek, román z prostředí koncentračního tábora Slunce v aspiku[5] nebo detektivní novela Modelka).[4] K roku 1954 se profesně uvádí jako ústřední tajemník Ústředního výboru Svazu československo-sovětského přátelství (ÚV SČSP).[6]

V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ.[7] V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948. V nich se poslancem nestal. Poslanecké křeslo ovšem nabyl dodatečně v březnu 1953 za KSČ ve volebním kraji Praha jako náhradník poté, co rezignovala poslankyně Marie Šplíchalová.[8] Mandát získal i ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební kraj Praha-venkov),[9] volbách do Národního shromáždění roku 1960 (po nich poslancem Národního shromáždění ČSSR)[10] a volbách do Národního shromáždění roku 1964.[11] X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ (1962) ho zvolil kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[12]

V Národním shromáždění zasedal do roku 1968, kdy se v souvislosti s federalizací Československa přesunul do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V prosinci 1969 na mandát rezignoval.[13] Dne 18. října 1968 se při hlasování o dočasném pobytu vojsk Varšavské smlouvy zdržel hlasování[14] (spolu s 9 dalšími poslanci, 4 hlasovali proti pobytu), za tento čin dostal stranickou důtku, byl přesunut z místa náměstka ministra kultury a informací (ředitel odboru knihovnictví a muzejnictví, literátní a zámecké archivnictví MKI) na post ředitele Památníku národního písemnictví (PNP). Zpracoval zde slovník českých nakladatelů (Přehled osob a institucí zajišťujících náklad, výrobu a prodej českých tisků, 1460–1918) a zabýval se restaurátorstvím.[4],[15] Po vyloučení z KSČ dne 13. srpna 1970 byl sesazen z místa ředitele na místo odborného pracovníka literárního archivu PNP.[4] Byl také zařazen na Seznam osob doporučených k zařazení do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice.[16]

V dubnu 1990 mu ministr kultury Milan Lukeš předal rehabilitační dekret za „neohrožené hájení demokratických principů“.[4] Polistopadový ředitel Památníku Národního písemnictví Pravoslav Kneidl poděkoval při příležitosti narozenin Olega Homoly dne 30. ledna 1991 takto:

Jsme si vědomi toho jak jste svým pevným postojem a osobní statečností zabránil postihu pracovníků PNP a represáliím, které byly v jiných organizacích běžné

Pravoslav Kneidl, 30. ledna 1991, [4]

Román Slunce v aspiku

V říjnu 2021 vyšel (k výročí 100 let od narození autora a 20 let po jeho smrti) v rodinném nakladatelství ZHOLA[17] rozsáhlý (485 stránek) autobiografický román s názvem Slunce v aspiku,[18] který edičně, redakčně a graficky připravil jeho syn Zdeněk Homola.[19] Autorem objemného románu, jehož předloha čítala přes tisíc normostran, je Oleg Homola, který strojopisnou předlohu románu sepsal v normalizačních letech 1984 až 1985.[19]

Román Slunce v aspiku pojednává o internaci 1230 českých vysokoškolských studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen v letech 1939–1942. (Jednalo se o nacistickou pomstou za nepokoje 15. listopadu 1939 při pohřbu zastřeleného medika Jana Opletala.[18]) Dle vyjádření historiků se jedná o zatím nejúplnější literárně zpracované osobní svědectví[18] o životě vězněných vysokoškoláků v tomto německém „vzorovém“ koncentračním táboře.[19] Nezanedbatelnou roli hraje i faktografické pozadí románu umocněné literárně hodnotným, nápaditým jazykem autora, kterým popisuje strastiplný život studentů v nesmírně krutém prostředí esesáky střeženého nacistického lágru.[18] Kniha obsahuje 15 barevných ilustrací. Jedná se o olejomalby a akvarely Olega Homoly inspirované a evokované vzpomínkami na jeho pobyt v koncentračním táboře.

V rozsáhlém Homolově díle jsou zmiňovány i některé československé osobnosti, v Sachsenhausenu internované, například Josef Čapek; dirigent a hudební vědec František Marušan (* 20. října 1919, Příbor, okres Nový Jičín); houslista Bohumír Červinka; novinář Ivan Herben a Antonín Zápotocký).[18]

Autor, projektovaný do hlavní postavy příběhu – studenta Kosti, prodělá v tomto „vývojovém románu“ (pod vlivem extrémně nelidského prostředí) zásadní osobnostní i světonázorovou změnu.[18] Po Hitlerově vítězství ve volbách v Německu v roce 1933 byli jeho političtí odpůrci – němečtí levicoví politici (senátoři a poslanci bývalé německé republiky) zatčeni a byli to právě oni, kdo v roce 1936 (coby političtí vězni) byli nuceni postavit koncentrační tábor.[20] Logicky tak v táborové vězeňské hierarchii zastávali v letech 1939 až 1942 klíčové funkce v tamní samosprávě.[20] Ačkoliv obecně sehrávali v nacistickém lágru kladnou roli, byli někteří z nich komunisté s postranním úkolem – pomocí slibů o budoucím rudém ráji na zemi získávat pro komunistické myšlenky zbrusu nové (nejlépe mladé) adepty. A jedním z těch, koho zmámila ideologie těchto „rudých srdcí“, byl i student Kosťa – autor románu – Oleg Homola.[20]

Publikace vydané posmrtně

  • HOMOLA, Oleg. Slunce v aspiku: autobiografický román o internaci českých studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen v letech 1939-1942. První vydání. V Praze: ZHOLA, Zdeněk Homola, 2021. 485 stran. ISBN 978-80-908238-0-8.
  • HOMOLA, Oleg. Třešňový andílek: erotický kvaš. V Praze: ZHOLA, Zdeněk Homola, 2023. 261 stran. ISBN 978-80-908238-5-3. (Krátká novela odhalující vnitřní svět a city hlavního hrdiny na jeho cestě za láskou a vzájemnou intimitou.)[21]

Odkazy

Poznámky

  1. Nášivka ve tvaru trojúhelníka otočeného hrotem směrem dolů a umístěná na levé straně v oblasti srdce na horním dílu vězeňského oblečení měla různé barvy a sloužila k rychlému „hrubému“ rozlišení, do jaké „kategorie“ ten který vězeň náleží.

Reference

  1. a b Dostupné online.
  2. Oleg Homola [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. 
  3. Záhlaví : Homola, Oleg, 1921- [online]. katalog.svkul.cz [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. a b c d e f Oleg (Bedřichovič) Homola (31.1.1921 - 8.12.2001) [online]. zhola.com [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  5. Oleg Homola: Slunce v aspiku [online]. zhola.com [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. 
  6. Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 307, s. 3. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  12. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-02-20]. Dostupné online. 
  13. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  14. CIGÁNEK, František; FELCMAN, Ondřej. Národní shromáždění. Srpen 1968 - leden 1969. Praha: Ústav pro soudobé dějiny a nakl. Doplněk, 2009. ISBN 978-80-7285-109-6. Kapitola poznámka č. 8, s. 287. 
  15. HOFFMANNOVÁ, Jaroslava; PRAŽÁKOVÁ, Jana. Biografický slovník archivářů ČESKÝCH ZEMÍ. Praha: Libri s. r. o., 2000. ISBN 80-7277-023-3. Kapitola HOMOLA Oleg, s. 238. 
  16. Seznam exponentů pravice [online]. www.totalita.cz [cit. 2018-10-24]. Dostupné online. 
  17. ZHOLA – Zdeněk Homola, rodinné nakladatelství [online]. web: ZHOLA com [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  18. a b c d e f Oleg Homola starší: Slunce v aspiku [online]. web: Zhola com [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  19. a b c POSTRÁNECKÁ, Barbora. Generál Homola, zakázaný hrdina. Vnuk vypráví dědův příběh [online]. web: Reportér magazín cz, 2021-10-28 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. 
  20. a b c HOMOLA, Zdeněk. Oleg Homola starší: Slunce v aspiku [online]. web: ZHOLA com, 2021-11-16 [cit. 2021-11-17]. Proslov editora na křtu knihy (16. listopadu 2021). Dostupné online. 
  21. Třešňový andílek: erotický kvaš [online]. Katalog NK ČR, 2023 [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oleg Homola
  • Oleg Homola v parlamentu
  • Slunce v aspiku nad Sachsenhausenem na YouTube – Datum: 7. listopadu 2023; Autor: Zdeněk Homola; Stopáž: 18 minut a 19 sekund (Krátký film – k mezinárodnímu dni studenstva 17. listopadu – s ukázkami z autobiografického románu Olega Homoly staršího Slunce v Aspiku čte a komentuje jeho syn Zdeněk Homola – demonstrace v roce 1939, internace českých studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen)

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bundesarchiv Bild 183-78612-0007, KZ Sachsenhausen, Häftlinge bei Zählappel.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-78612-0007 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Zentralbild

20.12.1960
Zur Einweihung der Mahn- und Gedenkstätte Sachsenhausen am 23. April 1961. - Vor den Toren Berlins, auf dem Gelände des ehemaligen faschistischen Konzentrationslagers Sachsenhausen bei Oranienburg, in das von 1936 bis Kriegsende 200.000 Menschen verschleppt wurden, entsteht - wie in Buchenwald und Ravensbrück - eine würdige Mahn- und Gedenkstätte.
Jeder Quadratmeter Boden ist hier vom Blut der 100.000 Toten durchtränkt, die im KZ Sachsenhausen mit seinen 73 aussenkommandos erschlagen, erhängt, erschossen, zu Tode geprügelt, durch erbarmunslose Sklavenarbeit zu Grunde gerichtet und vergast wurden. Doch gelang es den SS-Mördern nicht, den Widerstandswillen der politischen Häftlinge zu brechen. So wurde Sachsenhausen auch zur Stätte der großen internationalen Solidarität und des mutigen Kampfes gegen Faschismus und Krieg.

UBz: Häftlinge während eines Zählappells
Oleg Homola starsi 1921 2001 KL Sachsenhausen 1939.jpg
Oleg Homola starší (31. ledna 1921, Praha – 8. prosince 2001) byl český a československý literární vědec, spisovatel, malíř, politik a ředitel Památníku národního písemnictví
Oleg Homola starsi 1921 2001 Rok 1939.jpg
Oleg Homola starší (31. ledna 1921, Praha – 8. prosince 2001) byl český a československý literární vědec, spisovatel, malíř, politik a ředitel Památníku národního písemnictví
Bundesarchiv Bild 183-78612-0004, KZ Sachsenhausen, Häftlinge bei Erdarbeiten.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-78612-0004 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Zentralbild

9.12.1960
Zur Einweihung der Mahn- und Gedenkstätte Sachsenhausen am 23. April 1961. - Vor den Toren Berlins, auf dem Gelände des ehemaligen faschistischen Konzentrationslagers Sachsenhausen bei Oranienburg, in das von 1936 bis Kriegsende 200.000 Menschen verschleppt wurden, entsteht - wie in Buchenwald und Ravensbrück - eine würdige Mahn- und Gedenkstätte.
Jeder Quadratmeter Boden ist hier vom Blut der 100.000 Toten durchtränkt, die im KZ Sachsenhausen mit seinen 73 Aussenkommandos erschlagen, erhängt, erschossen, zu Tode geprügelt, durch erbarmunslose Sklavenarbeit zu Grunde gerichtet und vergast wurden. Doch gelang es den SS-Mördern nicht, den Widerstandswillen der politischen Häftlinge zu brechen. So wurde Sachsenhausen auch zur Stätte der großen internationalen Solidarität und des mutigen Kampfes gegen Faschismus und Krieg.

UBz: Häftlinge bei schweren Erdarbeiten.
Bundesarchiv Bild 183-K0901-014, KZ Sachsenhausen, Ankunft sowj. Kriegsgefangener.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-K0901-014 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
ADN-ZB 1.9.71 / DDR

Faschistischer Massenmord ohne Sühne-BRD schützt Mörder. - 18.000 sowjetische Kriegsgefangene wurden 1941 nach einem dreimonatigen Marsch quer durch Deutschland im KZ-Sachsenhausen vor der SS bestialisch ermordet. Vor der Genickschussanlage, in der Gaskammer, im Experimentierraum und an anderen Orten der Grausamkeit verlosch das Leben ausgemerkelter, noch ungebrochener sowjetischer Menschen.

Der ehemalige Lagerälteste und politische Häftling Harry Neujocks berichtete: "Wir waren schon viel gewohnt und hatten viel Schlimmes gesehen. Aber Menschen in solch einem Zustand waren mir bisher noch nicht begegnet. Durch den Hunger völlig heruntergekommen, sahen junge 17-18-jährige Burschen wie Greise aus. Wasser in den Beinen, die bis zur Hüfte zur Unförmigkeit angeschwollen waren, monatelang vernachlässigte Wunden, mit irgendeinem schmutzigen Lappen bedeckt. Einem jungen Burschen war der ganze Oberschenkel bis zum Knie abgefault, eine schwarze stinkende Masse..."