Oleg Kotov
| Oleg Valerjevič Kotov | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut CPK | |
| Státní příslušnost | Rusko |
| Datum narození | 27. října 1965 (58 let) |
| Místo narození |  Simferopol, Krymská oblast, Ukrajinská SSR, SSSR |
| Předchozí zaměstnání | Lékař |
| Hodnost | plukovník lékařské služby |
| Čas ve vesmíru | 526 dní, 5 hodin a 2 minuty |
| Kosmonaut od | 7. června 1996 |
| Mise | Expedice 15 (Sojuz TMA-10/ISS), Expedice 22/23 (Sojuz TMA-17/ISS), Expedice 37/38 (Sojuz TMA-10M/ISS) |
| Znaky misí |      |
| Kosmonaut do | 4. května 2016 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oleg Valerjevič Kotov (rusky Олег Валерьевич Котов, * 27. října 1965 v Simferopolu, Krymská oblast, Ukrajinská SSR, SSSR) je bývalý ruský kosmonaut (1996 - 2016), člen oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina. Roku 2007 absolvoval půlroční kosmický let na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) jako palubní inženýr Expedice 15. V prosinci 2009 – červnu 2010 pobýval podruhé v kosmu jako člen Expedice 22 a 23 na ISS. Od září 2013 do března 2014 opět žil a pracoval na ISS jako člen Expedice 37 a Expedice 38.
Život
Mládí, vojenský lékař
Oleg Kotov pochází ze Simferopolu na Krymu, narodil se v rodině vojáka, je ruské národnosti.[1] Roku 1988 absolvoval fakultu letecké a kosmické medicíny Vojensko-lékařské akademie S. M. Kirova v Leningradě. Poté nastoupil ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina (CPK) v Hvězdném městečku. Zde se podílel na přípravě kosmonautů, zajišťoval jejich výcvik v barokomoře. Později se zabýval problematikou vlivu kosmického letu na lidský organismus a učil kosmonauty lékařsko-biologickým experimentům.[2]
Kosmonaut
Roku 1993 požádal o přijetí do oddílu kosmonautů. Ještě před vyřízením žádosti se začal účastnit výcviku. Až 16. února 1996 byl Meziresortní komisí doporučen k přípravě a 7. června 1996 se konečně stal členem oddílu kosmonautů CPK. Absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a 18. března 1998 získal kvalifikaci kosmonaut-výzkumník, v prosinci 1999 mu byla přiznána vyšší kvalifikace zkušební kosmonaut.[2]
Od května 1998 nahradil Jurije Šargina v záložní posádce 26. základní expedice na Mir (start v srpnu 1998). V březnu – říjnu 1999 působil jako představitel CPK u NASA. V říjnu 2000 se stal členem záložní posádky Expedice 6, ale v srpnu 2001 byl nahrazen Saližanem Šaripovem. V prosinci 2002 se stal náhradníkem 5. návštěvní expedice na ISS, po havárii Columbie byly posádky rozpuštěny. Od prosince 2003 byl náhradníkem Expedice 14, už za měsíc byl převeden do záložní posádky Expedice 13. V červenci 2005 se stal členem skupiny 15/16/17 (z ní byly zformovány expedice příslušného čísla). V květnu 2006 byl jmenován členem posádky Expedice 15.[2]
Do vesmíru vzlétl 7. dubna 2007 v Sojuzu TMA-10 (velitel lodi) s Fjodorem Jurčichinem (palubní inženýr) a vesmírným turistou Charlesem Simonyim. Členové Expedice 15 – velitel Fjodor Jurčichin a palubní inženýr Kotov převzali stanici od Expedice 14, jejíž dva členové (Michael López-Alegría a Michail Ťurin) se Simonyim po týdnu přistáli se Sojuzem TMA-9, přičemž zbývající členka Expedice 14 Sunita Williamsová přešla do nové posádky. V červnu 2007 raketoplán Atlantis přivezl Claytona Andersona, který nahradil Williamsovou. Během letu Kotov dvakrát vystoupil do vesmíru, dohromady na 11 hodin a 3 minuty. V říjnu 2007 Jurčichin s Kotovem předali stanici následníkům z Expedice 16 a 21. října přistáli na Zemi.[2][3]
V září 2008 byla oznámena nominace Kotova do základní posádky Expedice 22 a 23.[4] Po patnáctiměsíční přípravě vzlétl na oběžnou dráhu Země 20. prosince 2009 jako velitel Sojuzu TMA-17 společně s Sóiči Nogučim a Timothy Creamerem.[5] V dlouhodobé posádce Expedice 22 působil jako palubní inženýr, v posádce Expedice 23 zaujal místo velitele. 15. ledna provedl svůj třetí výstup na povrch stanice, výstup trval 5 hodin a 44 minut.[2]
Začátkem roku 2011 byl zařazen do posádek Expedice 37/38 s plánovaným startem v září 2013. Zařazení je spojené s působením v záloze Expedice 35/36.[2] V únoru 2011 bylo jmenování oficiálně potvrzeno agenturou ESA.[6] Ke svému třetímu letu odstartoval v lodi Sojuz TMA-10M z kosmodromu Bajkonur 25. září 2013 ve funkci velitele lodi společně s palubními inženýry Sergejem Rjazanským a Michaelem Hopkinsem. Po šestihodinovém letu se 26. září Sojuz spojil s Mezinárodní vesmírnou stanicí a trojice kosmonautů se připojila ke kolegům z Expedice 37, Fjodoru Jurčichinovi, Luca Parmitanovi a Karen Nybergové.[7]
V listopadu 2013 Kotov převzal velení stanici. Během letu třikrát vystoupil do vesmíru, přičemž druhý výstup trvající 8 hodin a 7 minut byl dosud nejdelším výstupem v ruských skafandrech.[2] Všechny tři výstupy dohromady trvaly 20 hodin a 5 minut.[8] Dne 9. března předal velení nad stanicí japonskému astronautovi Kóiči Wakatovi[2] a 11. března 2014 se posádka Sojuzu TMA-10M vrátila na Zem.[9]
Ke 4. květnu 2016 odešel ze Střediska přípravy kosmonautů.[2]
Manažer
Od května 2016 pracoval v Ústředním vědecko-výzkumném institutu strojírenství (CNIIMaš) jako náčelník Centra pilotovaných programů. Roku 2018 přešel do Institutu lékařsko-biologických problémů (věnujícího se otázkám kosmické medicíny) na místo náměstka ředitele pro vědu.[2]
Oleg Kotov je ženatý, má dceru a syna.[2]
Vyznamenání
- Hrdina Ruské federace (6. prosince 2008),[2]
- Letec-kosmonaut Ruské federace (6. prosince 2008),[2]
- Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy (30. října 2010),[2]
- Řád Za zásluhy o vlast III. třídy (22. srpna 2015).[2]
Odkazy
Reference
- ↑ BOČAROV, Anton. Герои Страны [online]. [cit. 2009-06-09]. Kapitola Котов Олег Валерьевич. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2009-02-22 [cit. 2009-06-09]. Kapitola Олег Валерьевич Котов. Dostupné online. (rusky)
- ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2007-10-21 [cit. 2009-06-09]. Kapitola Expedice 15. Dostupné online.
- ↑ Предварительный план-график экспедиций на МКС и смен экипажа на кораблях «Союз» (с июня 2008г. по ноябрь 2010г.) [online]. Moskva: Федеральное Космическое Агентство, 2008-09-21 [cit. 2009-06-09]. Dostupné online. (rusky)[nedostupný zdroj]
- ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2009-12-20 [cit. 2009-12-21]. Kapitola Sojuz TMA-17. Dostupné online.
- ↑ ESA astronaut Luca Parmitano assigned to 2013 Space Station mission [online]. ESA Media Relations Office, 2011-02-18 [cit. 2011-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GARCIA, Mark. Space Station: Crews & Expeditions: Expedition 37 [online]. NASA, rev. 2013-9-13 [cit. 2013-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-09. (anglicky)
- ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2014-3-11 [cit. 2014-03-18]. Kapitola Kotov, O.V.. Dostupné online.
- ↑ Sojuz s triem navrátilců z ISS bezpečně přistál v zasněžené stepi. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-3-11, rev. 2014-3-11 [cit. 2014-3-18]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oleg Kotov na Wikimedia Commons
KOTOV, Oleg. Орбитальная галерея Олега Котова [online]. Moskva: Roskosmos [cit. 2010-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-30. (rusky) – fotografie pořízené Olegem Kotovem během jeho druhého letu.
Média použitá na této stránce
Leonardo da Vinci's Vitruvian Man, created some 525 years ago, as a blend of art and science and a symbol of the medical profession, is depicted amongst the orbits of a variety of satellites circling the Earth at great speed. Da Vinci's drawing, based on the proportions of man as described by the Roman architect Vitruvius, is often used as a symbol of symmetry of the human body and the universe as a whole. Almost perfect in symmetry as well, the International Space Station, with its solar wings spread out and illuminated by the first rays of dawn, is pictured as a mighty beacon arcing upwards across our night skies, the ultimate symbol of science and technology of our age. Six stars represent the six members of Expedition 37 crew, which includes two cosmonauts with a medical background, as well as a native of Da Vinci's Italy.
ISS Expedition 38 Patch
As the International Space Station (ISS) has become a stepping stone to future space exploration, the Expedition 38 mission patch design paints a visual roadmap of exploration beyond low Earth orbit, most prominently represented by the design's flowing Expedition 38 mission numbers that wrap around Earth, the moon and Mars. Just as the sun is a guiding light in the galaxy, the ISS illuminates the bottom of the design as it is a shining beacon of the advancement of science, knowledge, and technology carried out aboard the Space Station. To visually capture the idea of the ISS being a foundation for infinite discovery, the space station's iconic solar arrays span upwards, providing the number 38 and its exploration roadmap a symbolic pedestal to rest on. Finally, the overall use of red, white, and blue in the design acknowledges the flags of the countries of origin for Expedition 38's crew -- the United States, Russia, and Japan.
The focal point of the Expedition XXIII emblem illustrates the beautiful planet Earth in the black expanse of space. The International Space Station (ISS) is shown traveling in its orbit around Earth. The ISS orbital path flies through the XXIII to show that this increment is building upon the missions that have gone on before and laying the groundwork for future missions. This illustrates the work being performed aboard the orbiting complex that will lead the way to eventual missions to the moon, Mars and beyond. The mission designation uses Roman numerals to illustrate the home nations of the crew, which are also represented by their national flags. The two stars represent the two teams that make up this expedition crew.
Russian cosmonaut Oleg Kotov, Expedition 22 flight engineer, poses for a photo with two Russian Orlan spacesuits in the
JSC2006-E-50531 (21 Sept. 2006) --- Cosmonaut Oleg V. Kotov, flight engineer representing Russia's Federal Space Agency
The operational teamwork between human space flight controllers and the on-orbit crew take center stage in this emblem. Against a backdrop familiar to all flight controllers, past and present, independent of any nationality, the fifteenth expedition to the ISS is represented in Roman numeral form as part of the ground track traces emblazoned on the Mercator projection of the home planet Earth. The ISS, shown in its fully operational, assembly complete configuration, unfurls and then reunites the flags of this Russian and American crew in a show of our continuing international cooperation. Golden spheres placed strategically on the ground track near the flight control centers of the United States and Russia serve to symbolize both the joint efforts from each nation's team of flight controllers and the shuttle and Soyuz crew vehicles in their chase orbit as they rendezvous with the ISS. A rising sun provides a classic touch to the emblem signifying the perpetual nature of manned space flight operations and their origin in these two space-faring nations. The NASA insignia design for shuttle and space station flights is reserved for use by the astronauts and for other official use as the NASA Administrator may authorize. Public availability has been approved only in the forms of illustrations by the various news media. When and if there is any change in this policy, which is not anticipated, the change will be publicly announced.
The 22nd Expedition to the International Space Station is dedicated to the final stages of assembly and the transition to full utilization as an orbiting laboratory. The sun, providing power and life support to the space station, shines through one of the solar arrays as the ISS orbits above Earth. The oceans and atmosphere, providing life support to Earth, are shown in all their beauty. The moon hovers in the distance as the goal of the next era of exploration. The six stars illustrate the increased capability of the crew complement. In the border are the national flags of the crew members as well as their surnames in their native languages. Expedition XXII continues the effort to acquire the knowledge necessary to extend the reach of exploration from Earth, to the moon and beyond.