Oleksandr Turčynov

Oleksandr Turčynov Олександр Турчинов
Prozatímní prezident Ukrajiny
Ve funkci: 22. února 2014 – 7. června 2014
Předseda vlády	Arsenij Jaceňuk
Předchůdce	Viktor Janukovyč
Nástupce	Petro Porošenko
11. předseda parlamentu Ukrajiny
Ve funkci: 22. února 2014 – 27. listopadu 2014
Prezident	Oleksandr Turčynov Petro Porošenko
Předchůdce	Volodymyr Rybak
Nástupce	Volodymyr Hrojsman
Prozatímní předseda vlády Ukrajiny
Ve funkci: 4. března 2010 – 11. března 2010
Prezident	Viktor Janukovyč
Předchůdce	Julija Tymošenková
Nástupce	Mykola Azarov
18. první místopředseda vlády
Ve funkci: 18. prosince 2007 – 11. března 2010
Předseda vlády	Julija Tymošenková
Předchůdce	Mykola Azarov
Nástupce	Andrij Kljujev
7. ředitel Služby bezpečnosti
Ve funkci: 4. února 2005 – 8. září 2005
Prezident	Viktor Janukovyč
Předchůdce	Ihor Smeško
Nástupce	Ihor Drizhčanyj
Stranická příslušnost
Členství	Hromada (1994-1999) Baťkivščyna (od 1999)
Narození	31. března 1964 (60 let) Dněpropetrovsk, Dněpropetrovská oblast, USSR, SSSR
Národnost	ukrajinská
Choť	Hanna Volodymyrivna
Děti	Kyrylo
Alma mater	Ukrajinská národní báňská univerzita
Náboženství	Ukrajinská evangelická baptistická církev
Ocenění	čestná palná zbraň Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy Řád knížete Jaroslava Moudrého Jubilejní medaile k 25. výročí nezávislosti Ukrajiny
Podpis
Webová stránka	turchynov.com
Commons	Oleksandr Turchynov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oleksandr Valentynovyč Turčynov (ukrajinsky Олександр Валентинович Турчинов; * 31. března 1964, Dněpropetrovsk) je ukrajinský politik. V březnu 2010 byl krátce prozatímním předsedou vlády. Stal se jím z pozice 1. místopředsedy vlády poté, co parlament vyslovil nedůvěru dosavadní premiérce Julii Tymošenkové a ta podala 3. března 2010 demisi. Jeho nástupcem v této funkci se již 11. března 2010 stal někdejší ministr financí a dvojnásobný prozatímní premiér Ukrajiny Mykola Azarov.

Po svržení Viktora Janukovyče z funkce hlavy státu dne 22. února 2014 byl Turčynov ustanoven předsedou parlamentu (Verchovna rada) a zároveň určen prozatímním prezidentem Ukrajiny.^[1] Tento úřad zastával do 7. června 2014. Vystřídal jej zvolený prezident země Petro Porošenko. Předsedou parlamentu zůstal Turčynov do 27. listopadu 2014. Poté se stal tajemníkem Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny.^[2]

Narodil se roku 1964 ve městě Dněpropetrovsk, Dněpropetrovská oblast v rámci tehdejší USSR. V roce 1986 dostudoval Dněpropetrovský hutní institut na Ukrajinské národní báňské univerzitě. Následně pracoval v ukrajinském ocelářském gigantu Kryvorizhstal.^[3]

Mezi lety 1987 a 1990 vedl Turčynov agitační a propagační výbor Komunistického svazu mládeže (Komsomol) v Dněpropetrovské oblasti; prvním tajemníkem tamního Komsomolu byl tehdy Serhij Tihipko.^[3] Tihipko i Turčynov se stali politickými poradci Leonida Kučmy, který v Dněpropetrovsku řídil továrnu na výrobu raket a dopravních prostředků.^[3] Poté, co byl Kučma v roce 1992 jmenován premiérem Ukrajiny, se celý jeho tým, včetně Turčynova, přesídlil do Kyjeva.^[3] V roce 1993 se stal oficiálním Kučmovým ekonomickým poradcem.^[3]

V roce 1993 byl zvolen viceprezidentem Ukrajinského svazu průmyslníků a podnikatelů. V roce 1994 on a Pavlo Lazarenko založili politickou stranu Hromada. Oba pojily obchodní vazby s Julijí Tymošenkovou, která také pocházela z Dněpropetrovsku.^[3][4] Mezi lety 1994 a 1998 byl ředitelem Institutu ekonomických reforem a hlavou Ukrajinské národní akademie Laboratoře věd ve výzkumu šedé ekonomiky.^[5]

V roce 1998 byl za stranu Hromada zvolen do ukrajinského parlamentu, ale již roku 1999 v souvislosti s Lazarenkoým skandálem, stranu i parlamentní frakci opustil. S podporou Julije Tymošenkové byl ve volbách v letech 2002 a 2006 znovuzvolen za Blok Julije Tymošenkové.^[4]

V únoru 2005 byl zvolen prvním civilním ředitelem Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU).^[4] V roce 2006 byl obviněn, že nechal zničit spisy na Semjona Mogileviče, který je považován za šéfa ruské mafie. Obvinění bylo po čtyřech měsících zamítnuto.^[6] Dokumenty odhalené WikiLeaks zmiňovaly, že Turčynov nechal zničit i spisy prokazující napojení Tymošenkové na Mogileviče.^[6]

Na jaře roku 2008 byl společným kandidátem Bloku Julije Tymošenkové a strany Naše Ukrajina — Národní sebeobrana do voleb o post starosty Kyjeva. Skončil druhý se ziskem 218 600 hlasů (19,12 %); volby vyhrál Leonid Černovetskyj.

Během prezidentských voleb v roce 2010 nařkl kandidáty Viktora Janukovyče i Viktora Juščenka ze společného koordinovaného postupu k destabilizaci druhé vlády Julije Tymošenkové.^[7] V březnu 2010, po rezignaci Julije Tymošenkové na post předsedkyně vlády, převzal její povinnosti a na jeden týden se stal prozatímním premiérem Ukrajiny.^[8]

V roce 2012 byl znovuzvolen do parlamentu; opět za Všeukrajinský svaz.

Po událostech na Euromajdanu a následné politické krizi byl dne 22. února 2014 zvolen předsedou parlamentu (speaker).^[9] Poté, co parlament zbavil Viktora Janukovyče jeho funkce prezidenta, byl prozatímním prezidentem zvolen právě Turčynov coby předseda parlamentu.^[10]

Odmítá homosexuální svazky a tvrdí, že nejde o konzervativní pohled, ale o odmítnutí perverze.^[11]

Často kritizoval politickou korupci v zemi. Toto téma mu v roce 2005 posloužilo i k sepsání psychologického thrilleru Iluze strachu (Illuzija stracha).^[4] Napsal také scénář ke stejnojmennému filmu.^[4] Ten byl natočen v roce 2008; režie se chopil Alexandr Kirienko.^[12] Ukrajinský výbor ho nominoval na ucházení se o Oscar za nejlepší cizojazyčný film.

Je věřícím baptistou;^[13] tím patří k jednomu procentu Ukrajinců, kteří se hlásí k protestantismu. Prohlašuje, že nekouří ani nepije alkohol.^[14]

• Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy – Ukrajina, 2. května 2018^[15]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oleksandr Turchynov na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oleksandr Turčynov na Wikimedia Commons
• Osoba Oleksandr Turčynov ve Wikicitátech
• Oficiální stránky