Olena Pčilka

Olena Pčilka
Ольга Петрівна Косач (foto 1896)
Rodné jméno	Ольга Драгоманов
Jiná jména	Олена Пчілка (literární pseudonym)[p. 1]
Narození	29. června 1849 Haďač, Poltavská oblast, Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí	4. října 1930 Kyjev, Ukrajinská sovětská socialistická republika
Místo pohřbení	Bajkovův hřbitov; Kyjev
Národnost	Ukrajinka
Země	Ukrajina
Povolání	nakladatelka, spisovatelka, novinářka, etnografka, tlumočnice a občanská aktivistka
Aktivní roky	1870 až 1930
Domovské město	Novohrad-Volynskyj; Kyjev
Choť	Petro Antonovič Kosač (1842–1909)
Děti	dcera: Lesja Ukrajinka
Rodiče	otec: Petro Drahomanov (1802–1860); matka: Elizaveta Ivanivna Dragomanova (1821–1895)
Příbuzní	bratr: Mychajlo Drahomanov
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olena Pčilka (29. června 1849, Haďač, Poltavská oblast, Ruské impérium – nyní Ukrajina – 4. října 1930, Kyjev, Ukrajinská sovětská socialistická republika – nyní Ukrajina) byla ukrajinská nakladatelka, spisovatelka, novinářka, etnografka, tlumočnice a občanská aktivistka.^[1] Její občanské jméno bylo Olga Petrivna Kosač (Ольга Петрівна Косач).^{[p. 1]}

Život

Rodinné zázemí

Olena Pčilka se narodila v roce 1849 v Haďači jako dcera místního statkáře^[2] a ukrajinského básníka a překladatele Petra Jakymoviče Drahomanova (Petro Jakymovyč Drahomanov (Петро Якимович Драгоманов; 1802–1860); její matkou byla Elizaveta Ivanivna Dragomanova (1821–1895). Pčilka byla sestrou ukrajinského politického teoretika, ekonoma, historika, filozofa, anarchisty a etnografa Mychajla Petrovyče Drahomanova (1841–1895).

Vzdělání

Základní vzdělání získala Olena Pčilka doma a v roce 1866 dokončila vzorovou internátní školu šlechtických panen v Kyjevě.^[2]

Manželství

Od roku 1868 byla provdána za státního radu, právníka, pedagoga a filantropa Petra Antonoviče Kosače^[2] (Петро Антонович Косач; 1842–1909). Brzy poté se manželé přestěhovali do Novohradu-Volynského v Žytomyrské oblasti na Volyni (severozápadní Ukrajina), kde její muž pracoval.^[2] Společně měli tyto děti:^[3]

• Fyzik, meteorolog, spisovatel a překladatel Mychajlo Petrovič Kosač (Михайло Петрович Косач; 1869–1903);
• známá ukrajinská spisovatelka, básnířka, dramatička a literární kritička Lesja Ukrajinka (1871–1913);
• spisovatelka, literární kritička a bibliografka Olha Kosač-Kryvinjuk (Ольга Петрівна Косач-Кривинюк; 1877–1945);
• hudebnice a překladatelka Oksana Petrivna Kosač-Šimanovska (Оксана Петрівна Косач-Шимановська; 1882–1975);
• veřejný činitel Mykola Petrovič Kosač (Микола Петрович Косач; 1884–1937) a
• překladatelka a kulturní aktivistka Isidora Petrivna Kosač-Borysova (Ізидора Петрівна Косач-Борисова; 1888–1980).

• Rodina
• 

  Petro Drahomanov (otec)

• 

  Petro Кosač (manžel)

• 

  Mychajlo Drahomanov (bratr)

• 

  Mychajlo Petrovič Kosač (syn)

• 

  Lesja Ukrajinka (dcera)

• 

  Olha Kosač-Kryvinjuk (dcera)

• 

  Mykola Petrovič Kosač (syn)

• 

  Isidora Petrivna Kosač-Borysova (dcera)

Aktivity

Olena Pčilka byla od roku 1925 členkou korespondentkou Národní akademie věd Ukrajiny. Zabývala se zaznamenáváním a výzkumem ukrajinských lidových písní, lidových zvyků a obřadů a výsledky těchto svých etnografických výzkumů později publikovala (v roce 1876). Kromě toho také sbírala lidové výšivky na Volyni, financovala vydání díla Stěpana Rudanského (Степан Васильович Руданський, 1833–1873)) Spivomovky a od roku 1883 uveřejňovala vlastní básně ve lvovském časopise Zoria. Publikovala řadu prací a byla taktéž aktivní ve feministickém hnutí, zejména ve spolupráci s Natalií Kobrynskou.

Almanach První věnec

Jako bojovnice za práva ukrajinských žen a jejich rovnoprávnost s muži vydala ve Lvově v roce 1887 spolu s ukrajinskou spisovatelkou, socialistickou feministkou a aktivistkou Natalií Kobrynskou první feministický almanach. Tato sbírka děl ukrajinských autorek se nazývala Pershy vinok (česky: První věnec; anglicky: The First Garland).^[4] Almanach byl prvním dílem v Haliči a na Ukrajině, které se zabývalo tzv. „ženskou otázkou“ - kromě beletristických děl a etnografických výzkumů obsahoval řadu feministických článků, zejména o postavení žen na Ukrajině a ve světě.^[5] Sestavovatelkami a autorkami almanachu Peršij vinok byly výhradně ženy jak z Haliče, tak i z Dněprské Ukrajiny.^[5]

V Kyjevě

Olena Pčilka žila od 90. let 19. století v Kyjevě, kde byla v letech 1906 až 1914 šéfredaktorkou a vydavatelkou časopisu Ridnyj kraj (Рідний Край) a jeho měsíční přílohy, dětského časopisu Moloda Ukrajina (Молода Україна) (1908 až 1914). Byla tlumočnicí – do ukrajinštiny přeložila (mimo jiné) řadu děl ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola, polského spisovatele Adama Mickiewicze a ruského básníka, prozaika a dramatika Alexandra Sergejeviče Puškina.^[6] V roce 1913 zemřela Lesya Ukrainka, Olena Pchilka se přestěhovala z Kyjeva do Gadyachu a bude bydlet v domě, kde strávila dětství.^[7]

Závěr života

V posledních letech svého života byla Olena Pčilka vystavena represím ze strany GPU.^{[p. 2]} Tato zřejmě nejznámější ukrajinská básnířka^[2] zemřela v Kyjevě v roce 1930 ve věku 81 let^[2] a byla pohřbena na kyjevském Bajkovově hřbitově (Байкове кладовище; Голосіївський район).^[8]

Tvorba

Mezi její nejvýznamnější díla patří:

• Tovaryšky" (Kamarádky, 1887);
• Svitlo dobra i lyubovi (Světlo dobra a lásky, 1888);
• Soloviovyi spiv (Slavičí zpěv, 1889);
• Za pravdoyu (Za pravdu, 1889);
• Artyšok (Artyčok, 1907);
• Pivtora oseledsya (Jeden a půl slanečka, 1908);
• hra Suzhena ne ohuzhena (1881);
• hra Svitova rich (Světová věc, 1908)
• a další.

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Olena_Ptschilka na německé Wikipedii a Olena Pchilka na anglické Wikipedii.

Související články

• Seznam ukrajinských spisovatelů
• Lesja Ukrajinka
• Mychajlo Drahomanov
• Natalija Kobrynska

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Olena Pčìlka na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Olena Pčilka
• Dílo Mein erster Erfolg ve Wikizdrojích (německy); český název: „Můj první úspěch“; přeložil Vladimir Czumikov
• Přehled děl Oleny Pčilky (60 děl v 91 publikacích ve 3 jazycích a 403 knihovních fondech) [online]. web: World Catalog org [cit. 2022-03-25]. Пчілка, Олена (60 works in 91 publications in 3 languages and 403 library holdings; ). Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-25. 
• ODARCHENKO, Petro. Olena Pčilka na Encyklopedii Ukrajiny [online]. web: Encyklopedie Ukrajiny com [cit. 2022-03-25]. Dostupné online.