Oles Hončar

Oles Hončar
Rodné jménoОлександр Терентійович Гончар
Narození3. dubna 1918
Lomivka
Úmrtí14. července 1995 (ve věku 77 let)
Kyjev
Místo pohřbeníBajkovův hřbitov
PseudonymОлесь
Povolánínovinář, spisovatel, literární kritik, politik, prozaik, publicista, básník a kritik
Alma materOles Honchar Dnipro National University
Charkovská národní univerzita V. N. Karazina
Žánrromán, novela, povídka, črta a novela
Témataliterární tvorba, próza, román, literární kritika a publicistika
Významná dílaThe Cathedral
OceněníStátní cena Tarase Ševčenka (1962)
Stalinova cena
jubilejní medaile 30 let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
medaile Veterán práce
… více na Wikidatech
Politická příslušnostKomunistická strana Sovětského svazu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oles Hončar, vlastním jménem Oleksandr Terentijovyč Bilyčenko (3. dubna 1918 Lomivka12. prosince 1995 Kyjev) byl ukrajinský spisovatel a literární vědec. Jeho knihy byly přeloženy do 67 jazyků.[1]

Narodil se v Jekatěrinoslavské gubernii, ve třech letech přišel o matku a vyrůstal u prarodičů nedaleko Poltavy; jejich příjmení nakonec přijal za vlastní. Pracoval jako učitel a novinář, za druhé světové války bojoval jako dobrovolník v řadách 72. gardové střelecké divize. Po válce dokončil studium filologie na univerzitě v Dněpropetrovsku. V letech 1959 až 1971 byl předsedou Svazu ukrajinských spisovatelů. V letech 1946 až 1990 byl členem Komunistické strany Sovětského svazu, zastával funkce poslance Nejvyššího sovětu Sovětského svazu a kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, působil také v ukrajinské Akademii věd a ve Světové radě míru. Poslancem byl i po vyhlášení ukrajinské nezávislosti, patřil k zakladatelům Ukrajinské kulturní nadace.

Ve své tvorbě vycházel z vlastních válečných zkušeností, česky vyšly Praporečníci, Zlatá Praha, Země duní a Jaro za řekou Moravou. Morálním otázkám se věnuje příběh ze zajateckého tábora Cyklón. Podle jeho námětů byly natočeny filmy Tavria (režie Jurij Lysenko) a Abiturientka (režie Alexej Miščurin). Cyklus povídek Tronka je pokusem o zkoumání ukrajinského národního údělu. V próze Chrám zobrazil spor o zboření barokní cerkve v Novomoskovsku; po časopisecké publikaci v roce 1967 úřady označily obsah díla za protisovětský a zakázaly jeho knižní vydání, k němuž došlo až za perestrojky.[2]

Třikrát mu byl udělen Leninův řád, dvakrát Státní cena SSSR a Řád Rudého praporu práce a jednou Řád vlastenecké války a Řád Říjnové revoluce. V roce 1962 získal Ševčenkovu národní cenu, v devadesátých letech byl předsedou komise rozhodující o této ceně. Posmrtně získal titul Hrdina Ukrajiny.[3] Je po něm pojmenována Národní univerzita Olese Hončara v Dnipru, v Kyjevě mu byl odhalen pomník.

Reference

  1. Наукова бібліотека Національного юридичного університету імені Ярослава Мудрого Dostupné online
  2. Багатостраждальний "Собор" Олеся Гончара - Освіта.UA Dostupné online
  3. Інтернет-проект "Герої України" Dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Олесь Гончар.jpg
Олесь Гончар