Olga Borová-Strejčková-Valoušková

Olga Borová-Strejšková-Valoušková
Rodné jménoOlga Valloušková
Narození28. března 1886
Jičín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. června 1975 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagožka
Národnostčeská
Manžel(ka)Jan Bor-Strejček
DětiVladimír Bor, Jan Strejček
RodičeAntonín Valloušek, Johana Valloušková-Radoňová
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Olga Borová-Strejčková-Valoušková[1] v matrice Valloušková (28. března 1886 Jičín[2]3. června 1975 Praha) byla česká hudební pedagožka a operní pěvkyně.

Životopis

Její rodiče byli Antonin Valloušek, úředník na panství v Jičíněvsi a Johana Valloušková-Radoňová. Měla tři sourozence: Lauru Wallouškovou (30. 7. 1882), Bruno Vallouška a Arnolda Vallouška (27. 7. 1889). Provdala se 14. 9. 1912 v Drahorazi, za Jana Strejčka (pseudonym Bor). Měli spolu syny Vladimíra Bora (1915–2007) filmového a hudebního kritika a Jana Strejčka (1920–2004) režiséra.

Olga získala hudební vzdělání na Hudební škole u F. Spilky a O. Minera, u E. F. Buriana a L.V. Čelanského. V letech 1906–1913 zpívala v Národním divadle, kde později jen hostovala. K jejím nejlepším rolím zde patřily Gluckův Orfeus (Orfeus a Eurydika,1906) a Klytaimnestra v Straussově Elektře (1910); z českého repertoáru Radmila (Libuše), Panna Róza (Tajemství) a Veruna (V studni);[3] naposledy ztvárnila Germainu při premiéře Jeremiášova Starého krále (1919).[4]

Roku 1913 se v Berlíně a Mnichově zdokonalovala v technice zpěvu, v sezóně 1923–1924 hostovala v opeře v Lublani, kde spolupracovala s dirigentem Lovro von Matačičem. Od roku 1924 se věnovala koncertní činnosti, kdy ji doprovázel Jaroslav Jeremiáš a později Vladimír Polívka. Byla skvělou altistkou a jedinečnou interpretkou balad (Ostrčilovo Osiřelo dítě, Novákova Balada horská, Jeremiášovo Matčino srdce).[4]

Od roku 1922 vyučovala téměř půl století soukromě zpěv, její nejslavnější žačkou byla Marta Krásová. V Praze XII bydlela na adrese Korunní 133.

Dílo

Ukázka

Aj, zlý to čas Archivováno 15. 11. 2022 na Wayback Machine. – V. Blodek: V studni[3]

Gramofonové desky

  • Jak možno věřit: z opery „Prodaná nevěsta“ – Bedřich SmetanaDo vlasti naší zpět se vrátíme: z opery "Troubadour" – Giuseppe Verdi; zpěv Otakar Mařák a Olga Borová-Valoušková. Monarch Record Gramophone [1908–1914]
  • Miserere: z opery „Troubadour“ – Giuseppe Verdi — Do vlasti naší zpět se vrátíme: z opery "Troubadour" – Giuseppe Verdi; zpěv Otakar Mařák, Kamila Ungrová a Olga Borová-Valoušková. Gramophone Monarch Record [1910–1918]

Odkazy

Reference

  1. Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Redakce Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1834. 587 s. S. 43. 
  2. Čeština: Matrika narozených: Valloušková Olga 1886-03-28. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. a b Olga Borová-Valoušková. operasingers.sweb.cz [online]. [cit. 2020-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-11. 
  4. a b BOROVÁ-VALOUŠKOVÁ Olga 28.3.1886-3.6.1975 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“