Olga Hejná

Olga Hejná
Rodné jménoOlga Daňková
Narození13. března 1928
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí24. května 2017 (ve věku 89 let)
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochařka, ilustrátorka, spisovatelka a malířka
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Olga Hejná, rozená Daňková (13. března 1928 Olomouc – 24. května 2017), byla česká sochařka, ilustrátorka a spisovatelka.

Život

Narodila se v rodině legionářů, kteří působili jako zdravotníci na Sibiři.[1] Od roku 1929 rodina bydlela v Hradci Králové. V roce 1939 onemocněla dětskou obrnou. Studovala na hradeckém gymnáziu, ale nedokončila jej, od roku 1945 začala studovat sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Laudy. V roce 1950 univerzitu absolvovala s titulem akademická sochařka. Sochařstvím se živila do roku 1967. Od té doby se věnovala tvorbě pro děti. Přispívala do časopisů Mateřídouška, Ohníček, Sluníčko, Zlatý máj, Pionýr a Včielka.[2] Od roku 1947 spolupracovala s Českým rozhlasem, pro který psala pohádky a od roku 1961 dětský pořad Hajaja, jehož vznik inspirovala.[3] Od roku 1957 se podílela i na dětském televizním vysílání. Od 60. let 20. století psala příběhy a pohádky pro děti, které většinou ilustroval její manžel Miloslav nebo si je ilustrovala sama.[1] Kromě ilustrátorské a spisovatelské profese tvořila rovněž drobné korálkové plastiky, které se nacházejí v českých i zahraničních galeriích, a koláže.[2]

V roce 2010 za svou práci obdržela ocenění Zlatá stuha.[1][4]

Jejím manželem byl akademický sochař Miloslav Hejný, měli spolu tři děti – Markétu, Zuzanu a Petra.[1] Dcera Markéta je spisovatelka a syn Petr je výtvarník a violoncellista.[2]

Výstavy

  • 1981 Český spisovatel, Praha
  • 1988 Albatros, Praha
  • 1989 Staré Hrady (společně s manželem a synem)
  • 1990 Nová Paka
  • 2005, 2007 Domažlice (s manželem)[2]
  • 2014 Rakovník (se synem)[1]

Bibliografie

  • Povídám ti (Praha : SNDK, 1962)
  • Až rozvážeš pentličku (Praha : SNDK, 1963)
  • Slavík pod deštníkem (Praha : SNDK, 1964)
  • Dobrý večer, koníček (Bratislava : Mladé letá, 1964)
  • Bubínek ze skla (Praha : SNDK, 1964)
  • Kouzelník Mařenka (Praha : SNDK, 1965)
  • Popletená pohádka (Praha : SNDK, 1966)
  • Matýsek (Praha : SNDK, 1968)
  • Malinká pohádka o malinké babičce, panu Ježkovi a panu Pávovi (Praha : Mladá fronta, 1968)
  • Bubáci z Pampelic (Liberec : Severočeské nakladatelství, 1969)
  • Barevná pohádka pro štěňátka (Praha : Albatros, 1970)
  • Jak si mořský koník, mořská jehla a hvězdice udělali malé milé moře (Praha : Albatros, 1973)
  • Knoflíková pohádka (Praha : Albatros, 1974)
  • Žluťásek Apolenka a 33 pohádek (Ústí nad Labem : Severočeské nakladatelství, 1975)
  • Terinka (Praha : Albatros, 1979)
  • Petrklíče (Praha : Albatros, 1981)
  • Háčkovaný pes (Praha : Albatros, 1981)
  • Andulka z Počepic (Praha : Panorama, 1981)
  • Jozefínka (Praha : Albatros, 1984)
  • Bratři brouci (Praha : Panorama, 1984)
  • Bílý panáček (Praha : Panorama, 1986)
  • Zlatý nos : výbor pohádek (Praha : Albatros, 1987)
  • Pohádky pro skřítka Hajaju (Praha: Knižní klub, 1995)
  • Dobrý den, aneb, Veselé dvacatero pro nejmenší (Praha : Zvon, 1998)
  • Sto jedenáct všelijakých hádanek (Praha : HAV, 2008)
  • 111 příběhů s hádankou (Praha: Albatros, 2012)
  • Jeď, modrý koníčku (Praha : Vyšehrad, 2015)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e Olga Hejná [online]. Albatros, 2013 [cit. 2015-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-21. 
  2. ↑ a b c d SVATBOVÁ, Blanka; ŠUBRTOVÁ, Milena. Olga HEJNÁ [online]. Slovník české literatury, 2008-03-25 [cit. 2015-10-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ JŮZLOVÁ, Jana; KOČÍ, Antonín. Česko. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1525-X. Kapitola Hejná Olga, s. 122. 
  4. ↑ CIBULKOVÁ, Milena. Olgu Hejnou ocenili za celoživotní dílo. Domažlický deník [online]. 2011-06-02 [cit. 2015-10-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“