Olga Košutová

Olga Košutová
Olga Klapálková-Košutová
Olga Klapálková-Košutová
Rodné jménoOlga Františka Košutová
Narození8. března 1901
Velký Týnec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. února 1989 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníučitelka
Manžel(ka)Karel Klapálek
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olga Košutová, provdaná Klapálková (8. března 1901 Velký Týnec[1] – 10. února 1989 Praha[2] byla moravská učitelka, spisovatelka, manželka armádního generála Karla Klapálka. Své dílo publikovala pod dívčím jménem Olga Košutová.

Život

Mládí

Narodila se v rodině nadučitele, pozdějšího řídícího učitele ve Velkém Týnci Františka Košuta (1860) a jeho manželky Pavlíny, rozené Klukové (1865). Měla starší sestru Miloslavu (1895) a dvě mladší sestry Ludmilu (1904) a Augustu (1907).[1][3]

Studovala nejprve na učitelském ústavu v Olomouci, odkud byla v r. 1915 vyloučena pro rozšiřování protirakouských letáků. Proto dokončila středoškolská studia na České reálce v Olomouci, kde maturovala v r. 1921.[2][p 1]) Ve Velkém Týnci učila v letech 1920–1922.[4]

Po sňatku, do německé okupace

Po sňatku s Karlem Klapálkem odešla s manželem na dva roky do Hranic a odtud na Podkarpatskou Rus, kde rodina pobývala v letech 1924–1932. Učila tam na měšťanské škole v Perečíně, na rusínské občanské škole v Užhorodu a potom tamtéž na měšťanské škole. Od roku 1932 žila rodina v Českých Budějovicích.[4]

Za německé okupace

Manžel Karel Klapálek musel po vzniku Protektorátu opustit armádu a stal se ředitelem Živnostenského úřadu v Českých Budějovicích. Od roku 1939 organizoval protiněmecký odboj v českobudějovické pobočce vojenské odbojové organizace Obrana národa. Po jejím rozbití v letech 1939/1940 uprchl do emigrace,[p 2] kde za zapojil se do zahraničního odboje.[5] Olga Klapálková zůstala v Protektorátu se dvěma dcerami.

Do roku 1941 Olze Klapálkové zveřejňoval její příspěvky denní tisk a v roce 1942 vyšel její román Slunce nad údolím (ještě 30. 12. 1942 otiskly Lidové noviny pozitivní recenzi[6]) a v roce 1944 vydalo nakladatelství Promberger román Láska zůstává. Od 17. září 1942 ale byla internována v táboře ve Svatobořicích, určeném v té době pro příbuzné Čechů, kteří utekli z Protektorátu. Odsud byla v dubnu 1945 přesunuta do Plané nad Lužnicí, kde se dočkala osvobození.[4] S manželem se setkala až v druhé polovině května 1945.[2]

Po osvobození Československa

Od května 1945 žila celá rodina v Praze.

Rodinný život

Olga Košutová se provdala za pozdějšího generála Karla Klapálka, se kterým měla dvě dcery – ing. Olgu Táborskou (1926–2013) a mladší Evu Ježkovou.[7] Manželé Klapálkovi jsou pohřbeni spolu s dcerou Olgou a jejím manželem Ctiradem Táborským na Olšanských hřbitovech.[8]

Dílo

Dílo, které publikovala pod dívčím jménem Olga Košutová se dělí na dvě části. Lyrické prózy nahradila po roce 1945 vlastními vzpomínkami na období německé okupace a zpracováním vzpomínek svého manžela. Po celý život si vedla deník, který ve svém díle zpracovala. Byla členkou Moravského kola spisovatelů (MKS).

Příspěvky v tisku

Drobnější příspěvky Olgy Košutové uveřejňoval deník Československé obce legionářské Národní osvobození (1935–1938), Český dělník (1941) a Lidové noviny[9] (1940–1941).

Knižní vydání

  • Marika Mihajlová: Vypravování stařenky Dolinajové – Olga Košutová — Maminčin zápisník – Marie Jeřábková — Na líc a na ruby – Sola Štěpánová — Brno, Novina, kolem r. 1936
  • Slunce nad údolím: román – Moravská Ostrava: Praha: Josef Lukasík, 1942
  • Láska zůstává – Olomouc: Romuald Promberger, 1944
  • Černá Paraska: čtyři karpatské povídky – Praha: Miroslav Stejskal, 1946
  • Smrt bez majestátu: napsáno v internačním táboře svatobořickém na podzim 1944 – Praha: Orbis, 1946
  • U Svatobořic: zápisky a povídky z internačního tábora – Brno: Družstvo MKS, 1946
  • Voják vypravuje: cesta generála Karla Klapálka za druhé světové války – Brno: Družstvo MKS, 1948

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Není uvedena jako maturantka gymnázia v Přerově ve sborníku 100 let ... Ve sčítacích operátech z roku 1920, vyhotovených v únoru 1921, je uvedena jako učitelka.
  2. ↑ Zdroje uvádějí jako rok Klapálkova odchodu do zahraničí 1939 nebo 1940

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, Velký Týnec, 1892-1902, snímek 167 [online]. Zemský archiv Opava [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Před 30 lety – 10. února 1989 zemřela v Praze Olga KOŠUTOVÁ – KLAPÁLKOVÁ, učitelka a spisovatelka, rodačka z Velkého Týnce.. S. 12. Týnecké listy [online]. 2/2019 [cit. 2020-12-15]. S. 12. Dostupné online. 
  3. ↑ Sčítací operáty 1920 Velký Týnec, dům 26, snímek 149 [online]. Zemský archiv Opava [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c SVADBOVÁ, Blanka. Olga Košutová. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0345-2. Svazek 2/I. H–L. S. 880.
  5. ↑ MAREK, Jindřich. Zákruty a rozhodnutí v životě rozhodného vojáka, generála Klapálka [online]. Vojenský historický ústav, 2015-11-16 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ MARTÍNEK, Vojtěch. Vypravování o prostém štěstí. Lidové noviny. 1942-12-30, s. 4. 
  7. ↑ Režisér Marhoul vyjádřil úctu generálu Klapálkovi. Náchodské noviny [online]. 2008-09-18 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ Ing. Olga Táborská (Klapálková), foto hrobu [online]. Billiongraves, 2016-03-28 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ KOŠUTOVÁ, Olga. Frantina. Lidové noviny. 1940-10-24, s. 1–2. 

Literatura

  • KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1945. 1018 s. S. 399–400
  • SVADBOVÁ, Blanka. Olga Košutová. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0345-2. Svazek 2/I. H–L. S. 880.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Olga Košutová.jpg
Olga Košutová *1901, členka Moravského kola spisovatelů