Olga Scheinpflugová

Olga Scheinpflugová
Olga Scheinpflugová, 1919
Narození	3. prosince 1902 Slaný Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	13. dubna 1968 (ve věku 65 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Choť	Karel Čapek (1935–1938)
Rodiče	Karel Scheinpflug
Příbuzní	Karel Scheinpflug[1] a Božena Konrádová[2] (sourozenci) Edmond Konrád (švagr)[3] Josef Čapek (švagr)[4] Helena Čapková (švagrová)[5] Antonín Čapek (tchán)[6]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olga Scheinpflugová (3. prosince 1902 Slaný^[7] – 13. dubna 1968 Praha^[8])^[9] byla česká herečka, spisovatelka, básnířka a dramatička, manželka Karla Čapka.

Život

Mládí

Narodila se v rodině spisovatele Karla Scheinpfluga (1869–1948) a matky Boženy, rozené Fričové (1878–1911)^[10]. Jejími sourozenci byli Karel Scheinpflug (1899–1987, pozdější ochránce autorských práv Karla Čapka) a Božena Scheinpflugová (1901–1984, provdaná za dramatika a kritika Edmonda Konráda). Po více než roce vdovství se otec oženil s Miladou Krinerovou (1871–1955).

Od roku 1918 studovala herectví u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. V roce 1920 byla angažována do Švandova divadla. V letech 1922–1928^[11] byla členkou Městského divadla na Král. Vinohradech.

Ve filmu se poprvé objevila v roce 1922, v němém filmu Zlatý klíček podle scénáře Karla Čapka.

Od ledna 1929 přešla z Divadla na Vinohradech do Národního divadla.^[12][13]

Život s Karlem Čapkem

S Karlem Čapkem se Olga Scheinpflugová osobně seznámila v roce 1920, kdy podle jejího vyprávění na ni počkal před Švandovým divadlem, ve kterém hrála. Obě rodiny zpočátku vztahu nepřály.^[14] Dne 26. srpna 1935 se na vinohradské radnici za Karla Čapka provdala,^[15] své umělecké příjmení Scheinpflugová si však ponechala. Se svým manželem žila v jeho polovině dvojdomu bratří Čapků, který si Josef a Karel Čapkovi postavili v dnešní Praze 10 a ve vile na Strži u Dobříše. Během společného života procestovali řadu evropských zemí a žila s ním až do jeho smrti v prosinci 1938.

Německá okupace

V období Protektorátu Čechy a Morava sice pracovala dále jako herečka, byla však opakovaně vyslýchána gestapem a ve svém domě musela strpět prohlídky. Ve svých vzpomínkách zejména uvádí, že byla podezřelá z uchovávání dopisu Edvarda Beneše z exilu Karlu Čapkovi.^[14]

V listopadu 1940 odešla na nátlak ze souboru Národního divadla, v její roli ji nahradila Lída Baarová.^[14][16] Protižidovský a pronacistický Arijský boj ji v roce 1941 napadl i pro její pohostinská vystoupení se slovy „...Nechtěla byste toho jednání nechat, milostpaní? Máme na vás nepěkné vzpomínky ještě z dob, kdy jste byla pravidelnou páteční návštěvnicí hradních židovských potlachů.“^[17]

Poválečné období a závěr života

Po válce se druhem Olgy Scheinpflugové stal JUDr. František Krčma (1910–1996), který po jejím úmrtí především usiloval o vydání jejích spisů, zejména pamětí Byla jsem na světě.^[18]

Významné filmové role se dočkala až v televizním seriálu Eliška a její rod (1966).

V roce 1946 se vrátila do souboru Národního divadla a zůstala zde až do své smrti v roce 1968. Za svůj život vytvořila na jeho scénách přes 130 rolí.^[19] Svou divadelní kariéru ukončila v pohostinském vystoupení v Divadle na Vinohradech ve hře Karla Čapka Matka, jež měla premiéru 1. září 1967 v režii Luboše Pistoria.^[20] Podle oficiálně publikované verze bylo příčinou jejího kolapsu neukázněné chování dětských diváků při odpoledním představení hry o Velikonocích 1968, které dohrála, ale po kterém se již na jeviště nevrátila. Faktorů, které aktuálně zhoršily její dlouholetou srdeční chorobu tak, že krátce nato zemřela,^[21] bylo ovšem víc. Do ošetření na třetí interní klinice fakultní nemocnice UK v Praze na Karlově náměstí byla přijata 11. dubna 1968. 13. dubna 1968 dopoledne podala interview, ve kterém prohlásila, že prožívá jedno z nejhezčích období svého života a že následující den konečně bude moci vydat svědectví o svém dávném příteli Janu Masarykovi.^[22] Téhož dne v 16:55 hodin však na III. interní klinice fakultní nemocnice v Praze zemřela na srdeční infarkt, který se vyvinul v dopoledních hodinách téhož dne.^[8] Národní pohřeb se konal 19. dubna 1968.^[23] Pohřbena je v Praze na Vyšehradě.^[24]

V roce 2022 bylo na její počest pojmenováno náměstí a tramvajová zastávka na Praze 5.

Ocenění

• 1930 – Státní cena
• 1953 – titul zasloužilý umělec
• 1968 – titul národní umělec

Dílo

Básnické sbírky

• 1931 – Všední den
• 1936 – Kouzelná obálka
• 1934 – Skleněná koule
• 1938–1945 – Tunel smrti
• 1939 – Stesk^[25]

Divadelní hry

• Chladné světlo (komedie) 1936
• Madla z cihelny (komedie) 1927
• Viděla jsem Boha (drama) 1945
• Zabitý (komedie)
• Guyana (drama) 1945
• Houpačka (veselohra) 1934
• Okénko (veselohra) 1931
• Láska není všechno (komedie) 1929
• Hra na schovávanou
• Pan Grünfeld a strašidla

Spisy

• Červený kolotoč (román) 1927

• Divadelní zápisky 1928

• Babiola 1930

• Dvě z nás (román) 1932–1933

• Klíč od domu 1934

• Balada z Karlína (román) 1935

• Sestry (román) 1938

• Vycpaný medvěd (román) 1941

• Přežitá smrt (sbírka prosy) 1947
• Český román, Praha : František Borový, 1947 – autobiografický román
  • 6. vydání: Praha : Československý spisovatel, 1991, ISBN 80-202-0019-3
• Poslední kapitola (román) 1958
• Bílé dveře (román) 1962
• Margita 1965
• Karanténa, Praha, Melantrich, 1972
• O divadle a tak podobně, Praha, Melantrich, 1985 – napsáno spolu s K. Čapkem
• Byla jsem na světě, Praha : Mladá fronta, 1994, 2. vydání, ISBN 80-204-0421-X – kniha vzpomínek

Vybrané divadelní role

• 1922 – Karel Čapek: Věc Makropulos, Kristinka, Vinohradské divadlo, režie Karel Čapek
• 1923 – Edmond Rostand: Romantikové, Sylvetta, Vinohradské divadlo, režie Gabriel Hart
• 1925 - August Strinberg: Věřitelé - Hra s ohněm, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor
• 1925 – Olga Scheinpflugová: Madla z cihelny, titul. role, Vinohradské divadlo, režie Bohuš Stejskal
• 1926 – Fráňa Šrámek: Ostrov veliké lásky, Mary Bertová, Vinohradské divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1927 – Olga Scheinpflugová: Zabitý, Paní Lída, Vinohradské divadlo, režie Bohuš Stejskal
• 1927 – František Langer: Grandhotel Nevada, Lucy, Vinohradské divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1927 - Henri Bernstein: Felix, Vinohradské divadlo, režie František Hlavatý
• 1928 – Karel Čapek: Loupežník, Mimi, Vinohradské divadlo, režie Bohuš Stejskal
• 1928 – H. R. Lenormand: Jed v krvi, Poncette, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor
• 1928 – F. M. Dostojevskij: Zločin a trest, Soňa, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor
• 1929 – Olga Scheinpflugová: Láska není všechno, Julka, Stavovské divadlo, režie Václav Vydra
• 1931 – Olga Scheinpflugová: Okénko, Růžena, Národní divadlo/Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka
• 1933 – William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hermie, Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar
• 1934 – Olga Scheinpflugová: Houpačka, Annemarie, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1937 – Karel Čapek: Bílá nemoc, Anetta, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1938 – Karel Čapek: Loupežník, Mimi, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka
• 1939 – William Shakespeare: Macbeth, Lady Macbethová, Prozatímní divadlo, režie Jan Bor
• 1941 – Sofoklés: Antigone, tit. role, Prozatímní divadlo, režie Karel Dostal
• 1945 – Olga Scheinpflugová: Guyana, Marie, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
• 1946 – Olga Scheinpflugová: Viděla jsem Boha, Filemona, Vinohradské divadlo, režie Karel Jernek
• 1947 – Aischylos: Oresteia, Kasandra, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1949 – Alois Jirásek: Lucerna, Mladá kněžna, Tylovo divadlo, režie Josef Pehr
• 1954 – David Berg: Matka Riva, Riva Mendelsonová, Tylovo divadlo, režie František Salzer
• 1955 – A. P. Čechov: Tři sestry, Olga, Tylovo divadlo, režie Zdeněk Štěpánek
• 1958 – N. V. Gogol: Revizor, Anna Andrejevna, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
• 1963 – William Shakespeare: Romeo a Julie, Juliina chůva, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
• 1967 – William Congreve: Tak to na tom světě chodí, Lady Wishfort, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček
• 1967 – Karel Čapek: Matka, titul.role, (j. h.), Vinohradské divadlo, režie Luboš Pistorius

Filmografie

Film

• 1922 Zlatý klíček – role: Sejkorova dcera Olga
• 1931 Žena, která se směje – role: Helena Leeová
• 1963 Tchyně – role: Veselá
• 1964 Každý den odvahu – role: bytná
• 1964 Čintamani a podvodník – povídka Čintamani a ptáci – role: paní Severýnová a v části Podvodník - role: majitelka řeznictví a uzenářství
• 1964 …a pátý jezdec je Strach – role: učitelka hudby

Televize

• 1962 Pozdní láska (TV inscenace) – role: majitelka domu Feliciata Antonovna Šablovová
• 1962 Jejich den (TV inscenace) – role hospodská
• 1963 Putování Simona Mac Keevera (TV inscenace) – role: neurčena
• 1963 Ohnisko nenávisti (TV inscenace) – role: neurčena
• 1963 Metelice (TV inscenace) – role: nevidomá teta Marfy
• 1965 Kůzlátka otevřete... (TV inscenace detektivní hry) – role: babička Hana Kopečková
• 1966 Eliška a její rod (TV seriál) – role: hostinská Eliška Rabasová
• 1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV inscenace) – role: domovnice Dynybylka
• 1968 Raději potmě (TV inscenace) – role: neurčena
• 1968 Jegor Bulyčov (TV inscenace) – role: Xenie

Autorka námětu

• 1933 Okénko (podle divadelní hry)
• 1933 Madla z cihelny (podle divadelní hry)
• 1936 Švadlenka
• 1938 Andula vyhrála
• 1939 Dobře situovaný pán
• 1944 Sobota (napsala pod pseudonymem Stanislava Ratajová)
• 1948 Dnes neordinuji (podle divadelní hry Okénko)
• 1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV inscenace)
• 1967 Bílé dveře (TV inscenace)
• 2001 Karlínská balada (TV film)

Odkazy

Reference

Literatura

• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 48–50, 54, 61, 73, 89, 105, 115, 123, 133, 143, 207–8, 262, 265, 272, 333, 348, 350
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, 259, 277, 287, 315–7, 322, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 152, 169, 176, 217–8, 230–2, 247, 252, 267, 269, 274, 286
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 32–6, 168, 349, 358, 363, 390
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 27, 46, 72–4, 85, 156, 209, 211, 306, 413, 427, 455, 464–5, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 113, 172, 322, 326, 419, 467, 492.
• Čeští spisovatelé 20. století. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 553–555. 
• Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 650. 
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 73–75.
• František Götz, Frank Tetauer: České umění dramatické, Část I. – činohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 335–8
• Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 62, 107–111
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 74, 108, 111–2, 136, 145, 239, 240, 245–6, 248–250, 254, 335, 352, 357, 359, 442, 465–6, 473, 499, 502, 524, 559, 597, 610, 625, 645, 647, 650–1, 664
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436–8
• Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 128, 179, 216, 226, 239, 243, 304–5, 386, 394, 397, 399
• Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 107–111. 
• Městské divadlo na Král.Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů 1924", vyd. Městské divadlo na Král.Vinohradech, 1923, Praha, str. 70–3, 88
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd.Ústřední národní výbor hl.m.Prahy, Praha, 1958, str. 130–164, 180
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 156, 199, 259
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 29, 31, 33, 35, 43, 45–6, 100–1, 105, 129, 170–1, 176, 179, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 108. 
• Josef Träger: Podobizny divadelních spisovatelů – Olga Scheinpflugová in: Československé divadlo č. 6, roč.XXI, 20. června 1938, Div. knihkupectví a nakladatelství Ot. Růžičky, Praha, 1938, str. 82–3
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 92, 228, ISBN 978-80-7388-552-6
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 149, 150, 152, 170, 175, 179, 185–6, 203 ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Olga Scheinpflugová na Wikimedia Commons
• Osoba Olga Scheinpflugová ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Olga Scheinpflugová
• Olga Scheinpflugová v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Olga Scheinpflugová v databázi Archivu Národního divadla
• Olga Scheinpflugová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Olga Scheinpflugová ve Filmové databázi
• Olga Scheinpflugová na Kinoboxu
• Olga Scheinpflugová v Internet Movie Database (anglicky)
• Olga Scheinpflugová na Dabingforum.cz
• Olga Scheinpflugová ve Slovníku české literatury po roce 1945