Olga Votočková-Lauermannová

Olga Votočková-Lauermannová
Narození10. října 1877
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. října 1964 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníspisovatelka
Manžel(ka)Jan Otakar Votoček
DětiOtakar Votoček

Jiřina Votočková-Joachimová historička umění

Olga
RodičeFelix Téver
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Olga Votočková-Lauermannová (10. října 1877 Praha[1] – 12. října 1964 Praha) byla česká spisovatelka lidové četby.

Životopis

Narodila se 10. října 1877 v domě čp.759-II (dnes Jungmannovo náměstí 759/20, Praha 1) jako dcera spisovatelky Anny Lauermannové, známé pod pseudonymem Felix Téver a veřejně činného majitele domu Josefa Lauermanna;[1][2] z otcovy strany byla také pravnučkou Josefa Jungmanna.[3] (Některé životopisy uvádějí chybně rok narození 1880.)[3][4] Od roku 1886 navštěvovala obecnou školu v Římě, kde pobývala se svou matkou po dobu jejího léčení tuberkulózy plic. Zde absolvovala další soukromé studium, zejména v oboru literatury a umění. Stýkala se s umělci, kteří navštěvovali její matku, jako byli malíři Beneš Knüpfer, Emanuel Krescenc Liška, Patzka, Jan Skramlík či architekt Pokorný aj.[5]

Do Prahy se vrátila roku 1889. 23. listopadu 1905 se v kostele Panny Marie Sněžné provdala za MUDr. Jana Otakara Votočka,[6][7] bratra známého chemika Emila Votočka.[8], s nímž měla tři děti: syna Otakara (* 1909) a dcery Jiřinu Votočkovou-Joachimovou (1907–1979), budoucí historičku umění[9] a Olgu (* 1910–). [10]

Absolvovala další cesty do Německa, Francie a Itálie. Dále byla činná v oboru sociální péče, jako předsedkyně sociálního komitétu při Ústředním spolku českých žen, jenž pečoval o děti odkázané na chudinskou péči obecní a opatřovala jim výchovu v rodinách. Sama byla poručnicí deseti dětí.[5]

Pořádala literární čaje s debatami, jichž se účastnila řada osob z českého světa literárního, uměleckého a vědeckého. Byla členkou Společenského klubu, Umělecké besedy, Společnosti Národního musea, zakladatelka Welcomeclubu, klubu pro péči o cizí hosty v Praze.[5]

Době svého pradědečka se přiblížila v historických románech z časů obrození. Psala též povídky pro mládež a populární medailony význačných osobností národní kultury.[3][11]

Zemřela roku 1964 a byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech[12].

Dílo

Próza

  • Inčiny povídky. Praha: Jan Laichter, 1919
  • Moldavit: staropražský románek podle listů rodinné kroniky. Praha: Šolc a Šimáček, 1928
  • Muzika a pes pana rady a jiné povídky: [Obrázky pro dospělejší děti.] Praha: Státní nakladatelství, 1929
  • Loupežník Babinský: Román. Praha: O. Votočková-Lauermannová, 1930, 1991 [il. J. A. Pacák]
  • Kajetánské divadlo: román. Praha: O. Votočková-Lauermannová, 1933
  • Dvě povídky ze života umělců; obrázky kreslila Božena Vejrychová-Solarová. Praha: Školní nakladatelství, 1933
  • Ruce: román: příběhy z dob revolučních. Praha: A. Neubert, 1934
  • Hrubián: román. Praha: A. Neubert, 1935
  • Klokoty jihočeské poutní místo u Tábora a sídelní kaplan a spisovatel P. Josef Vlastimil Kamarýt. České Budějovice; Tábor: Národní katolická jednota Kamarýt, 1936
  • K. H. Mácha: několik pohledů; psáno roku 1935 a 1936. Praha: A. Neubert, 1936
  • Karolina Světlá: monografická studie. Praha: Ženská národní rada, 1937
  • Dr. Milan Hodža: stručný přehled života a díla. Praha: O. Votočková-Lauermannová, 1938
  • President Dr. Emil Hácha: poslední události: příručka pro školy a úřady. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1939
  • Magdalena Dobromila Rettigová; [ilustroval Cyril Bouda]. [S. I.]: Politika, 1940
  • Korespondence – Josef Josefovič Jungmann; [k vydání připravila, poznámky a doslov napsala Olga Votočková-Lauermannová]; [předmluvu napsal Julius Dolanský]. Praha: SNKLHU, 1956

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených u Panny Marie Sněžné, sign. PMS N10, s. 101. Dostupné online.
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 293 • 1844 • Lauerman, Josef. Dostupné online.
  3. ↑ a b c KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1946. Dostupné online. S. 923. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ Votočková-Lauermannová Olga Archivováno 10. 7. 2020 na Wayback Machine. v kartotéce Jaroslava Kunce
  5. ↑ a b c Československo – biografie. 3. Redakce Bohuslav Koutník. Praha: [s.n.], 1936. 
  6. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 143 • 1870 • Votoček, Jan Otakar. Dostupné online.
  7. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných u Panny Marie Sněžné, sign. PMS O7, s. 170. Dostupné online.
  8. ↑ Srov. matriční záznam o narození Emila Votočka
  9. ↑ Bibliografie Historického ústavu AV ČR
  10. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny
  11. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 495. 
  12. ↑ Olga Lauermannová (Votočková) 1877 - 1964 BillionGraves Record. BillionGraves [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“