Oltářík

Oltářík
Východní stěna věže se vstupem
Základní informace
Sloh	gotický
Výstavba	1437–1450
Zánik	před rokem 1544
Stavebník	Jakoubek z Vřesovic
Další majitelé	Zajícové z Hazmburka páni z Illburka páni z Vřesovic
Poloha
Adresa	vrch Hrádek, Podsedice, Česko Česko
Pohoří	České středohoří
Nadmořská výška	568 m
Souřadnice	50°29′24″ s. š., 13°55′24″ v. d.
Oltářík
Další informace
Rejstříkové číslo památky	35452/5-2012 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oltářík (dříve též Hrádek^[1]) je zřícenina hradu na vrchu Hrádek v Českém středohoří. Vypíná se nad vsí Děkovka deset kilometrů jihozápadně od Lovosic v okrese Litoměřice. Zbytky hradu jsou chráněné jako kulturní památka.^[2]

Zakladatelem hradu byl v první polovině patnáctého století husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Roku 1450 hrad získali do zástavy páni z Polenska, po kterých ho drželi Zajícové z Hazmburka a páni z Illburka. Hrad plnil funkci vojenského opěrného bodu a kromě krátkého období za pánů z Polenska nikdy nebyl panským sídlem. Zanikl neznámým způsobem mezi lety 1468 a 1544.

Zřícenina hradu je přístupná po turisticky značených cestách z Dřemčic, Děkovky nebo ze Lhoty. Osamělý vrch Hrádek sopečného původu umožňuje kruhový rozhled do okolní krajiny.

Název

Spojení jména Oltářík se zříceninou je pravděpodobné, ale ne zcela jisté. Poslední zmínka o hradu Oltářík totiž pochází z roku 1612. Později jeho jméno upadlo v zapomnění. V osmnáctém století se v obecném povědomí uchovala spojitost zříceniny s osobou Jakoubka z Vřesovic, ale i ta se v devatenáctém století vytratila. Lokalitu poté se jménem Oltářík spojil až František Alexandr Heber.^[3]

Podle řady badatelů vychází jméno Oltářík z dobové zvyklosti pojmenovávat sídla po biblických vzorech nebo abstraktních symbolech (podobně Sion, Kalich nebo Panna).^[4] Ivan Lehký a Milan Sýkora v případě Oltáříku takovou teorii odmítají^[5] a navrhují jednodušší variantu, podle které skála, na které hrad stojí, připomíná svým vzhledem oltář.^[3] Oltářík je potom jeho zdrobnělinou odvozenou z malé velikosti hradu.^[6]

Historie

Za stavitele hradu je, bez konkrétních dokladů, považován husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic,^[5] který ho nechal postavit nejspíše v letech 1434–1438.^[7] K založení hradu ho snad vedla potřeba zajistit své majetky v situaci, kdy se dostal do sporu s žatecko-lounským svazem.^[8] K Jakoubkovým panstvím v Českém středohoří patřil od roku 1434 hrad Kostomlaty a v roce 1434 také Liběšice, Chouč, Skršín, Lahovice a Řisuty, zatímco Chrášťany a Děkovka se v jeho majetku objevily až roku 1450.^[7]

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1450, kdy jej Jakoubek z Vřesovic se synem Janem zastavil za 300 kop grošů Janovi z Polenska, který sídlil na tvrzi ve Vršovicích.^[9] Součástí hradního panství byly též vesnice Chrášťany a Děkovka.^[10] Janův syn, Mikuláš z Polenska, byl nucen roku 1468 Oltářík prodat bratrům Janovi a Oldřichovi Zajícům z Hazmburka.^[11] Další zprávy o hradu se až do roku 1531 nedochovaly. Pro pány z Hazmburka měl hrad především vojenskou funkci a sloužil k ochraně třebenického panství. Podobně tomu bylo i u dalších majitelů, kterými se stali páni z Illburka.^[12] Je však otázkou, zda měli potřebu starý stísněný hrad udržovat.^[13] Hrad získali nejspíše roku 1476, kdy Vilém starší z Illburka dostal do zástavy Třebenice.^[12] Méně pravděpodobná je možnost, že hrad získal až Vilém mladší z Illburka roku 1505, kdy prodal Zajícům z Hazmburka panství Mšené a zároveň snad mohl koupit Oltářík.^[14]

Vilém mladší z Ilburka a na Ronově hrad roku 1531 v závěti odkázal manželce Anežce z Helfenštejna.^[15] Když v roce 1544 vešla závěť v platnost, byl hrad uveden jako pustý.^[6] Zatímco podle Dobroslavy Menclové byl opuštěn už po roce 1468,^[16] podle Augusta Sedláčka se tak stalo až po roce 1531.^[9] Po Anežčině smrti hrad neznámým způsobem získal Volf z Vřesovic, který povolil blíže neznámému šlechtici používat přídomek z Oltáříku. Naposledy se hrad připomíná v roce 1612 jako poustka.^[14] Způsob zániku je tedy nejasný. Je možné, že hrad chátral a jeho opuštění urychlil požár, nebo mohl vyhořet již opuštěný hrad například po zásahu bleskem.^[13]

Stavební podoba

Hrad stojí na osamoceném tefritovém^[17] vrchu. Poloha na vysoké skále neumožňovala případným útočníkům využít při obléhání dělostřelectvo, a její volba patřila k prvním reakcím na rozvoj palných zbraní během husitských válek.^[4] Hospodářské zázemí hradu tvořily vsi Chrášťany a Děkovka, odkud vedly cesty do sedla mezi Dlouhým vrchem a Oltáříkem, kde se na ně napojovala přístupová cesta ke hradu.^[18]

Přestože na první pohled patrnými dochovanými částmi hradu jsou jen pozůstatky brány a obytné věže, byla jeho podoba podstatně složitější. Další stavby byly postavené převážně ze dřeva nebo z nasucho kladených kamenů, a proto jsou patrné pouze v terénních náznacích a drobných stopách zdiva v místech, kde se napojovaly na různé skalní útvary.^[19]

Zaniklé části

První částí hradu mohla být již přístupová cesta ve strmém jižním a východním úbočí kopce. Hypotéza se opírá o existenci částečně dochovaného kamenného tarasu cesty. Na východě, kde je cesta sevřena tarasem na levé a skalním útvarem na pravé straně, mohla být první branka, která chránila přístup k dalším částem hradu.^[20] Na západní straně přehrazuje přístup téměř třicet metrů dlouhý nevýrazný val na okraji terasy pokryté suťovým polem.^[21]

Severovýchodně od vrcholu kopce se nachází pozůstatky opevnění v podobě tarasu z nasucho kladených kamenů.^[22] Konstrukce hradby byla nejspíše tvořena náspem zpevněnými nasucho vyzděnými líci, z něhož se dochovala spodní část vnější obezdívky.^[19] Takto vytvořený základ zdi nesl roubenou stěnu předprsně prolomenou střílnami. Celek byl díky svým vlastnostem odolný vůči soustředěné palbě.^[23] Hradba přepažovala přístupovou cestu a dále vedla podél ní až k budově druhé brány.^[22] V jedné ze skal je patrná stopa po jejím propojení s hradbou pomocí částečně vyzděné kapsy pro trám.^[24] Do další části se hradu se vstupovalo částečně dochovanou druhou bránou, jejíž klenutí bylo patrné ještě v roce 1846.^[9] Šířka průjezdu se pohybuje od 170 do 177 centimetrů a vzhledem k předpokládanému ostění byla jeho původní šířka 117–137 centimetrů.^[25] Je pravděpodobné, že průjezd byl zaklenutý valenou klenbou.^[26]

Za bránou se cesta dělí do dvou směrů. Jedna pokračuje směrem k zaniklé třetí bráně, zatímco druhá směřuje k jihozápadu na uměle zarovnanou plošinu pod vrcholovou skálou, kde pravděpodobně stály provozní budovy, které beze stop zanikly.^[27] Nad plošinou se nachází hradní jádro tvořené věží a malým nádvořím na její východní straně. Nádvoří bylo opevněné hradbou, po které se zachoval 1,2 metru široký zásek ve skále a drobný fragment zdiva v místech, kde se hradba napojovala na jihovýchodní nároží věže. V severovýchodním úseku hradby se nejspíše nacházela čtvrtá brána.^[28]

Obytná věž

Nejlépe dochovanou částí hradu je obytná věž s lichoběžníkovým půdorysem o rozměrech 15,3 × 11,3 metru a obvodovou zdí tlustou 1,6 metru.^[29] Její zdivo kopíruje členitý terén a vzniklo v průběhu jediné stavební fáze. Kvalitněji vyzděné části zřejmě souvisí s nutností zajistit staticky exponované jihovýchodní nároží.^[30] Do přízemí věže se vcházelo vstupem v severní části východního průčelí, kde se dochovala část kapsy pro uzavírací trám. Ve zdech se dochovalo několik kapes pro uložení trámů, které nesly podlahu přízemí. Dvě z nich obsahují maltu se stopami požáru. Přízemní prostory obsahovaly jedinou místnost osvětlenou oknem.^[31] Z místnosti vedla schodiště do suterénu, který původně osvětlovala dvě štěrbinová okna. Jedno z nich se dochovalo v jižní stěně a druhé z částečně zaniklo vybouráním novodobého vstupu do věže.^[32]

K bydlení sloužilo zaniklé první patro. Absence většího množství destrukcí a zlomky cihel, které se nacházejí ve svazích pod vrcholem, naznačují, že bylo postavené z hrázděného zdiva.^[32] K jižní straně věže poblíž jihozápadního nároží přiléhá blok zdiva,^[33] který mohl být opěrným pilířem nebo nesl hrázděný arkýř.^[34]

Přístup

Zřícenina je volně přístupná a otevírá se z ní kruhový výhled na okolní kopce Českého středohoří a nížinu dolního Poohří. Na rozcestí Děkovka červeně značené turistické trasy, vedoucí mezi Vlastislaví a Lhotou, začíná modře značená trasa do Dřemčic, ze které ke hradu vede významová odbočka.^[35]

Galerie

• 

  Oltářík z Děkovky

• 

  Oltářík od Dřemčic

• 

  Pohled na východ k Děkovce a vrchu Plešivec

• 

  Pohled na jihovýchod k Blešenskému vrchu

Odkazy

Reference

Literatura

• Oltářík. Hrad Jakoubka z Vřesovic. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2015. 134 s. ISBN 978-80-86531-14-4. 
• Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Oltářík (Hrádek) – hrad, s. 359–360. 
• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Oltářík hrad, s. 312–313. 

Související články

• Seznam hradů v Ústeckém kraji

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oltářík na Wikimedia Commons
• Téma Oltářík ve Wikicitátech
• Hrad Oltářík – 2. díl seriálu Hrady, zámky a tvrze na českém severozápadu [online]. Historie v terénu – Litvínovsko, 2018-11-29 [cit. 2018-12-01]. Video s komentářem Milana Sýkory. Dostupné online. 
• LEHKÝ, Ivan. Hrad Oltářík [online]. Ivan Lehký, 2019-01-24 [cit. 2019-01-27]. Video s hypotetickou rekonstrukcí podoby hradu. Dostupné online.