Olympijské pohoří

Olympijské pohoří
Olympic Mountains
OlympicNP.jpg
Nejvyšší bod2427 m n. m. (Mount Olympus)

Nadřazená jednotkaPacifické Pobřežní pásmo

SvětadílSeverní Amerika
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
PovodíHoh, Elwha, Quinault
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olympijské pohoří se nachází na Olympijském poloostrově na západě amerického státu Washington. Hory, které jsou částí Pacifického Pobřežního pásma, nejsou nijak zvlášť vysoké - nejvyšší horou je Mount Olympus s 2 427 metry - ale západní svahy pohoří, které rostou přímo z Tichého oceánu, jsou nejvlhčím místem pevninských Spojených států. Horský deštný prales má úhrn dešťových srážek kolem 4 tisíc mm. Území umístěné severovýchodně od pohoří ale leží v jeho srážkovém stínu, a tak zdejší srážky dosahují pouze 400 mm. Většina pohoří je chráněna v rámci Olympijského národního parku.

Geografie

Pohoří má formu svazků vrcholků s příkrými svahy, které obklopují hustě zalesněná úpatí a hluboká údolí.

Vrcholové lesy se skládají ze smrků sitka a jedlovců západních, vyskytují se zde také douglasky a ostatní druhy jedlí. Kvůli vysokým srážkám mýtiny rychle zarůstají javor okrouhlolistý, olše zelená a Oplopanax horridus.

Dalším následkem vysokých srážek je velký počet sněhových polí a ledovců, které se vyskytují ve výšce 1 500 metrů a výše. Vrcholky hor pokrývá asi 266 ledovců, z nichž největší jsou na hoře Mount Olympus, kde pokrývají plochu o 26 km². Ledovce se vyskytují také na horách Mount Christie a Mount Anderson.

Geologie

Olympijské pohoří se skládá z přikrytého úlomkovitého klínového materiálu a oceánské kůry. Především se tedy jedná o eocénní pískovce, turbidity a čedičové úlomky oceánské kůry. Na rozdíl od Kaskádového pohoří se nejedná o vulkanické pohoří.

Před asi milionem let se otvory a praskliny pod Tichým oceánem otevřely a láva z nich tekla severním směrem, čímž vytvořila obrovské podmořské hory a pohoří. Desky tvořící dno oceánu se začaly pohybovat před 35 miliony lety a většina mořského dna se ocitla pod pevninskou kůrou. Část oceánského dna byla ale sešrotována a stlačena proti pevnině, čímž vytvořila klenbu, která byla předkem dnešního Olympijského pohoří. Mocné síly pak lámaly, překládaly a převracely skalní formace, čímž se vysvětluje dnešní neuspořádaný vzhled pohoří.

V pleistocénu došlo k přesunutí obrovského pevninského ledovce z oblasti Aljašky až do oblasti pohoří, při srážce s ním ale spadl do úžiny Juana de Fucy a Pugetova zálivu. Voda z ledovce pak proudila kolem jižního konce poloostrova do Tichého oceánu, což oddělilo Olympijský poloostrov od Kaskádového pohoří a zabránilo nepočetným druhům přístupu nebo distribuce z poloostrova. Srážka ledovce s poloostrovem také vytvořila pobřežní refugium. Vzdálenost hory Mount Olympus od pobřeží oceánu byla tehdy asi dvojnásobná oproti současnosti.

Hohský deštný prales.

Ekologie

Ekosystémy pohoří se liší závisle na nadmořské výšce. Složení a charakter lesů ovlivňuje také oblast srážkového stínu.

Nižší ekosystém zahrnuje předhůří a hory až do výšky 1 200 metrů nad mořem. Hojné srážky, dosahující až 5 tis. milimetrů ročně, jsou vydatné pro výskyt rostlin a na epifyty bohatých deštných pralesů jedlovců západních, zeravů obrovských a douglasek. Velká část oblasti se nachází v třetím cyklu těžby dřeva. Část se ale také nachází v Olympijském národním parku a obsahuje starobylé pralesy.

Vyšší ekosystém se nachází ve výšce do 2 400 metrů, kde pokrývá příkré, ledovci pokryté hory. Charakterizují ho skalní odkryvy, plesa, stálý sníh, horské ledovce a rychle klesající ledovcové vodní toky. Mezi vegetaci patří jedlovec Mertensův, jedle líbezná a alpínské lučiny. Jedle plstnatoplodá pak roste na suchých půdách severovýchodní oblasti, ve srážkovém stínu.

Historie

Duwamišové nazvali hory Sun-a-do, zatímco první Evropan, který je spatřil, španělský navigátor Juan Perez, je v roce 1774 nazval Sierra Nevada de Santa Rosalia, což znamená Sněhobílé hory svaté Rozárie. Anglickému kapitánovi johnu Mearesovi, který je poprvé uviděl v roce 1788, přišly ale tak krásné, že by tam mohli bydlet bohové, a tak pojmenoval nejvyšší horu Mount Olympus po řeckém Olympu. Ostatní návrhy nikdy neprošly a v roce 1864 přesvědčil seattleský týdeník Weekly Gazette vládu, aby jméno přijala za oficiální. Přestože jsou z velké části západního Washingtonu hory perfektně viditelné, velká část zůstala neprozkoumána až do konce devatenáctého století. První výstup na Mount Olympus pak proběhl až v roce 1907, který byl jedním z prvních úspěchů horolezeckého klubu The Mountaineers, který vznikl v Seattlu jen několik let předtím. Na velký počet skrytějších a méně přístupných vrcholů nebylo vystoupáno až do sedmdesátých let dvacátého století.

Olympijský národní park byl vyhlášen jako Národní památník Mount Olympus v roce 1909 Theodorem Rooseveltem. Na národní park byl památník povýšen v roce 1938.

Mount Anderson.

Vrcholky

  • Mount Olympus - nejvyšší hora, má osm ledovců.
  • Mount Constance - nejvyšší vrcholek viditelný ze Seattlu.
  • Mount Anderson - hydrografický vrchol pohoří - řeky odsud tečou jak do Pacifiku, tak do úžiny Juana de Fucy a Hoodova kanálu.
  • The Brothers - dvojitý vrchol, viditelný ze Seattlu.
  • Mount Deception
  • Mount Angeles
  • Boulder Peak
  • Mount Storm King

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olympic Mountains na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Anderson Glacier, Olympic National Park.jpg
Anderson Glacier, Mount Anderson, Olympic National Park, date unknown. Photographer: Garland, M. Photo shows "Mt. Anderson & Anderson Glacier, south side of mountain."
Acer macrophyllum in Hoh Rain Forest.jpg
Autor: No machine-readable author provided. KevinM~commonswiki assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 3.0
Maples in Olympic National Park's Hoh Rain Forest.