Onchocerca volvulus
 Onchocerca | |
|---|---|
 Onchocerca volvulus | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | hlístice (Nematoda) |
| Třída | Secernentea |
| Řád | vlasovci (Spirurida) |
| Nadčeleď | vlasovcovití (Filaroidea) |
| Čeleď | Onchocercidae |
| Rod | Onchocerca |
| Binomické jméno | |
| Onchocerca volvulus Leuck.; 1894 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Onchocerca volvulus (vlasovec kožní) je vektorem přenášená filaroidní hlístice parazitující v pojivové tkáni u lidí a primátů. Onemocnění člověka způsobené druhem O. volvulus se nazývá onchocerkóza nebo také říční slepota. Vyskytuje se pouze v tropických oblastech, zejména v Africe a Střední a Jižní Americe. Jediným mezihostitelem a zároveň vektorem je muchnička a definitivním hostitelem člověk.
Výskyt
Onemocnění způsobené hlísticí rodu Onchocerca se vyskytuje především v tropických oblastech, nejvíce v subsaharské Africe, kde jsou nakaženi lidé až ze 31 států. Nejvíce postižené z nich jsou státy: Angola, Čad, Demokratická republika Kongo, Etiopie, Kamerun, Kongo, Malawi, Nigérie, Středoafrická republika, Súdán a Uganda. Další poměrně dosti zasaženou oblastí je část Latinské Ameriky, konkrétně Brazílie, Kolumbie, Ekvádor, Guatemala, Mexiko a Venezuela. Byl zaznamenán výskyt i na Arabském poloostrově a v Jemenu. Podle světové zdravotnické organizace je v dnešní době na světě nakaženo onchocerkózou přibližně 18 milionů lidí, z nichž má kolem 500 000 potíže se zrakem a kolem 270 000 již o zrak zcela přišlo.
Morfologie
Vlasovci jsou dlouzí, štíhlí a hladcí červi. Nacházíme zde výrazný pohlavní dimorfismus. Zatímco samička může měřit až 50 cm, sameček dorůstá do velikosti pouhých pěti centimetrů. Z oplodněných vajíček se do dvanácti týdnů vyvinou mikrofilárie. Samička pak uvolňuje do podkoží až tisíce těchto mikrofilárií za den po dobu přibližně devíti let, které mají životnost až dva roky a měří v průměru kolem 300 mikrometrů. Nacházejí se nejčastěji v kůži a lymfatickém systému pojivových tkání, ale mohou se objevit například i v moči.
Životní cyklus
Secernentea obecně mají čtyři vývojové cykly, neboli čtyři stádia larev (L1-L4). L1, které se vyskytují u hostitele, se u čeledi Onchocercidae nazývají mikrofilárie a bývají buď roznášeny krví a nebo se vyskytují v kůži a pak jsou nasáta krevsajícími vektory, ve kterých se dále vyvíjí. Infekčním stadiem je stadium L3. Pátým stadiem je pak dospělý jedinec.
Onchocerca volvulus se přenáší z jednoho hostitele na druhého, když muchnička rodu Simulium, která je vektorem, saje krev na hostiteli = člověku, případně na některých primátech. Pokud se v kůži hostitele nacházejí již zmíněné mikrofilárie (L1), jsou muchničkou pozřeny spolu s krví. V muchničce pak Onchocerca migruje a vyvíjí se až do larválního stádia L3, které končí v oblasti hlavy. Larvy v tomto stádiu se konkrétně nacházejí na bázi proboscis a skrz něj pak při dalším sání krve pronikají opět do hostitele, kde uzrávají, dokončují životní cyklus a množí se.
Onchocerkóza
Infekce člověka hlísticí O. volvulus se nazývá onchocerkóza anebo říční slepota. Larvy se z krve dostávají do kůže hostitele (člověka) a tvoří tzv. onchocerkomy, což jsou uzlíky z vazivové tkáně tvořené převážně kolagenem a v těchto podkožních "boulích" dospívají. Většinou trvá poměrně dlouho, než se onemocnění vůbec projeví, larvy mohou dospívat i více než rok. Dospělí jedinci se po dozrání dále rozmnožují. Dospělec může žít v hostiteli 10-15 let a samičky neustále produkují další a další mikrofilárie. Onchocerca způsobuje vážné kožní onemocnění spojené s vyrážkami, silným svěděním a následnými sekundárními bakteriálními infekcemi. V důsledku zánětlivých reakcí může dojít i k atrofizaci kůže a její depigmentaci. Vzhledem k tomu, že tito červi putují po těle hostitele, velmi často se dostávají také do oka, kde dochází k vážnému poškození sítnice a rohovky a bez léčby později i ke ztrátě zraku. Jak napovídá název "říční slepota", onemocnění se vyskytuje především u tekoucích vod, protože právě tam se vyvíjejí larvy muchniček, které jsou velmi náročné na obsah kyslíku. Proto nejčastějšími oběťmi tohoto onemocnění bývají chudí lidé, kteří se živí zemědělstvím a pracují venku v blízkosti vody.
Léčba
I přes závažnost onemocnění existuje vhodná a účinná léčba. Postiženým se podává ivermectin, který působí pouze proti mikrofiláriím anebo snižuje plodnost dospělých jedinců - tím pádem vlasovec nemůže ukončit životní cyklus. Účinek léku má trvání jen kolem jednoho roku a vzhledem k tomu, že vlasovci dokáží přežít v lidském těle mnohem déle, musí se léčba každý rok pravidelně opakovat.
Literatura
- Ash and Orihel’s atlas of human parasitology
- Volf P., Horák P. a kol. - PARAZITI a jejich biologie. Praha : Triton, 2007
- Pasvol G., Peters W. - Atlas of tropical medicine and parasitology
Související články
- Onchocerca tubingensis – definitivním hostitelem je jelen.
- Onchocerca reticulata
- Onchocerca cervicalis
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vlasovec kožní na Wikimedia Commons - (anglicky) http://www.youtube.com/watch?v=T8FYSRLY23A
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Filariasis
Life cycle of Onchocerca volvulus
During a blood meal, an infected blackfly (genus Simulium) introduces third-stage filarial larvae onto the skin of the human host, where they penetrate into the bite wound. In subcutaneous tissues the larvae develop into adult filariae, which commonly reside in nodules in subcutaneous connective tissues. Adults can live in the nodules for approximately 15 years. Some nodules may contain numerous male and female worms. Females measure 33 to 50 cm in length and 270 to 400 μm in diameter, while males measure 19 to 42 mm by 130 to 210 μm. In the subcutaneous nodules, the female worms are capable of producing microfilariae for approximately 9 years. The microfilariae, measuring 220 to 360 µm by 5 to 9 µm and unsheathed, have a life span that may reach 2 years. They are occasionally found in peripheral blood, urine, and sputum but are typically found in the skin and in the lymphatics of connective tissues. A blackfly ingests the microfilariae during a blood meal. After ingestion, the microfilariae migrate from the blackfly's midgut through the hemocoel to the thoracic muscles. There the microfilariae develop into first-stage larvae and subsequently into third-stage infective larvae. The third-stage infective larvae migrate to the blackfly's proboscis and can infect another human when the fly takes a blood meal.Photomicrograph (glycerine mount) of the microfilarial pathogen en:Onchocerca volvulus in its larval form.
Obtained from the CDC Public Health Image Library.
Image credit: CDC/Ladene Newton (PHIL #4637), 1975.