Ondřej Neff

PhDr. Ondřej Neff
Ondřej Neff (2017)
Ondřej Neff (2017)
Narození26. června 1945 (77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípřekladatel, novinář, fotograf, autor sci-fi a spisovatel
Alma materFakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Žánrscience fiction
Významná dílaJádro pudla (kniha)
OceněníKrameriova cena (2016)
Manžel(ka)
  1. Michaela Neffová,
  2. Ljuba Krbová
Děti
RodičeVladimír Neff[1] a Vlasta Petrovičová
PříbuzníJan Neff (praděd)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Neff, alias Aston (* 26. června 1945 Praha), je český spisovatel science fiction a novinář, vydavatel internetových deníků Neviditelný pes (založen na jaře 1996, od podzimu 2005 součástí webu Lidovky.cz) a DigiNeff (o digitálním fotografování, 1999).

Život

Jeho otcem byl spisovatel Vladimír Neff. První manželkou Ondřeje Neffa byla Michaela, roz. Šprachtová, s ní se oženil roku 1969. Ta však 7. srpna 2002 zemřela na rakovinu. Od podzimu 2003 žije Ondřej Neff s herečkou Ljubou Krbovou, s ní se roku 2005 přestěhoval do obce Zvole u Prahy. Dne 22. srpna 2008 se s Ljubou Krbovou oženil.[2]

S první manželkou měl Neff dvě děti, a to syna Davida, narozeného v roce 1970, ten působí jako fotograf deníku Mladá fronta DNES, a dále dceru Irenu, narozenou v roce 1979, již 23. února 2008 zavraždil její manžel[3].

Neff roku 1969 vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze a rok nato získal titul PhDr. Mezitím již působil jako redaktor Československého rozhlasu a podílel se na vysílání i v osudný den okupace Československa sovětskými vojsky.[4] V letech 1970–1974 pracoval v propagaci nakladatelství Albatros, v letech 1974–1975 v propagaci obchodního domu Kotva, v letech 1975–1979 na pozici fotografa v Ústředí lidové umělecké výroby a mezi lety 1979 a 1985 jako redaktor deníku Mladá fronta. Po krátké přestávce, kdy byl na volné noze, nastoupil od října[5] 1987 coby redaktor týdeníku Svazu českých spisovatelů Kmen, jímž byl až do roku 1989 (časopis Kmen se roku 1988 osamostatnil od kulturně-politického týdeníku Tvorba). V letech 1990–1993 působil jako šéfredaktor časopisu Ikarie a mezi roky 1990 a 1994 byl redaktorem deníku Mladá fronta DNES. V letech 1995–1996 spolu s Vojtěchem Steklačem, Vladimírem Kovaříkem, Miroslavem Vaicem a Oldřichem Dudkem psal pro TV Nova scénáře k prvnímu českému sitcomu Nováci. Je jedním ze zakladatelů Institutu digitální fotografie a veletrhu Digiforum[6].

Působení na internetu

Na konci listopadu 1998 stál s Patrickem Zandlem a Ivem Lukačovičem u zrodu protestní akce Internet proti monopolu (známé též jako Bojkot) proti zdražení vytáčeného přístupu k Internetu tehdejším SPT Telecom. Díky velké mediální odezvě a demonstraci dvou tisíc lidí před sídlem společnosti přistoupil Telecom na jednání, jehož výsledkem byl tarif Internet 99 a později i jeho modernizace Internet 2000.

Bibliografie

  • 1978 – Holky se perou jinak (spoluautor Vladimír Kovářík ml.)
  • 1980 – Klukoviny a tátoviny
  • 1981 – Tajná kniha o fotografii
  • 1983 – A včely se vyrojily (humoristický román pro mládež)
  • 1987 – Večery u krbu (vzpomínky na otce)
  • 1991 – Černobílé hodinky
  • 1997–2002 – Neviditelný pes (knižní výběry): 1997–1998 po dvou svazcích Česká politika pod psa a Rodina, přátelé a psi, 1999 pouze Rodina, přátelé a psi, 2000 O psech, lidech a přátelích, 2001 Pes, přítel člověka, 2002 Život se psem Bartem
  • 2010 – Královská zábava, Akropolis, rozhovor s Ivem Fenclem

Science fiction

  • 1984 – Jádro pudla (román pro mládež v edici Karavana, 2. vydání 2006), první svazek cyklu Pán modrého meče.
  • 1985 – Vejce naruby (povídky, reed. 1998).
  • 1987 – Čtvrtý den až navěky (povídky)
  • 1988 – Měsíc mého života (román, reed. 1999 a 2007), první svazek cyklu Arkádie
  • 1988 – Pán modrého meče („jedenapůltý“ díl Jádra pudla, časopisecky Sedmička pionýrů, 2. vydání 2007), druhý svazek cyklu Pán modrého meče
  • 1989 – Pole šťastných náhod („počítačové romaneto“)
  • 1989 – Čarodějův učeň (román pro mládež v edici Karavana, 2. vydání 2007), třetí svazek cyklu Pán modrého meče
  • 1990 – Zepelín na Měsíci (povídky; 1. vyd. Praha: Českosl. spisovatel, ISBN 80-202-0164-5); 2. vyd. viz níže, 2010.
  • 1991 – Vesmír je dost nekonečný (povídky)
  • 1991 – Šídlo v pytli (román pro mládež v edici Karavana, 2. vydání 2007), čtvrtý svazek cyklu Pán modrého meče
  • 1992–1995 – Milénium (trilogie), souborně v jednom svazku roku 2001
    1. Země ohrožená (1992, znovu 2007),
    2. Země bojující (1994, znovu 2007),
    3. Země vítězná (1995, znovu 2007).
  • 1997 – Reparátor, nezařazený svazek cyklu Arkádie
  • 1998 – Bůh s. r. o. (povídky)
  • 1998 – Tma (znovu 1999, cena Akademie science fiction, fantasy a hororu 1999)
  • 2003 – Pravda o pekle (povídky)
  • 2003 – Tma 2.0 (znovu vydání 2007 pod původním názvem Tma)
  • 2004 – Dvorana zvrhlosti („nejlepší povídky klasika české sci-fi“, Mladá fronta, ISBN 80-204-1534-3)
  • 2006 – Rock mého života (Mladá fronta), druhý svazek cyklu Arkádie
  • 2007 – Tušení podrazu (Albatros, ISBN 978-80-00-01942-0)
  • 2007 – Agent JFK 10: Jezuzalémský masakr motorovou pilou
  • 2009 – Hvězda mého života, Albatros, třetí svazek cyklu Arkádie
  • 2010 – Zepelín na Měsíci (povídky; 2. rozšířené vyd. Praha: Plus. ISBN 978-80-259-0064-2).
  • 2011 – Rekvalifikační kurs, Plus, černá komedie s groteskními prvky zabývající se kontroverzním tématem trestu smrti.
  • 2014 – Pán vzduchu : první kniha trilogie Tajemství pěti světadílů. Praha: Albatros. ISBN 978-80-00-03131-6. Ilustroval Milan Fibiger.
  • 2015 – Pán země : druhá kniha trilogie Tajemství pěti světadílů. Praha: Albatros. ISBN 978-80-00-03864-3. Ilustroval Lubomír Kupčík.
  • 2015 – Pán moří : třetí kniha trilogie Tajemství pěti světadílů. Praha: Albatros. ISBN 978-80-00-03927-5. Ilustroval Petr Kopl.
  • 2019 – 3 kroky do tmy. Backend stories (Škoda IT), ISBN 978-80-88309-12-3.

Převyprávění děl Julese Vernea

Účast v povídkových sbírkách (výběr)

  • 1983 – Lidé ze souhvězdí Lva
  • 1983 – Železo přichází z hvězd
  • 1984 – Hvězdy v trávě
  • 1985 – Návrat na planetu Zemi
  • 1986 – Teď už budeme lidé
  • 1987 – Lásky pozemské
  • 1989 – Přistání na Řípu
  • 1989 – Skandál v divadle snů
  • 1989 – Roboti a androidi
  • 1990 – Lety zakázanou rychlostí
  • 1993 – Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů
  • 1993 – To nejlepší ze science fiction – první reprezentativní ročenka
  • 1993 – Makropulos speciál
  • 1994 – Description of a Struggle (Londýn)
  • 1996 – Hvězdný prach
  • 1997 – Invaze
  • 1997 – Nej… povídky z Playboye I
  • 1998 – Nej… povídky z Playboye II
  • 1998 – Cizinec
  • 1998 – Rigor Mortis
  • 2000 – Neberte mi naději
  • 2003 – Anděl posledního soudu
  • 2005 – Zabij mě líp
  • 2006 – Orbitální šerloci
  • 2007 – Imperium Bohemorum – Fantastické dějiny zemí Koruny české
  • 2008 – The SFWA European Hall of Fame
  • 2008 – Svůj svět si musíme zasloužit
  • 2009 – Roboti a lidi
  • 2010 – Hvězdy české sci-fi

Faktografická díla

  • 1978 – Podivuhodný svět Julese Vernea (monografie o Julesi Vernovi a jeho díle); přepracované vydání Jules Verne a jeho svět (Mladá fronta 2005)
  • 1981 – Něco je jinak (dějiny české sci-fi)
  • 1985 – Tři eseje o české sci-fi
  • 1987 – Všechno je jinak (dějiny světové sci-fi – zatajený spoluautor Alexandr Kramer)
  • 1999 – Jak blufovat o sci-fi
  • 1995 – Encyklopedie literatury science fiction (spolu s Jaroslavem Olšou, jr.)
  • 1995, 1996, 1997, 1998, 1999 – Klon (sborníky článků, přednášek a povídek)

Scénáře ke komiksům Káji Saudka

  • 1988 – Arnal a dva dračí zuby (Česká speleologická společnost)
  • 1990 – Štěstí, Slavkovská romance, Příhoda na mostě (ČSS)
  • 1992 – Silvestrovský speciál (NEI Report)
  • 1993 – Noc upírů (NEI Report)

Rozhlasové hry

vesměs SF; většinou vycházejí z jeho povídek nebo tak byly následně publikovány

  • 1984 – Portonský dryák
  • 1985 – Počkej, Hektore
  • 1987 – Velká solární
  • 1988 – Ano, jsem robot (Prix Bohemia 1989)
  • 1991 – Havárie Drakkaru

Dramatizace

Verneovky

Překlady

několik povídek v 80. a počátkem 90. let (mj. od H. P. Lovecrafta)

Další

  • Autorský komiks Pérák (vlastní scénář i kresby).
  • V 80. letech autor desítek přednášek zejména o angloamerické SF
  • od 1996 do ?? online komiksový strip Bart sám domaNeviditelném psovi

Citáty

… Wikipedie, nejúžasnější vzdělávací projekt lidských dějin, založený od A do Zet na svobodě…
— Ondřej Neff[7]

Další záliby

S Ljubou Krbovou u svého domu vytvořili a stále upravuje zahradu v japonském stylu. Oba často cestují po světě a fotografují.[8] Ondřej pravidelně publikuje povídání o svých psech a zahradě na Neviditelném psu v rubrice Best of Hyena

Odkazy

Reference

  1. Československý biografický slovník. 1992. ISBN 80-200-0443-2.
  2. NEFF, Ondřej. BEST OF HYENA: V pátek jsem se oženil. Neviditelný pes [online]. 2008-08-25 [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. 
  3. Novinky.cz. Dcera spisovatele Neffa byla zavražděna, přiznal se její muž. Novinky.cz [online]. 2008-03-13 [cit. 2010-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-10. 
  4. Díl první: Rozhlas v roce 1968 padl kvůli zradě redaktora [online]. [cit. 2013-08-29]. Dostupné online. 
  5. ZINDELOVÁ, Miluše. Povolání: spisovatel a redaktor [online]. Praha: Vlasta, 1988 [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. 
  6. [1] Institut digitální fotografie
  7. Neviditelný pes: Wikipedia blackout, 18.1.2012
  8. Zdeněk Smíšek, Právo. Herečka Ljuba Krbová ctí východní inspiraci. Novinky.cz [online]. 2012-08-27 [cit. 2012-08-27]. l Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Emblem-web.svg
Autor: David Vignoni / ICON KING, Licence: LGPL
Icon from Nuvola icon theme for KDE 3.x / GNOME 2.