Ondřej Bláha (lingvista)
PhDr. Ondřej Bláha, Ph.D. | |
---|---|
Narození | 23. ledna 1979 (45 let) Olomouc Československo |
Rodiče | Josef Bláha (archeolog) |
Alma mater | Univerzita Palackého v Olomouci |
Zaměstnání | vysokoškolský pedagog |
Profese | jazykovědec a učitel |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ondřej Bláha (* 23. ledna 1979 Olomouc) je český lingvista a vysokoškolský pedagog. Zabývá se problematikou spisovných jazyků, morfologií, jazykovými kontakty ve střední Evropě, dějinami gramotnosti a onomastikou. Soustavně se věnuje popularizaci lingvistiky.
Život
Ondřej Bláha maturoval r. 1997 na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V l. 1997–2002 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a tamtéž r. 2005 absolvoval interní doktorské studium v oboru Český jazyk (školitel prof. PhDr. Miroslav Komárek, DrSc.).[1] Od r. 2005 působí jako odborný asistent na FF UP. Spolupracuje na odborných projektech řešených na FF UK v Praze, v Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze a na FF MU v Brně. V l. 2009–2013 byl tajemníkem Českého komitétu slavistů, od r. 2014 je členem Komise pro spisovné jazyky při Mezinárodním komitétu slavistů.[2] Pro olomouckou redakci Českého rozhlasu připravuje od r. 2003 pořad Okolo češtiny.[3]
Knihy a vybrané články
- Vyjadřování budoucnosti v současné češtině (se zřetelem k ostatním slovanským jazykům). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 204 s. ISBN 978-80-244-2003-5.
- K analytickým tvarům slovanského slovesa. Slavia, roč. 77 (2008), s. 5–16. ISSN 0037-6736.
- Funkční stratifikace češtiny. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 84 s. ISBN 978-80-244-2377-7.
- Volba rodného jména v kontextu proměn společenského klimatu českých zemí po r. 1945. In: Minářová, E. – Sochorová, D. – Zítková, J. (eds.): Vlastní jména v textech a kontextech. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 66–73. ISBN 978-80-210-6631-1.
- (se spoluautory: R. Dittmannem, K. Komárkem, D. Polakovičem a L. Uličnou) Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech s vazbou na české země. Praha: Academia, 2015. 935 stran. Judaica; sv. 16. ISBN 978-80-200-2488-6.
- Jazyky střední Evropy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. 238 stran. ISBN 978-80-244-4910-4.
- Televize a spisovný jazyk. In: Šołcyna, J. – Ćorić, B. (eds.): Słowjanske spisowne rěče a medije. Mjezynarodna konferenca Komisije za słowjanske spisowne rěče při Mjezynarodnym komiteju slawistow. Budyšin: Serbski institut, 2015, s. 68–82. ISBN 978-3-9816961-0-3.
- Poznámky k morfologickému vývoji češtiny. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2016. 143 stran. ISBN 978-80-244-5077-3.
- (se spoluautory: P. Dudkem, K. Heklovou a K. Horáčkovou) Lexikální rusismy v současné češtině. Оlomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2016. 120 stran. ISBN 978-80-244-5074-2.
- Česko-slovenské jazykové kontinuum v 1. polovině 19. století. In: Glovňa, J. (ed.): Historický a sociolingvistický kontext kodifikácií slovanských spisovných jazykov. Bratislava: Veda, 2017, s. 43–51. ISBN 978-80-89489-30-5.
- Národní jazyky v české knižní produkci druhé poloviny 18. století. Historie – Otázky – Problémy, roč. 9, č. 1, s. 66–75. ISSN 1804-1132.
- Urbanonymy of medieval Olomouc: selected problems. In: Janyšková, I. – Karlíková, H. – Boček, V. (eds.): Etymological Research into Czech. Studia etymologica Brunensia 22. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017, s. 37–42. ISBN 978-80-7422-619-9.
- Počátky kulturní češtiny. In: Malčík, P. (ed.): Vesper Slavicus. Sborník k nedožitým devadesátinám prof. Radoslava Večerky. Studia etymologica Brunensia 23. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 33–57. ISBN 978-80-7422-620-5.
Odkazy
Reference
- ↑ ČERNÝ, J. – HOLEŠ, J. a kol. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri, 2008, s. 69–70.
- ↑ https://kb.upol.cz/nc/kontakty/vizitka/empid/15695/.
- ↑ https://olomouc.rozhlas.cz/okolo-cestiny-6372744/o-poradu
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ondřej Bláha (lingvista)
- Profil pedagoga na stránkách FF UP
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“