Ondřej Höppner

Ondřej Höppner
Narození	11. října 1965 Praha
Úmrtí	19. března 2021 (ve věku 55 let) Praha
Povolání	spisovatel, novinář, publicista, redaktor, hudebník a textař
Partner(ka)	Ivana Jirešová[1]
Web	www.hoppner.cz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Höppner (11. října 1965 Praha – 19. března 2021 Praha) byl český novinář, šéfredaktor, vydavatel i zakladatel a designér českých novin a časopisů, zejména s bulvárním zaměřením, ať už celostátního, či místního charakteru. Založil, řídil, nebo se podílel na realizaci či grafické podobě například těchto titulů: Večerník Praha, týdeníky Spy, Jackie, Show!, nedělník Aha!, deníky SuperSpy, Šíp, Blesk, lokální Malostranské noviny, Staroměstské noviny či StaroBrněnské noviny,^[2] dále webové projekty Protiproud.cz a Parlamentní listy.^[3] Napsal např. knihy Zpověď bulvární hyeny (2005)^[4] či Případ Kramný: Všechno je jinak (2018).

Profesní kariéra

Narodil se 11. října 1965 v Praze.^[2][5] Po absolvování gymnázia Štěpánská vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické a v roce 1988 získal titul inženýra.^[2] V roce 1992 byl redaktorem v Lidové demokracii,^[2] v roce 1993 nastoupil do redakce Večerníku Praha,^[2] kde se následujícího roku stal vedoucím zahraniční rubriky a v roce 1998 zástupcem šéfredaktora.^[2] V roce 1999 se stal šéfredaktorem společenského týdeníku Spy vydavatelství Stratosféra,^[3][6] kde působil do roku 2004. Za jeho vedení stoupl náklad na 150 tisíc výtisků,^[6] časopis v té době patřil k nejúspěšnějším českým titulům.^[7] Mezitím se mimo jiné v roce 2001 přihlásil do konkurzu na generálního ředitele České televize.^[8]

Ve vydavatelství Stratosféra se jako šéfredaktor a autor layoutu podílel na vzniku a vedení několika dalších časopisů, např. Show!, Jackie.^[2] V roce 2004 založil pod hlavičkou vydavatelství Ebika Sebastiana Pawlowského deník Aha! a stal se jeho šéfredaktorem.^[3][6] Na jaře 2005 však i se svým zástupcem Vladimírem Dundrem z redakce odešel^[9][10] podle vydavatele byly důvodem údajně rozdílné názory na řízení novin a na zodpovědnost plynoucí z novinářské profese.^[9][11] Höppner se pak vrátil k vydavatelství Stratosféra a stal se šéfredaktorem deníku SuperSpy.^[6][12][13] Několik týdnů pracoval i pro vydavatelství Bauer Media.^[6][12] Od října 2007 do června 2008 byl šéfredaktorem deníku Šíp vydavatelství VLP, nástupnického projektu Večerníku Praha.^{[3][6][11][14]} Pod jeho vedením došlo ke změnám v koncepci i formátu deníku a zastavil se dlouhodobě klesající trend prodeje, když v dubnu 2008 dosáhl 65 tisíc prodaných výtisků.^[12] Ředitel redakcí a člen představenstva společnosti Roman Gallo prosadil jeho odvolání, přičemž kritizoval Höppnerův styl řízení a „excesy, jež titul poškozují“, současně však ocenil „velkou pozitivní obsahovou změnu “.^[15][16]

V roce 2007 mu nakladatelství Daranus vydalo knihu o české žurnalistice Zpověď bulvární hyeny.^[17] V roce 2009 vytvořil grafiku portálu První zprávy.cz.^{[18][pozn. 1]} Od roku 2009 začal vydávat Malostranské noviny,^[3][7] od roku 2010 přidal i Staroměstské noviny a od roku 2011 Starobrněnské noviny.^[3][18] Přinejmenším k roku 2015 vydával vedle nich i Novoměstské noviny.^[20]

Od roku 2008 spolupracoval s portálem Blesk.cz, podílel se i na jeho nové podobě.^[18] Od jara 2012 do prosince 2013 byl šéfredaktorem týdeníku Nedělní Blesk vydavatelství Ringier,^[3][7][21] pro nějž vytvořil i nový design a layout.^[2] Od května 2013 nastoupil ke společnosti Our Media, pro niž spoluzaložil internetový magazín Protiproud Petra Hájka, bývalého poradce prezidenta Václava Klause.^{[3][22][pozn. 2]} Na přelomu června a července 2014 Nakladatelství Bondy vydalo jeho knihu Vražda v Egyptě o kauze Petra Kramného.^[29]

Podílel se či ve svých médiích poskytoval mediální prostor pro kampaně různých politických subjektů, např. v rámci senátní kampaně Martina Bursíka (LES).^[30][31] Podle vlastních vyjádření z roku 2017 pomáhal s výrobou knihy Solární baroni – organizovaný zločin někdejší předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové.^[32] Spolu s Janem Čížkem vytvořil volební noviny Na vlastní oči pro hnutí SPD pro parlamentní volby 2017^{[33][32][34][35]} a komunální volby 2018.^{[36][zdroj?!]}

Na webu Hoppner.cz, provozovaném od jara 2019, byly publikovány dezinformační články a konspirační teorie, dále šířené na sociálních sítích nebo v řetězových e-mailech.^[33][37][38] Články publikoval i na webu Arfa.cz, totožném s webem Hoppner.cz.^[39][40][41] V souvislosti s varováním BIS před ruskými aktivisty ho internetový magazín International Policy Digest jmenoval mezi autory, kteří psali zaujatě ve prospěch Ruska.^[42]

Soukromý život

Měl dvě dcery. První ze vztahu s herečkou Ivanou Jirešovou^[43][44] a druhou ze vztahu s herečkou a novinářkou Monikou Zaťkovou, s níž se oženil v únoru 2008.^[44][45] Zemřel 19. března 2021 v 55 letech v důsledku nemoci.^[46][47]

Dílo

• Jitro modré slonice – středoškolský autorský kabaret z 80. let^[48][49]
• Zpověď bulvární hyeny (2005) – román o vývoji české žurnalistiky po roce 1989
• Nusle sobě aneb Jsme tu jenom na skok (2008) – autorské divadlo^[zdroj?!]
• Vražda v Egyptě: Podivný případ Petra Kramného (2014) – kniha o kauze Kramný
• Případ Kramný: Všechno je jinak aneb Vraždila Monika Kramná? (2018) – kniha o kauze Kramný

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ondřej Höppner na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ondřej Höppner
• Höppner.cz Archivováno 21. 11. 2019 na Wayback Machine.
• Osobní blog Archivováno 22. 8. 2020 na Wayback Machine.
• Ondřej Höppner na LinkedIn
• Ondřej Höppner na Facebooku