Ondřej Horník

Ondřej Horník
Základní informace
Narození	2. prosince 1864 Kamenice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	14. srpna 1917 (ve věku 52 let) Karlín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Žánry	klasická hudba a duchovní hudba
Povolání	hudební skladatel, pedagog, dirigent, varhaník, učitel, sběratel, sbormistr a hudební pedagog
Nástroje	varhany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Horník, křtěný Andreas Franz (2. prosince 1864 Kamenice^[1] – 14. srpna 1917 Karlín^[2]) byl český hudební skladatel, varhaník a sběratel hudebních památek.

Maturoval na gymnáziu v Praze v roce 1883. Studoval přírodní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a dva roky učil v Divišově. V letech 1889–1892 studoval na pražské konzervatoři hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Antonína Dvořáka. Stal se vynikajícím varhaníkem, koncertoval nejen v Čechách, ale i v cizině. Zvláště byl ceněn za své improvizační schopnosti.

V roce 1891 se stal ředitelem kůru v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně a zůstal jím až do své smrti. V kostele pořádal velmi hodnotné koncerty chrámové hudby, na kterých vystupovali přední čeští sólisté jako zpěvačka Ema Destinnová, či houslista František Ondříček. Spolupracoval s varhanářem Emanuelem Štěpánem Petrem na stavbě nových varhan.

V roce 1902 byl jmenován profesorem liturgického zpěvu na Pražské konzervatoři a ke svým dosavadním povinnostem přibral i řízení školního sboru.

Rozsáhlá byla i jeho činnost organizační. Pracoval v Umělecké besedě jako jednatel a archivář. V době Národopisné výstavy, která se konala v roce 1895, byl jednatelem komise řídící koncertní činnost v průběhu výstavy. V uměleckém časopise Dalibor řídil rubriku věnovanou církevní hudbě.

Po celý život sbíral staré hudebniny a hudební nástroje. Shromáždil tak velmi cennou sbírku, která je dnes součástí sbírek Národního muzea. V jeho sbírce sice převládalo vše co souvisí s hudbou, sbíral však také přírodniny (motýly, lastury, květiny, minerály), mince, umělecké předměty, staré zbraně a památky národopisného a obecně historického charakteru. Cenný je rovněž jeho bibliografický archiv, který budoval pro připravovanou monografii věnovanou starší české hudbě. Toto dílo však již nikdy nedokončil.

• 6 mší
• 21 ofertorií
• Řada drobnějších skladeb

• Fuga c-moll (1891)
• Rapsódie D-dur (1892)

• Sonáta pro klavír
• Sonáta pro housle a klavír
• Drobnosti (klavír, 1894)

• Serenáda pro smyčce (1893)
• Suita c-moll (1892)
• Slavnostní předehra (1894)
• Taneční skladby

• Večerní písně (1893)
• Písně v národním tónu
• Melancholické písně
• Starosvětské písničky (1896)
• Pět písní
• Šest písní

• Jaro (ženský sbor)
• Jitro (ženský sbor)
• Tichá noc (ženský sbor)
• Národe náš (mužský sbor)
• Pijácké heslo (mužský sbor)
• Rychtář (smíšený sbor)
• U splavu (smíšený sbor)

• Shledání (balada)
• Elfi (balada)
• Balada ze vsi (melodram)

• Cvičení v kontrapunktu a fuze
• Cvičení v modulaci

• Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
• Pazdírkův hudební slovník naučný : Část osobní. II, Svazek prvý. A-K, Brno, 1937

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ondřej Horník
• [1] Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Hornik Ondřej *1864
• Článek k padesátinám v časopise Cyril
• Štefancová, Dagmar: Staré tisky z knihovny Ondřeje Horníka. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Sborník z 18. odborné konference Olomouc, 14.-15. října 2009. Olomouc Archivováno 21. 4. 2015 na Wayback Machine.
• Národní muzeum, oddělení hudebních nástrojů