Ondřej z Dubé
| Ondřej z Dubé | |
|---|---|
| Nejvyšší zemský sudí | |
| Ve funkci: 1343 – 1394 | |
| Panovník | Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV. |
| Nástupce | Hynek Berka z Dubé a Hohenštejna[1] |
| Narození | 1320 Zlenice |
| Úmrtí | 1412 (ve věku 91–92 let) nebo 1413 (ve věku 92–93 let) |
| Národnost | Čech |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ondřej z Dubé (cca 1320 – 1412/1413) byl český znalec zemského práva, nejvyšší zemský sudí a poprávce kouřimského kraje.
Život
Ondřej byl synem Ondřeje staršího z Dubé z rodu pánů z Dubé (Benešoviců), tedy příslušníkem vyšší české šlechty. Zastával úřad nejvyššího sudího Království českého (mezi lety 1361–1394) a popravce kouřimského kraje (od roku 1405). Po většinu svého života sloužil loajálně králům Karlu IV. a Václavovi IV. a hájil zájmy České koruny a královská práva proti zvůli panstva a jeho touze po moci, zneužívané k sobeckým zájmům. Byl přesvědčen, že panovník má být nejvyšším rozhodčím v zemi.[2] Jen na kratší dobu se za Václava připojil k panské jednotě, tedy se přiklonil k stavovské opozici.
Dílo
Za svého života získal přehled o zemském právu a v tomto ohledu se spekuluje, zda nestudoval právo na nově vzniklé fakultě při pražské univerzitě. Svoje zkušenosti zachytil v právní knize Výklad na právo zemské české (známé také jako Práva zemská česká apod.), jehož první část vznikla v letech 1394–1395. Poté prošla redakcí roku 1402 a ještě jednou pozdější, čímž se obsah původní knihy rozšířil asi o třetinu. Ondřej na tomto spise pracoval až do své smrti. Jeho kniha je oproti starší příručce procesního zvykového práva tzv. Rožmberské knize značně pokroková. Čiší z něj touha po politické stabilitě českého státu.[2]
Zajímavost
Jméno Ondřeje z Dubé bylo umístěno pod okny historické budovy Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími a osobnost tak figuruje i v dokumentárním seriálu Dvaasedmdesát jmen české historie.
Ondřej z Dubé své dílo sepisoval na hradě Zlenicích, kde v zimě 1412–1413 ve věku 92 let zemřel. Pochován byl v nedalekých Hrusicích na hřbitově u kostela svatého Václava.
Reference
- ↑ SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. (1361-1419): K předpokladům husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 256.
- ↑ a b SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. (1361-1419): K předpokladům husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 495.
Literatura
- PALACKÝ, František. Archiv český. Praha: [s.n.], 1842. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-24. Kapitola Pana Ondřeje z Dubé, Wýklad na práwo zemské České, s. 481. Archivováno 24. 3. 2014 na Wayback Machine.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 133.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha: Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 402.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ondřej z Dubé
