Opařany

Opařany
Zámek v Opařanech
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Tábor
Obec s rozšířenou působností	Tábor (správní obvod)
Okres	Tábor
Kraj	Jihočeský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°23′49″ s. š., 14°28′53″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	1 431 (2024)[1]
Rozloha	31,48 km²[2]
Nadmořská výška	464 m n. m.
PSČ	391 61
Počet domů	567 (2021)[3]
Počet částí obce	7
Počet k. ú.	6
Počet ZSJ	8
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Opařany 30 391 61 Opařany obec@oparany.cz
Starostka	Ing. Andrea Rucká
Oficiální web: www.oparany.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Opařany
Další údaje
Kód obce	552801
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opařany (do roku 1923 Opořany, německy Woporschan) jsou obec v okrese Tábor v Jihočeském kraji. Žije v ní přibližně 1 400^[1] obyvatel.

Obec leží na prodloužené vyvýšenině Středočeské pahorkatiny mezi údolími řeky Smutné a Oltyňského potoka 15 km západním směrem od Tábora. Prochází tudy státní komunikace I/29 spojuící města Tábor a Písek. Na jihovýchodě obce se zvedá kopec Srubce (467 m), na jihu Noviny (476 m), západně Za Hromadou (450 m) a na severovýchodě Na Hůrkách (473 m) a Chlum (540 m).

V okolí Opařan jsou:

• na sever obce Hodušín, Skrýchov u Opařan a Nové Dvory,
• na severovýchod obce Oltyně
• na východ Řepeč a Kášovice
• na jihovýchod Bečice, Hájky a Slavňovice,
• na jih obce Stádlec a Staré Sedlo,
• na jihozápad Srlín
• na západ Zběšičky a Hanov
• na severozápad Karlov a Podboří.

Klimatické poměry jsou obvyklé pro jihočeskou oblast. Průměrná roční teplota je pohybuje kolem 6,8 °C. Bývají zde normální mírně suchá léta, stejně tak mírná bývají i ostatní roční období. Průměrné roční srážky dosahují 580 mm. Charakteristické složení půdy odpovídá hnědozemi s vyšším obsahem humidů.

Obec přísluší do povodí Lužnice. Dále katastrem obce protékají Smutná a Oltyňský potok, oba toky se vlévají do řeky Lužnice. Na jihozápadním okraji obce Opařany se nachází rybník Kášovka, uprosřed obce Jezedák a na západě, poněkud stranou obce, rybník Tomešín.

Pravěké osídlení zdejšího kraje dokládají nálezy mohyl z doby laténské v lese jihovýchodně od obce.^[zdroj?] V roce 1899 zde byl nalezen zlatý pásek (diadém) z druhé poloviny 6. stol. př. n. l. (z doby halštatské).^[4]

První písemná zmínka o Opařanech se datuje do roku 1268, kdy tvrz Opařany spolu s pivovarem od pražského biskupa Jana III. z Dražic koupil Přemysl Otakar II. Obec Opařany se prvotně skládala ze dvou vsí: Opařany (dolní ves) a Opařanky (horní ves). Ty byly spojeny v jednu a od roku 1375 náležely do majetku vyšehradské královské kapituly.

V husitské době náležely Opařany přechodně k Táboru, pak Janovi II. z Rožmberka a Matějovi z Dubče. Po roce 1437 připadlo opařanské panství zpět královskému městu Táboru, v jehož držení zůstalo až do roku 1547. Kvůli podílu na stavovském povstání v roce 1547 byl majetek města Tábora zkonfiskován a Opařany byly v témže roce předány Vítovi mladšímu ze Rzavé na Stádlci. V roce 1593 Vítové ze Rzavého prodali panství Anně Dlouhoveské z Dlouhé Vsi. Její manžel Zikmund Chrt ze Rtína z Opařan učinil vedle Zvoleněvse jedno ze svých sídel.

Období třicetileté války se na obci i jejím nejbližším okolí negativně podepsalo úbytkem osídlení a zpustnutím pozemků a budov. Roku 1623 přenechala Anna Chrtová ze Rtína panství pražskému kupci Janu de Vit z Lilienthalu, který je roku 1628 prodal Anně Haslauerové z Haslova, rozené Kalenické na Olší. Ta byla v roce 1647 odsouzena za kruté chování ke svým poddaným. Její dcera přenechala Opařany roku 1658 ovdovělé hraběnce Františce Slavatové, rozené z Meggau (1609–1676), vdovy po Jáchymu Oldřichu Slavatovi († 1645) synovi císařského komorníka Viléma Slavaty. Její syn Jan Karel Jáchym, generál karmelitánského řádu, roku 1667 prodal opařanské panství jezuitské koleji u Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci. Jím rod Slavatů v roce 1712 vyhasl.

O dva roky později jindřichohradecká kolej prodala ves za 35 000 zlatých pražské jezuitské koleji u sv. Klimenta. Pražští jezuité ještě předtím postupně získali okolní panství Bernartice (1606) a Borovany (1623) a také vsi Kolíšov (1621) a Bojenice (1624) a v roce 1691 přibylo ještě panství Dobronice. K opařanskému panství náležely vsi Držkrajov, Hanov, Kolíšov, Opařany, Ráb, Podboří, Přeštěnice, Srlín, Skrýchov a Zálší. V roce 1727 jezuité panství sjednotili na alodiální panství Opařany a Bernartice.

Jezuité zde v roce 1727 vystavěli svou rezidenci a později i kostel sv. Františka Xaverského, který stavěl Kilián Ignác Dientzenhofer, podle vzoru kostela svatého Klimenta v Klementinu.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl majetek Klementina rozhodnutím dvorské kanceláře převeden ve prospěch studijního fondu. Tím byla přerušena činnost opařanské farnosti, v roce 1787 však sem byl náboženským fondem znovu dosazen farář. Pod správou c.k. státního majetkového úřadu bylo na zdejším panství osm emfyteudovaných šafářských dvorců: Bernartice, Borovany, Dobronice, Kolíšov, Podboří, Podolí, Srlín a Opařany. Bývalá jezuitská rezidence měla řadu uplatnění. Podle různých pramenů sloužila jako středisko pro výchovu kazatelů a misionářů.

V roce 1825 panství v dražbě získala kněžna Quidobaldina Paarová, rozená Cavrianiová, pro svého syna Karla, který je připojil k bechyňskému panství.

V roce 1840 činila rozloha alodiálního panství 12 707 jiter, 1092 sáhů a mělo 5176 převážně českojazyčných poddaných, z toho devět židovských rodin. Hlavní zdroj příjmů tvořilo zemědělství. K panství náležely poddanský trh Bernartice a vsi Opařany, Podboří, Hanov, Srlín, Bojenice, Borovany, Kolíšov, Ráb, Podoly, Rakov, Zběšice, Dobronice, Staré Sedlo, Držkrajov, Přestěnice, Podolsko, Skrýchov a Zálší a také díl Kášovic, myslivna Na Řepečkách, Dobřejice a Bejšovcův Mlýn, v Malšicích mlýn U Marků a v Čenkově odlehlá hájovna. Po zrušení patrimoniálních panství patřily Opařany od roku 1850 pod správu okresního hejtmanství v Milevsku a soudním okrese Bechyně.

V roce 1887 Zemský výbor odkoupil od knížete Karla Paara opařanský zámek a roku 1889 zde zřídil letní psychiatrické sanatorium jako pobočku Královského zemského ústavu pro choromyslné v Praze. V roce 1890 měly Opořany 123 domů, v nichž žilo 1103 Čechů a 45 Němců. S finanční podporou Karla Františka Bartoše Šturz-Sattelberga byla pobočka zemského ústavu pro choromyslné v roce 1923 přebudována na kliniku pro mentálně postižené děti.

Od roku 1923 slouží zámecké budovy jako dětská psychiatrická léčebna. V roce 1924 byl zaveden současný název Opařany, do té doby se obec nazývala Opořany. Do konce roku 1960 náležela do okresu Milevsko, od roku 1960 do okresu Písek. Současně s tím byly spojené obce Podboří s Karlovem. 1. července 1980 došlo ke včlenění Skrýchova u Opařan s částmi Hodušín, Nové Dvory a Olší. Současně byla Oltyně vyčleněna z Řepče a obě přičleněny k Opařanům.

6. července 1999 Opařany zasáhla bouře s krupobitím o velikosti holubího vejce, které způsobily značné škody.

Jméno Opařany = ves Opařanů, tj. lidí bydlících nebo žijících v (na) oparu = v páře nebo horkosti (od slunce). Tamní lid prý nazývá oparem část louky, kde tráva žloutne a vadne; opar je tedy místo, kde slunce mnoho pálí, a Opařan je obyvatel takového oparu. Tomu výkladu svědčí, že tamní krajina je nakloněna k východu a k jihu.

• Kostel sv. Františka Xaverského
• Jezuitský klášter, pozdější zámek Opařany
• Výklenková kaplička svatého Jana Nepomuckého
• Boží muka

• Opařany
• Hodušín
• Nové Dvory
• Olší
• Oltyně
• Podboří
• Skrýchov u Opařan

Od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 k obci patřil i Řepeč.^[5]

• 
  Zámek
• 
  Barokní brána v zámeckém parku
• 
  Vodárenská nádrž
• 
  Kostel svatého Františka Xaverského
• 
  Zadní část zámku
• 
  Náves
• 
• 
• 

• Dětská psychiatrická nemocnice Opařany
• Římskokatolická farnost Opařany

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Opařany na Wikimedia Commons
• Opařany v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)