Opat

Ježíš Kristus

Vyšší klérus

Biskupové

Papež

Patriarchové

Arcibiskupové maior

Kardinálové

Primasové

Metropolitové

Arcibiskupové

Diecézní biskupové

Pomocní biskupové

Opati

Ordináři

Místní ordináři

Kněží

Nižší klérus

Generální vikáři

Děkani

Faráři

Farní vikáři

Jáhni

Jáhnové

Řeholní kněží

Řeholníci

Novicové

Seminaristé

Diecézní klérus

Řeholní klérus

Laici

Hierarchie katolické církve

Opat je představený kláštera některých mužských řádů. Zpravidla stojí v čele opatství. Úřad je možné udělit také čestně (titulární opat v čele opatství nestojí). Podobnou roli jako opat má u ženských řádů abatyše. Arciopat je titul opata ustanoveného v arciopatství.

Slovo opat je odvozeno z latinského abbas, a to z hebrejského abba, otec. V prvních křesťanských stoletích to bylo uctivé oslovení, později čestný titul a od 6. století podle řehole Benedikta z Nursie označení představeného mnišské komunity. Titul a funkci opata užívají benediktini a další mužské řády, které vznikly jejich reformami (cisterciáci, trapisté atd.) a také premonstráti. Představení klášterů později vzniklých řeholních řádů a kongregací užívají místo toho označení převor, kvardián, probošt nebo rektor.

Opat je svrchovaný představený s rozhodovací i soudní pravomocí, teprve od Tridentského koncilu (1545–1563) podléhá dozoru místního biskupa. Jen v některých otázkách, například při prodeji nebo koupi majetku, se musí poradit se svou komunitou. Opatem může být zvolen pouze kněz, volí ho všichni členové komunity, a to na doživotí, opat ovšem může rezignovat. Volbu potvrzuje biskup, který nově zvolenému opatovi také při opatské benedikci předává insignie jeho úřadu: berlu, prsten a mitru. Opatská hodnost patří mezi preláty, opat však nemá biskupské svěcení, a tedy ani jeho pravomoci.

Opatský znak je od pozdního středověku charakterizován černým širokým kloboukem (galerem), dvanácti černými uzlíky či třapci po stranách a svisle postavenou berlou za štítem. Na stuze pod štítem může být heslo.

Opat primas je volený předseda shromáždění všech opatů benediktinského řádu. V řádech premonstrátů, cisterciáků a trapistů existuje pro obdobnou funkci označení generální opat.

Ve středověku a v raném novověku se samostatnost kláštera zakládala na jeho nemovitém majetku, který opat spravoval a byl tudíž i světským pánem. Jako takový podléhal – podobně jako biskupové – svému lennímu pánovi, případně panovníkovi, který ho sám jmenoval. Proto se od raného středověku vyskytovali i laičtí opati (nebo také opati-komendátoři), kteří někdy nebyli ani členy řádu a vykonávali pouze tuto světskou vládu.

Za německé reformace si opati reformovaných klášterů ponechali svůj titul, časem se však označovali spíš jako preláti nebo probošti.

Ve Francii se od 16. století opět oživil starý význam slova abbas a rozšířil se titul abbé jako zdvořilé oslovení (obvykle mladšího) kněze, který nemá žádnou zvláštní funkci.

Ve východních církvích (v Pravoslaví a východních katolických církvích) odpovídá funkci opata igumen (hégúmenos) a archimandrita je ekvivalent pro arciopata.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abbé na francouzské Wikipedii.

• Hierarchie katolické církve
• Převor
• Řád (církev)
• Benediktini
• Řády a řeholní kongregace

• Obrázky, zvuky či videa k tématu opat na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo opat ve Wikislovníku