Opava (řeka)
Opava | |
---|---|
Řeka Opava pod Hájem ve Slezsku | |
Základní informace | |
Délka toku | 110,7 km |
Plocha povodí | 2089,0 km² |
Průměrný průtok | Děhylov 17,6 m³/s |
Světadíl | Evropa |
Hydrologické pořadí | 2-02-01-0010 |
Zdrojnice | |
Bílá, Střední a Černá Opava ve Vrbně pod Pradědem 50°7′32,5″ s. š., 17°22′46,7″ v. d. 529 m n. m. | |
Ústí | |
do Odry 49°50′0,9″ s. š., 18°13′16,6″ v. d. 207 m n. m. | |
Protéká | |
Česko (Moravskoslezský kraj – Opava, Ostrava), Polsko (Opolské vojvodství) | |
Úmoří, povodí | |
Atlantský oceán, Baltské moře, Odra | |
Geodata | |
OpenStreetMap | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Opava (lidově Opavice, Černá Opavice, Opa, německy Oppa, polsky Opawa) je levostranný přítok řeky Odry, který protéká v okresech Bruntál, Opava a Ostrava-město v Moravskoslezském kraji. Řeka vzniká soutokem Střední a Černé Opavy ve Vrbně pod Pradědem. Střední Opava vzniká na území města Vrbno pod Pradědem soutokem Bílé a Střední Opavy. Černá Opava pramení při severozápadních svazích Orlíku a Střední Opava pramení na severovýchodních svazích Pradědu. Bílá Opava pramení na jihovýchodních svazích Pradědu. Délka toku činí 110,7 km.[1] Plocha povodí měří 2089,0 km².[2] Od ústí Opavice až do Opavy-Vávrovic tvoří státní hranici s Polskem (Opolské vojvodství) v délce cca 25 km. Největším přítokem je řeka Moravice.
Průběh toku
Zdrojnice Opavy pramení v Hrubém Jeseníku a stékají se ve Vrbně pod Pradědem. Z Vrbna pod Pradědem teče řeka Nízkým Jeseníkem k jihovýchodu korytem, které po povodni roku 1997 dostalo přírodě blízký ráz – je tvořeno četnými meandry, štěrkovými terasami a ostrůvky. V Nových Heřminovech se obrací k severovýchodu, kterýžto směr si udržuje až ke Krnovu ve Zlatohorské vrchovině. Celý úsek od Vrbna až do Krnova má horský charakter, řeka teče hlubokým údolím, ve kterém vytváří četné peřeje. Pod Krnovem se údolí otevírá a řeka již teče nížinou Opavské pahorkatiny (206,6 m n. m. ústí Opavy do okresu Opava mezi k. ú. Úvalno a k. ú. Skrochovice) zhruba jihovýchodním směrem až k ústí do Odry v Ostravě-Svinově (nadmořská výška 205 m n. m.). Mezi Krnovem a Opavou tvoří řeka česko-polskou státní hranici. Mezi Opavou a Ostravou řeka vytváří několik meandrovitých úseků se štěrkovými lavicemi, vysokými hlinitými břehy s hnízdy břehulí, vyskytuje se i volavka šedivá a ledňáček říční. Časté padlé stromy, slepá ramena. Mezi Jilešovicemi a Děhylovem byla řeka zkrácena regulacemi o 2,5 km v souvislosti s těžbou štěrkopísku – jejímž důsledkem je vznik tzv. Hlučínského jezera. Řeka se tak dnes městu Hlučín úplně vyhýbá. Mezi Opavou a Kravařemi je část vody odváděna Mlýnskou strouhou, mezi Hájem ve Slezsku a Dolním Benešovem napájí levostranná ramena Opavy spolu s říčkou Štěpánka dolnobenešovské rybníky. Ústí do Odry v Ostravě v Ostravské pánvi v nadmořské výšce 205 m.[3]
Města
Největším městem na Opavě je Ostrava. Od svého počátku řeka protéká městy: Vrbno pod Pradědem, Krnov, Opava, Kravaře, Dolní Benešov, Hlučín a Ostrava.
Větší přítoky
- levé – Kobylí potok, Kamenný potok, Jelení potok, Krasovka, Jelení potok, Opavice, Trmantický potok (Thirmický potok[4], Potok Ciermięcicki), Obecní potok, Wilżyna, Pilšťský potok (Ostra), Štěpánka, Vařešinka, Jasénka.
- pravé – Uhlířský potok, Skrbovický potok, Popel, Oborenský potok se Smrčinským potokem, Milotický potok, Zátoráček, Guntramovický potok, Mlýnský náhon, Hájnický potok, Černý potok, Čižina, Heraltický potok, Velká, Moravice, Strouha, Sedlinka, Ohrozima, Hrabyňka, Děhylovský potok, Plesenský potok.
Vodní režim
Protože odvodňuje nejvyšší polohy Jeseníků, mívá Opava dostatek vody téměř po celý rok. Nejvyšších průtoků dosahuje koncem jara a nejnižších koncem léta. Průměrný průtok u obce Děhylov na 7,4 říčním kilometru činí 17,6 m³/s. Povodně v roce 1997 na mnoha místech změnily průběh toku řeky a některé úseky byly ponechány v přírodě blízkém stavu.
Hlásné profily:[5]
místo | říční km | velikost povodí | průměrný průtok | stoletá voda |
---|---|---|---|---|
Karlovice | 107,60 | 151,37 km² | 2,51 m³/s | 160 m³/s |
Krnov | 72,60 | 370,68 km² | 4,33 m³/s | 225 m³/s |
Opava | 37,60 | 929,69 km² | 7,59 m³/s | 388 m³/s |
Děhylov | 7,40 | 2038,80 km² | 17,6 m³/s | 576 m³/s |
Využití
Vodáctví
Řeka patří mezi vodácky využívané toky. Úsek Vrbno-Krnov dosahuje obtížnosti WWI-WWII, pod Krnovem již jen ZWC-WWI-.
Vodní díla
V oblasti Nových Heřminov se uvažuje o stavbě přehradní nádrže, která by měla zmírnit průběh povodní. O výstavbě přehrady rozhodla vláda 21. dubna 2008. Kvůli ní má být zaplavena část Nových Heřminov. Postižené domy mají být vyvlastněny. V obci proto platí dlouhodobá stavební uzávěra.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ Základní charakteristiky toku Opava a jeho povodí [online]. [cit. 2010-02-07]. Dostupné online.
- ↑ Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR (str. 90) [online]. [cit. 2018-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05.
- ↑ Atlas životního prostředí Moravskoslezského kraje. URL: http://iszp.kr-moravskoslezsky.cz/assets/temata/publikace/atlas-zivotniho-prostredi-moravskoslezskeho-kraje.pdf Archivováno 17. 10. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ Mapy Krnova byly s chybami, URL: http://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/mapy-krnova-byly-s-chybami-20081024.html
- ↑ Hlásné profily [online]. [cit. 2010-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-06.
- ↑ Petr Broulík: Doufám, že umřu, než mi zaplaví dům, MF Dnes, 22.04.2008, str. A2
Literatura
- Geografický místopisný slovník světa. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0445-9.
- Kilometráž českých a moravských řek. Zlín: SHOCart, 1998. ISBN 80-7224-065-X.
- ŠEFČÍK, Ondřej: Odra a Opava (ze slezské hydronymie), in: HANZAL, Jiří – ŠEFČÍK, Ondřej, Sršatý Prajz. Erich Šefčík (1945-2004). Praha 2004, s. 217-223
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Opava na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Opava ve Wikislovníku
- Opava (řeka) na OpenStreetMap
- Děhylov – aktuální vodní stav na stránkách Povodí Odry
- KUCHYŇKOVÁ, Z. Obci Nové Heřminovy hrozí zatopení (online). Český rozhlas, 02.07.2003. (cit. 23-07-2007)
- Hlásné profily
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Vojtěch Dočkal , Licence: CC BY-SA 4.0
Řeka Opava v Krnově v červnu 2022