Operace Bouře

Operace Bouře
konflikt: Chorvatská válka za nezávislost, Válka v Bosně a Hercegovině
Plány operace Oluja Síly:      Chorvatsko      RSK      Bosna a Hercegovina
Trvání	4.–7. srpna 1995 (hlavní operace) 8.–14. srpna 1995 (následné operace)
Místo	Chorvatska a Bosna a Hercegovina
Souřadnice	44°2′24″ s. š., 16°12′ v. d.
Výsledek	Rozhodující chorvatské vítězství: Konec hlavních bojů chorvatské války Konec Republiky Srbská Krajina Dohoda s představiteli Východní Slavonie, Baranji a Západního Sremu o mírovém připojení k Chorvatsku Exodus srbských civilistů Strategické vítězství Bosny a Hercegoviny: Autonomní provincie Západní Bosna zrušena Konec bojů v západní Bosně
Změny území	Chorvatsko nastolilo suverenitu na území o rozloze 10 400 km²
Strany
Chorvatsko Chorvatsko Bosna a Hercegovina Herceg-Bosna Srbská Krajina Republika srbská Západní Bosna
Velitelé
Zvonimir Červenko Ante Gotovina Atif Dudaković Mile Mrkšić Fikret Abdić
Síla
130 000 chorvatských vojáků 3 000 bosenských vojáků 27 000–34 000 vojáků RSK 4 000–5 000 západobosenských vojáků
Ztráty
174–196 mrtvých 1 100–1 430 zraněných 3 zajatí vojáci 560–2 500
Zabití Srbové: 214 (chorvatské tvrzení) – 1 192 (srbské tvrzení) Uprchlíci: 150 000–200 000 Srbů z Republiky Srbská Krajina 21 000 Bosňáků z AP Západní Bosna 22 000 Bosňáků a Chorvatů z Republiky Srbské 4 příslušníci mírové mise OSN zabiti a 16 zraněno (z toho 2 mrtví a 3 zranění čeští vojáci)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Operace Bouře (srbochorvatsky Operacija Oluja, Oпeрaциja Oлуja) byla posledním velkým střetnutím Chorvatské války za nezávislost, jež byla součástí jugoslávských válek. Byla rozhodujícím vítězstvím chorvatské armády (HV) která zaútočila na frontě dlouhé 630 kilometrů proti silám Republiky Srbská Krajina. Chorvatská armáda byla podporována chorvatskou speciální policií postupující z pohoří Velebit a Armádou republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH) v Bihačské kapse v zátylku Armády Republiky Srbská Krajina (ARSK). Bitva byla zahájena k obnovení chorvatské kontroly nad 10 400 km² území reprezentujícím 18,4 % rozlohy státu, šlo tak o největší evropskou pozemní operaci mezi druhou světovou válkou a Rusko-Ukrajinskou válkou. Operace Bouře zahájená za úsvitu 4. srpna 1995 byla prohlášena za dokončenou 7. srpna i přes to, že významné vyčišťovací operace proti ohniskům odporu trvaly až do 14. srpna.

Během operace Bouře se proti sobě postavily Chorvatská armáda (HV) a Armáda Republiky srbská Krajina (SVK). Na chorvatské straně se boje zúčastnil také 5. sbor Armády BiH; kromě toho Chorvatům zpravodajsky a poradensky pomohly USA.^[2] Jugoslávská armáda na chorvatský útok nijak nereagovala, přičemž samotná srbská separatistická armáda vážněji zasáhla pouze 7. srpna, když ze vzduchu napadla chorvatské obranné pozice při řece Sávě u měst Kutina, Virovitica, Požega a Županija. Zbývající vojenské síly SVK ve východní Slavonii se na probíhajících bojích nijak nepodílely.

Operace Bouře byla strategickým vítězstvím jak v Chorvatské válce za nezávislost, tak nepřímo také v bosenské válce. Uvolnění obležení města Bihać se HV, Chorvatská rada obrany (HVO) a ARBiH ocitly v pozici, kdy mohly změnit rovnováhu vojenských sil v Bosně a Hercegovině během následující operace Mistral 2. Operaci umožnily zisky HV a HVO v průběhu Operace Léto 95, kdy byly získány strategické pozice z nichž bylo možné rychle obsadit Knin, stejně jako pokračující výcvik a vyzbrojování HV od počátku války za chorvatskou nezávislost, kdy byla Republika Srbská krajina vytvořena srbským povstáním a intervencí Jugoslávské lidové armády (JNA). Samotnou operaci předcházela neúspěšná mírová operace OSN a diplomatická snaha uklidnit konflikt.

Úspěch HV během operace byl výsledkem série zlepšení samotné HV a zásadních průlomů v ARSK následně využitých HV a ARBiH. Útok nebyl ihned úspěšný ve všech bodech, ale obsazení klíčových pozic vedlo ke kolapsu velitelské struktury ARSK a celkové ztrátě schopnosti obrany území. HV obsadila Bosansko Grahovo těsně před začátkem operace a speciální policejní síly pak postupovaly k městu Gračac, což prakticky znemožnilo Srbům obranu Kninu. V kraji Lika (jižní část Krajiny) HV rychle izolovala ohniska odporu, připravila mobilní jednotky k rozhodujícímu tažení na sever směrem ke Karlovaci a zatlačila ARSK k oblasti Banoviny. Porážka ARSK po náročné obraně Gliny a Petrinji vedla k obklíčení 11. slavonsko-baranjského sboru ARSK v Banovině. Republika Srbská Krajina spoléhala na Republiku srbskou a jugoslávské ozbrojence jako svou strategickou rezervu.^[zdroj⁠?!]

HV a speciální policejní oddíly měly 174–211 mrtvých nebo pohřešovaných, zatím co ARSK měla 560 mrtvých vojáků. Čtyři příslušníci mírové mise OSN byli zabiti. Během chorvatského ostřelování pozorovacího stanoviště („tanga“) T-23 „Repetitor“ poblíž vesnice Ljubovo^[3] na silnici D25, která vede z Korenice do Lički Osik, zahynuli také dva čeští vojáci: čet. Petr Valeš a rtm. Luděk Zeman – a další čeští vojáci byli zraněni.^[4] HV zajalo 4 000 válečných zajatců. Počet srbských civilních obětí je předmětem sporu. Chorvatské zdroje tvrdí, že obětí bylo 214, zatímco srbské zdroje mluví o 1 192 zabitých nebo pohřešovaných civilistech. Během a po ofenzivě opustilo oblast 150 000–200 000 Srbů, tedy téměř celá předválečná srbská populace oblasti. Došlo též k řadě zločinů proti civilistům. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii později zahájil proces s chorvatskými generály Ante Gotovinou, Ivanem Čermákem a Mladenem Markačem obviněnými z válečných zločinů a zapojení do zločinného spolčení s cílem vyhnat srbskou populaci z chorvatského území; všichni však byli nakonec zproštěni viny.^[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Operation Storm na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Operace Oluja na Wikimedia Commons