Operace Kita-gó

Operace Kita-gó 北号作戦 Kita-gó sakusen
konflikt: Válka v Tichomoří
Ise po přestavbě na bitevní–letadlovou loď pluje maximální rychlostí během zkoušek 24. srpna 1943[1]
Trvání	10. až 20. února 1945
Místo	Jihočínské a Východočínské moře, Tichý oceán
Výsledek	Úspěšné splnění úkolu japonského svazu
Strany
Japonské císařství USA Velká Británie
Velitelé
Čiaki Macuda
Síla
Kanbutai: 2 hybridní bitevní lodě 1 lehký křižník 3 torpédoborce nejméně 23 ponorek
Ztráty
∅ ∅
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Operace Kita-gó (japonsky 北号作戦 Kita-gó sakusen ~ Operace Sever) byla námořní operace japonského císařského námořnictva v únoru 1945 koncem druhé světové války v Pacifiku. Jejím cílem bylo dopravit do Japonska náklad strategických surovin z držav, které Japonské císařství dobylo počátkem války a které stále ještě drželo v jihovýchodní Asii.

Dne 10. února 1945 vyplul ze Singapuru svaz složený z hybridních bitevních lodí Hjúga a Ise, lehkého křižníku Ójodo a torpédoborců Kasumi, Asašimo a Hacušimo. Svaz vezl náklad ropných produktů, kaučuku, cínu, zinku a rtuti pro japonský průmysl na domácích ostrovech, neboť těchto strategických surovin byl kvůli blokádě v Japonsku nedostatek. Svaz se cestou pokusily několikrát napadnout ponorky Spojenců – zejména během plavby Jihočínským mořem. Spojenci rovněž zvažovali možnost leteckého útoku, který ale pro špatné počasí nebyl realizován. Japonský svaz doplul v pořádku do Japonska a 20. února zakotvil v Kure.

Pro Hjúga, Ise a Ójodo to byla poslední operace jejich kariéry.

Míry jsou uváděny v jednotkách uváděných v pramenech s případným přepočtem do metrické soustavy v závorce. Tam, kde není jasné, zda se jedná o míle statutární či námořní je přepočet uveden ve formátu „statutární/námořní“

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém

Jméno operace

Japonské císařské námořnictvo se rozhodlo přiřadit operaci krycí název Kita (北 ~ sever). Došlo tak k recyklaci jména operace, neboť stejně se měla jmenovat neuskutečněná operace z května 1943 proti americké invazi v Aleutách, která byla zrušena 29. května.^[2]

Pozadí

Japonské císařské námořnictvo před druhou světovou válkou podcenilo protiponorkový boj a během války se ukázalo, že na nápravu je již pozdě. A tak námořní blokáda spojeneckých – zejména amerických – ponorek citelně zasáhla japonské obchodní loďstvo a jihozápadní teritoria bohatá na nerostné suroviny byla prakticky odříznuta od Japonska.^[3]

Dne 26. prosince 1944 vyplul ze Singapuru do Japonska konvoj HI-84,^[4] který 30. prosince následoval konvoj HI-86.^{[5][p 1]} Dne 1. ledna připluly do Singapuru z Cam Ranh hybridní bitevní-letadlové lodě Hjúga a Ise spolu s lehce poškozenými křižníky Ašigara a Ójodo. Hjúga a Ise následně pokračovaly na kotviště císařského námořnictva v souostroví Lingga u Singapuru. V Lingga lodě zůstaly v pohotovosti k vyplutí, neboť se předpokládalo, že se během ledna vydají jako další transport na sever za konvoji HI-84 a HI-86.^[6][7][8]

V Lingga ale zůstaly lodě v pohotovosti po celý leden, neboť plánovaný transport bylo třeba odložit. Americké letadlové lodě TF 38 (Task Force ~ operační svaz) totiž 12. ledna zahájily operaci Gratitude: sérii útoků proti cílům od Saigonu a Cam Ranhu, přes Kanton a Hongkong až po Pescadory a Formosu. Jejich obětí se stal i konvoj HI-86, jehož zkázu přežily pouze tři doprovodné kaibókany.^[6][9][5]

Dne 29. ledna se ze Singapuru na Lingga přesunul i opravený Ójodo.^[8]

Plnění transportních povinností nebylo pro Hjúga a Ise žádnou novinkou, neboť již v listopadu 1944 v rámci 4. kókú sentai (航空戦隊 ~ divize letadlových lodí) přepravovaly vojáky a munici z Japonska na Filipíny.^[6][7]

Zúčastněné jednotky

Japonské císařské námořnictvo

Japonský svaz, který měl provést operaci Kita-gó, byl pojmenován Kanbutai (完部隊 ~ Svaz úspěšného konce). V den vyplutí došlo k reorganizaci struktury Kanbutai (Ójodo byl přeřazen k 4. kókú sentai a ta byla podřízena přímo Rengó kantai,^[8] Asašimo byl přeřazen k 21. kučikutai) a jeho struktura po reorganizaci byla následující:

Rengó kantai:

• 4. kókú sentai které velel šóšó (少将 ~ kontradmirál) Čiaki Macuda na Hjúga:
  • Hjúga, velitel šóšó Tomekiči Nomura^[6]
  • Ise, velitel šóšó Noboru Nakase^[7]
  • Ójodo, velitel daisa (大佐 ~ námořní kapitán) Kakuro Mutaguči^[8]
• 2. kantai (艦隊 ~ loďstvo):
  • 2. suirai sentai (水雷戦隊 ~ eskadra torpédoborců):
    • 7. kučikutai (駆逐隊 ~ divize torpédoborců):
      • Kasumi, velitel šósa (少佐 ~ korvetní kapitán), nebo čúsa (中佐 ~ fregatní kapitán) Hiró Jamana^[10]
    • 21. kučikutai
      • Asašimo, velitel šósa Joširó Sugihara^[11]
      • Hacušimo, velitel šósa Masazo Sakawa^[12]

Sesterské bitevní lodě Ise a Hjúga byly v roce 1943 přestavěny na hybridní bitevní–letadlové lodě s plošinou pro manipulaci s letouny na zádi. V rámci 4. kókú sentai z obou lodí až do podzimu 1944 operovala kókútai (航空隊 ~ letecký pluk/skupina), která ale byla zcela zničena při operacích z pozemních základen během nájezdu TF 38 na Formosu. Jelikož se s dalšími leteckými operacemi z těchto lodí nepočítalo, byly jejich katapulty počátkem listopadu 1944 demontovány.^[13][6][7] V únoru 1945, během operace Kita-gó, tak pouze Ójodo disponoval katapultem, mohl nést dva hydroplány a zajistit jejich operace. Podle Lacroix & Wells Ójodo nesl své dva E13A1 minimálně do října 1944^[14] a podle Bukała do podzimu 1944.^[15] Hacket & Kingsepp a Bukała se shodují ve startu jednoho hydroplánu z některé z lodí odpoledne 13. února, což – vzhledem k nezpůsobilosti obou bitevních hybridů – posouvá přítomnost hydroplánů na Ójodo minimálně do února 1945.^{[6][7][8][15][13]}

Spojenci

Podle Hackett & Kingsepp se honu na Kanbutai zúčastnilo 23 spojeneckých ponorek, zatímco Lacroix & Wells zmiňuje „nejméně 25“ amerických ponorek.^[16][6]

Do kontaktu s Kanbutai se dostaly tyto ponorky:^[6]

• HMS Tantalus, velitel Lt.Cdr. (~ komandér-poručík) Hugh Stirling „Rufus“ MacKenzie, DSO & Bar^[17]
• USS Bergall (SS-320), velitel LCDR (~ komandér–poručík) John Milton Hyde, NC^[18]
• USS Blower (SS-325), velitel LCDR James Harry Campbell^[19]
• USS Guitarro (SS-363), velitel LCDR Thomas Bullard Dabney^[20]
• USS Bashaw (SS-241), velitel LCDR Hoke S. Simpson^[21]
• USS Rasher (SS-269), velitel LCDR Benjamin Ernest Adams, Jr.^[22]

Operace Kita-gó

Přípravy na cestu

Když koncem ledna 1945 ustaly útoky TF 38 a ta se stáhla z Jihočínského moře, dostala operace Kita-gó zelenou. Dne 6. února se Hjúga, Ise, Ójodo a všechny tři doprovodné torpédoborce přesunuly z Lingga do Singapuru, přičemž Ise před Singapurem najela na magnetickou minu a byla výbuchem lehce poškozena.^[7][8] Rovněž Hjúga měla najet na magnetickou minu severně od Singapuru, ale jako datum je uváděn až 7. únor.^[6]

V Singapuru byly na Ise provedeny provizorní opravy a na jednotlivé lodě se začaly nakládat suroviny a produkty, které měly být převezeny do Japonska. Na Hjúga a Ise byly pro uložení nákladu pravděpodobně využity volné prostory hangáru a skladišť letecké munice a paliva, obdobně jako při listopadové misi na Filipíny.^[7] Podle Hackett & Kingsepp měly být na Hjúga a Ise naloženy sudy s ropou (přes 5000 sudů na každou loď), balíky kaučuku a krabice cínových prutů.^[8] Na Ójodo mělo být naloženo 300 tun kaučuku, zinku, rtuti, cínu a benzínu.^[8] Lacroix & Wells ale uvádějí odlišné složení nákladu:

Navíc si doprovodné torpédoborce mezi sebe rozdělily dalších 140 tun kaučuku a cínu.^[8][16]

Vedle nákladu strategických surovin se na plavidla 4. kókú sentai nalodilo i 1050 těžebních techniků (440 na Hjúga, 551 na Ise a 159 na Ójodo), kteří měli být z ropných polí na jihu přesunuti do Japonska.^[16] Zbývajících 100 techniků do celkového počtu 1150, který uvádí Hackett & Kingsepp se pravděpodobně nalodilo na doprovodné torpédoborce.^[8]

Plavba ze Singapuru do Japonska

Večer 10. února 1945 vyplula Kanbutai ze Singapuru.^[6] Před sebou měla přes 2500 námořních mil (4630 km) cesty.

Ve 12:45 (GMT+8) následujícího dne zpozorovala na pozici 3°36′ s. š., 107° v. d. vynořená ponorka HMS Tantalus japonský svaz, který plul pravděpodobně kurzem 25 °. Japonský svaz se vzhledem k ponorce nacházel na 125 ° ve vzdálenosti 17 námořních mil (31,5 km). Ponorka se pokusila zaujmout útočnou pozici pro útok torpédy, ale ve 14:25 byl zpozorován přibližující se letoun a ponorka se na pozici 3°53′ s. š., 107°10′ v. d. ponořila. Když se v 16:54 opět vynořila, byla již Kanbutai pryč a tak Tantalus pouze odeslal hlášení o kontaktu a zamířil rychlostí 14 uzlů (25,9 km/h) na severovýchod v naději, že japonský svaz zpomalí. Druhého dne Tantalus pronásledování vzdal a zamířil na základnu.^[17]

Téhož dne, kdy Tantalus vzdal pronásledování, tedy 12. února, dostaly tři americké ponorky rozkaz utvořit „vlčí smečku“ pro koordinovaný útok. Jednalo se o USS Bergall a USS Guitarro, které se setkaly ještě téhož dne, a o USS Blower, která se k nim přidala ráno 13. února. Tyto ponorky pak hlídkovaly u východního pobřeží Francouzské Indočíny, jižně od Chaj-nanu.^[18] Kvůli častým vzdušným kontaktům se ponorky musely několikrát ponořit, ale přesto ve 12:13 dne 13. února zachytil Bergall na pozici 15°34′ s. š., 110°50′ v. d. japonský svaz. Ponořený Bergal se pokusil zaútočit a ze vzdálenosti 4800 yardů (4389,1 m) vystřelil salvu šesti torpéd Mark XIV 3A na jednu z bitevních lodí. Poté se ponořil do větší hloubky a pokusil se uniknout. O necelých deset minut později se Bergall stal cílem protiútoku doprovodných torpédoborců a i když celkem patnáct svržených hlubinných náloží (pravděpodobně typu 2 modifikace 1 se 150kg výbušniny typu 97^[23]) ponorkou otřáslo, ta vyvázla pouze s lehkým poškozením. Ponorka si nárokovala jeden zásah bitevní lodě, ale žádné z vystřelených torpéd podle japonských záznamů svůj cíl nezasáhlo. Bergall se již o další útok nepokusil a druhý den zamířil na základnu do Subic Bay.^[18][6][24]

Po Bergallu se japonský svaz pokusil napadnout Blower na pozici 15°50′ s. š., 110°50′ v. d.. Ten se přiblížil až na 1800 yardů (1 645,9 m) a vystřelil jedno torpédo na Ójodo a salvu pěti torpéd na jednu z bitevních lodí. Sice si nárokoval zásah obou cílů, ale ani tady japonské záznamy americké nároky nepotvrzují a všechny lodě pokračovaly nepoškozené dál. Blower se rovněž o další útok nepokusil a dál pokračoval ve své hlídkové plavbě.^[19][6][25] Guitarro se k útoku nedostal.^[20][26]

Plavbu doprovázelo špatné počasí a když v 15:30 vyplula Kanbutai z jedné z přeháněk, katapultoval Ójodo hydroplán, který následně objevil na hladině plující ponorku USS Bashaw. Jedna z bitevních lodí zahájila po ponorce palbu z 356mm kanónů hlavní baterie na vzdálenost 24 000 yardů (21 945,6 m). Žádný granát sice ponorku nezasáhl – nejbližší dopadl míli (1852 m) od ponorky – ale stačilo to k tomu, že se ponorka musela nouzově ponořit a o útok se nepokusila.^[6]

Kromě ponorek zvažovali Spojenci i možnost leteckého útoku na japonský svaz. Ve dnech 13. až 15. února operovaly asi 300 mil (482,8/555,6 km) západně od Manily torpédoborce TU 77.3.15 (Task Unit ~ operační jednotka) HMAS Arunta a HMAS Warramunga. Ty měly za úkol případnou záchranu sestřelených spojeneckých letců v případě, že by se uskutečnil letecký útok na Kanbutai. K tomu ale nakonec pro špatné počasí nedošlo.^[27]

Dne 14. února se ke Kanbutai připojily torpédoborce Nokaze a Kamikaze, které 11. února vypluly z Makó, aby posílily doprovod. Již následujícího dne se ale odpoutaly, aby se vydaly na plavbu do Singapuru.^[28] Kanbutai se zastavila v Makó, ale ještě 15. února se vydala Tchajwanským průlivem na další úsek cesty.^{[p 2]} Po vyplutí z Makó byla Kanbutai 15. února zpozorována spojeneckým leteckým průzkumem přibližně 50 mil (80,5/92,6 km) východo-severovýchodně od Amoy.^[27]

V 5:07 dne 16. února na pozici 26°55′ s. š., 122°3′ v. d. navázala s Kanbutai radarový kontakt ponorka USS Rasher, která byla součástí vlčí smečky tvořené dále ponorkami USS Pilotfish a USS Finback. Rasher zaznamenal tři kontakty na vzdálenost devíti námořních mil (16,7 km), plující rychlostí 18 uzlů (33,3 km/h) kurzem 30 °, a následně se pokusil ze vzdálenosti 1800 yardů (1645,9 m) napadnout prostřední z nich. Ani jedno ze šesti vypuštěných torpéd Mark XIV 3A ale nezasáhlo, neboť cíl změnil kurz.^[6][22]

Další plavba již probíhala nerušeně a 18. února Kanbutai zakotvila v Činkai,^[6] nebo v Pusanu^[7] na jihu Korejského poloostrova. Následujícího dne připlula Kanbutai do Modži (dnes část Kitakjúšú) a 20. února zakotvila v Kure.^[6][7] Vyložení surovin z obou bitevních hybridů trvalo následující čtyři dny.^[29]

Po akci

Ačkoliv operace splnila svůj úkol, pro oba bitevní hybridy to byl konec jejich kariéry: palivo z jejich nádrží bylo odčerpáno a obě lodě byly následně zakotveny jako plovoucí protiletadlové baterie v Kure. Dne 1. března 1945 byla 4. kókú sentai rozpuštěna. Všechny tři lodě bývalé 4. kókú sentai byly 19. března poškozeny při náletu na Kure, který provedly palubní letouny z TF 58. Ačkoliv Ójodo byl ještě opraven a byl jednou z mála bojeschopných lodí císařského námořnictva na počátku dubna, pravděpodobně kvůli nedostatku paliva se nezúčastnil operace Ten-gó a byl spolu s Ise a Hjúga potopen v červenci 1945 během série útoků na Kure.^{[6][7][8][29]}

Všechny tři torpédoborce se naopak operace Ten-gó zúčastnily a Asašimo a Kasumi byly během ní 7. dubna potopeny.^[10][11] Hacušimo byl jedním ze čtyř torpédoborců, které přežily operaci Ten-gó. Dne 30. července najel na minu a potopil se jako poslední z lodí operace Kita-gó.^[12]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• BLAIR, Clay. Silent victory: the U.S. submarine war against Japan. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2001. ISBN 9781557502179. (anglicky) 
• BUKAŁA, Grzegorz. Lekki krążownik Ôyodo: Niedoszły flagowiec okrętów podwodnych. Morze statki i okręty. Leden 2008, čís. 1, s. 45–59. Dostupné online. ISSN 1426-529X. (polsky) 
• LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu operace Kita-gó na Wikimedia Commons

• HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; AHLBERG, Lars. IJN ISE: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2000, rev. 2009-09-02 [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
• HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN HYUGA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1996, rev. 2009-09-02 [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
• HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN OYODO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-04 [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
• MUEHLTHALER, Erich. Topic: ISE & HYUGA - Operation Kita (Feb 1945) ⇒ TROM amendment. In: Japanese Ships & Navy Message Board. [s.l.]: j-aircraft.org, 2011. Dostupné online. (anglicky)