Operace Paperclip

Tým Paperclip v Fort Bliss, Texas

Operace Paperclip (nebo také projekt Paperclip) bylo krycí jméno amerického projektu, který měl za úkol převézt po konci druhé světové války z nacistického Německa do Spojených států německé vědce. Pro tento účel byla vytvořena i tzv. Joint Intelligence Objectives Agency,[1] která spravovala dokumenty a informace o této operaci. Účelem bylo propašování vědců z nacistického raketového průmyslu, medicíny a z divizí chemických zbraní, a zároveň zabránit, aby je nezískal Sovětský svaz.[2]

Operace Overcast

Původním záměrem – a bezejmenným plánem – americké armády bylo pouze vyslechnout vědce, pracující na válečných raketách, a zabavit jejich plány a materiály. To se změnilo 22. května 1945, kdy major Robert B. Staver prohlásil evakuaci německých vědců a jejich rodin za velmi důležitou pro válku v Tichomoří. 19. července 1945 byl tento plán pojmenován jako operace Overcast a zároveň byl značně rozšířen počet vědců i projektů, zamýšlených k transportu přes oceán. Kvůli příliš velkému rozšíření povědomí o názvu Overcast byla nakonec operace přejmenována na Paperclip (operace Kancelářská sponka). Projekt podepsal v srpnu 1945 prezident Harry S. Truman.

Vědci

Za nejdůležitější vědce, kteří měli být nalezeni a přepraveni do USA, byli považováni Wernher von Braun (člen SS, tvůrce proslulé střely V-2), Kurt Blome (lékař specializující se na biologické zbraně, který testoval své vynálezy na vězních z Osvětimi), nebo Hubert Strughold (zkoumal účinek extrémně nízkých teplot na lidské tělo v táborech Dachau a Osvětim)[2] a další jejich spolupracovníci. Objekty zájmu dále byli raketoví inženýři, chemici, lékaři a experti na námořní zbraně. V září 1945 přiletělo do USA prvních sedm německých vědců, mezi kterými byl i právě Wernher von Braun, a byla jim nabídnuta pracovní smlouva na raketové základně White Sands. V následujících měsících bylo převezeno více než 100 dalších vědců, například Anton Flettner,[3] Walter Dornberger, Ernst R. G. Eckert, Krafft Arnold Ehricke, Alexander Lippisch, Arthur Rudolph, Walter Schreiber, Ernst Stuhlinger a Bernhard Tessmann, Reinhard Gehlen, Franz Six (velitel brigády SS, v Rusku likvidoval prominentní židy), a Alois Brunner (osobně zodpovědný za smrt více než 128 000 židů).[4] Svůj nový domov na americké půdě našlo nakonec více než 1500 osob – vědců, kteří za války byli členy nacistické strany (NSDAP, SS), podíleli se na zvěrstvech druhé světové války či „jen“ zneužívali otrockou práci vězňů s plným vědomím, že lidé pracující v jejich továrnách jsou jen levným a dostatečně početným „spotřebním materiálem“. Těm všem po válce umožnily americké tajné služby pracovat, americká armáda vymazala jejich pochybnou minulost i zločiny,[5]což dodnes představuje nedořešený morální problém.[6]

Související operace

  • Special Mission V-2 – americká operace, jejíž cílem bylo prozkoumání technických detailů raket V-2, jejich testování a využití poznatků pro své vlastní rakety.
  • Operation Backfire – britská operace, testování raket V-2 v oblasti Cuxhaven v Německu.
  • Operace Lusty – americká operace pro získání německých leteckých inženýrů a zejména pak německé letecké technologie

Důsledky

Pro USA bylo hlavní prioritou vítězství ve studené válce, proto se mnoho z vědců, původně pracujících v nacistickém Německu, ukázalo být velmi užitečnými ve vědeckých organizacích včetně NASA (Wernher von Braun se stal ředitelem Marshall Space Flight Center v Alabamě a později i tvůrcem rakety Saturn V, která byla použita v programu Apollo) a výrazně přispěli k rozvoji proudového letectví a astronautiky.

Výsledky některých projektů jsou stále klasifikovány jako tajné a někteří konspirační teoretikové věří, že se němečtí vědci podíleli i na vývoji takzvaných létajících talířů.[7][8]

Reference

  1. ↑ Joint Intelligence Objectives Agency [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Enigma.cz. enigmaplus.cz [online]. [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ Boyne, Walter J. (2011). How the Helicopter Changed Modern Warfare. Pelican Publishing. str. 45. ISBN 1-58980-700-6. (anglicky)
  4. ↑ zoommagazin.cz. zoommagazin.iprima.cz [online]. [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Zoom.cz. zoommagazin.iprima.cz [online]. [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ Deník.cz. taborsky.denik.cz [online]. [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Tom Bower, The Paperclip Conspiracy: The Hunt for the Nazi Scientists, 1987, Little Brown & Co (T), Boston, Massachusetts, U.S.A.
  8. ↑ MATTERN & FRIEDRICH, UFO'S: NAZI SECRET WEAPON?, 1975, Samisdat, Ltd., Toronto, Canada

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Project Paperclip Team at Fort Bliss.jpg

Group of 104 German rocket scientists in 1946, including Wernher von Braun,[1]Ludwig Roth and Arthur Rudolph, at Fort Bliss, Texas. The group had been subdivided into two sections: a smaller one at White Sands Proving Grounds for test launches and the larger at Fort Bliss for research.[2] Many had worked to develop the V-2 Rocket at Peenemünde Germany and came to the U.S. after World War II, subsequently working on various rockets including the Explorer 1 Space rocket and the Saturn (rocket) at NASA.

Titles and Captions in Published Books

  • Von Braun Rocket Team at Fort Bliss, Texas[3]
  • Members of the German rocket team who worked on rockets for Army Ordnance under Paperclip are shown at White Sands Proving Ground, New Mexico, in 1946[4]
  • Peenemünde's core personnel is reassembled at White Sands, New Mexico, in 1946.[5]
  • Von Braun group at White Sands Proving Ground, 1946[6]