Operace Rösselsprung (1944)

Operace Rösselsprung
Výsadek v Drvaru
konflikt: Druhá světová válka
Představitelé nejvyššího velení partyzánské armády několik dní před operací
Představitelé nejvyššího velení partyzánské armády několik dní před operací

Trvání25. května 19446. června 1944
MístoDrvar
Souřadnice
Výsledekobsazení Drvaru a zánik tzv. Drvarské republiky
Strany
Německá říše Nacistické Německo, ChorvatskoChorvatsko ChorvatskoJugoslávie Jugoslávští partyzáni
Velitelé
Německá říše Ernst von Leyser
Německá říše Otto Kumm
Německá říše Eduard Aldrian
Německá říše Kurt Rybka
Jugoslávie Josip Broz Tito
Jugoslávie Koča Popović
Jugoslávie Slavko Rodić
Jugoslávie Vlado Četković
Síla
cca 20 000 mužůcca 8 000 mužů

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Operace Rösselsprung, známá v jugoslávské historiografii jako Výsadek v Drvaru (srbochorvatsky Desant na Drvar/Десант на Дрвар) byla německá ofenziva, provedená v závěrečných měsících druhé světové války. Jejím cílem bylo zlikvidovat odpor na území Balkánu, který představovali především Jugoslávští partyzáni. Byla součástí rozsáhlejší, tzv. Sedmé nepřátelské ofenzívy (srbochorvatsky Sedma neprijateljska ofanziva/Седма непријатељска офанзива).

Operace probíhala od 25. května do 6. června 1944. Za cíl útoku bylo vybráno malé bosenské město Drvar, kde se nacházelo vedení partyzánských jednotek, včetně vrchního velitele Josipa Broze Tita. Den jeho narozenin (25. květen) byl vybrán jako rozhodující datum útoku.[1] Německá Luftwaffe bombardovala město v 5:30 ráno a poté následovaly četné výsadky. Z letišť v Záhřebu, Zrenjaninu a Kraljevu[2] vystartovaly směrem k Drvaru letouny, na jejichž palubách bylo téměř tisíc německých parašutistů. Současně se také daly do pohybu německé jednotky na frontové linii. Druhá vlna výsadku parašutistů následovala po cca šesti hodinách.

Na německé straně se do akce zapojilo 20 000 vojáků (spolu s loajálními jednotkami srbských četniků z Dinarské divize). Partyzánské síly byly slabší.

Kromě likvidace nejvyššího partyzánského vedení bylo cílem německých sil zajmout příslušníky zahraničních misí, které u jugoslávských partyzánů působily (sovětská, americká a britská, mezi Brity byl i syn Winstona Churchilla Randolph). Tím by byly přerušeny styky mezi Spojenci a Titovými jednotkami, což by následně znemožnilo, aby byla na Balkán partyzánům posílána jakákoliv pomoc.

Samo nejvyšší velení partyzánských jednotek se však v okamžiku útoku nacházelo v jeskyni, cca 1 km od města. Přestože ji Němci obléhali, podařilo se jak Titovi, tak i celému partyzánskému velení uprchnout. Uniknout z obklíčení však dokázali jen velmi těsně.[3] Operace proto skončila nezdarem. Partyzánům navíc pomohlo i britské a americké letectvo, které v okamžiku operace vykonalo letecké údery na vojska osy, shromážděná v městech Bihać a Bosanska Krupa.[3] Na jejich sílu nedokázali Němci žádným způsobem odpovědět.

Hlavním úspěchem Němců bylo především ochromení partyzánského vedení po určitou dobu a také vysoké ztráty, které komunisté po útoku zaznamenali. Německá armáda je odhadla na více než 6 000 mrtvých, ve skutečnosti však byly mnohem nižší. Sami Němci přišli během operace o cca 800 mužů. Němcům se podařilo obsadit jak vysílačku, tak i archiv partyzánské armády.[3] Tito 3. června se štábem odletěl na palubě sovětského letounu do Bari v Itálii a následně se vrátil zpět na Balkán, na ostrov Vis.[4]

Jeskyni, ve které se ukrývalo partyzánské vedení, navštěvovaly v době existence Socialistické Jugoslávie četné výpravy. O celé operaci byl natočen v r. 1963 film Desant na Drvar, jeden z mnohých s tematikou partyzánského boje, které v Jugoslávii vznikly.[5] Pokusu Němců o zajetí Tita v Drvaru se věnuje i druhý díl Ozerovovy filmové série Vojáci svobody (1976).

Reference

  1. MIŠKOVIĆ, Petar. Bitka za drvar. Sarajevo: Veselin Masleša, 1974. S. 27. (srbochorvatština) 
  2. MIŠKOVIĆ, Petar. Bitka za drvar. Sarajevo: Veselin Masleša, 1974. S. 35. (srbochorvatština) 
  3. a b c PAVLOVIĆ, Stevan. Hitlerov novi antiporedak. Bělehrad: Clio, 2008. ISBN 978-86-7102-361-0. Kapitola KPJ oslobađa, osvaja i obnavlja Jugoslaviju, januar 1944-maj 1945., s. 221. (srbština) 
  4. PAVLOVIĆ, Stevan. Hitlerov novi antiporedak. Bělehrad: Clio, 2008. ISBN 978-86-7102-361-0. Kapitola KPJ oslobađa, osvaja i obnavlja Jugoslaviju, januar 1944-maj 1945., s. 222. (srbština) 
  5. Valter brani Sarajevo [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Yugoslavia (1946-1992).svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Croatia Ustasa.svg
The flag of the Independent State of Croatia
Marshal Tito during the Second World War in Yugoslavia, May 1944.jpg
Marshal Tito stands with his Cabinet Ministers and Supreme Staff at his mountain headquarters in Yugoslavia on 14 May 1944. From left to right in the front row are Dr Vladislav S. Ribnikar (Minister of Information), Colonel Sulejman Filipović (Minister of Forestry), Edvard Kardelj (Deputy Prime Minister) and Marshal Tito. From left to right in the back row are Lieutenant General Arso Jovanović (Chief of Staff), Vladimir Bakarić (member of the Presidency of the AVNOJ-National Anti-Fascist Council), Radonja Golubović (Tito's secretary), Rodoljub Čolaković (Secretary of the National Anti-Fascist Council), en:Edvard Kocbek (Minister of Education) and Lieutenant General Sreten Žujović (Minister of Transport). Tito's dog, Tiger, can also be seen in the foreground.