Opičí neštovice

Opičí neštovice
Vyrážka způsobená opičími neštovicemi u čtyřletého dítěte.
Základní údaje
Původce	virus opičích neštovic
Diagnóza	testování na virovou DNA[1]
Přenos	tělními tekutinami
Inkubační doba	5 – 21 dní[2]
Infekčnost	2 – 4 týdny[2]
Symptomy	horečka, bolest hlavy, bolesti svalů, třesavka, vyrážka s puchýři, zduření lymfatických uzlin[3]
Léčba	antivirotikum Tecovirimat
Očkování	vakcína na pravé neštovice[1]
Statistické údaje
Smrtnost ve světě	méně než 1 % (Západní Afrika),[4] až 10 %[2] (Konžská pánev, neléčeno)[5]
Klasifikace a externí odkazy
MKN-10	B04

Opičí neštovice (mpox)^[6] jsou infekční onemocnění způsobené virem opičích neštovic (monkeypox virus, MPXV) které se objevuje u některých druhů zvířat i u lidí.^[7] Prvotní projevy onemocnění zahrnují horečku, bolest hlavy, svalů, zduření mízních uzlin a pocit únavy. To je následováno vyrážkou ve formě puchýřků a poté stroupků. Časová prodleva mezi nákazou a prvními symptomy je přibližně 10 dní a symptomy přetrvávají 2–4 týdny.^[8]

Onemocnění lze předcházet vakcínou proti pravým neštovicím, kde je v Africe prokázána účinnost nejméně z 85 %.^[9] Toto očkování mají v ČR (i ve zbytku světa) pouze lidé narození před rokem 1980,^[10] protože tehdy se po eradikaci pravých neštovic přestalo plošně očkovat.^[11] V roce 2022 jsou tak ohroženi všichni bez očkování proti pravým neštovicím, tj. mladší než 42 let.^[10] K obnovení plošného očkování zatím nejsou dostatečné důvody.^[11] K léčbě jsou využívána různá antivirotika, nejčastěji Tecovirimat.^[12]

Průběh a šíření nemoci

Opičí neštovice mají u lidí obvykle mírný průběh a i u neléčených pacientů končí jen výjimečně smrtí.^[13] Jejich virus se sice šíří mezi lidmi i vzdušnou cestou, ale nejedná se o respirační onemocnění a před nemocí se dá uchránit dodržováním základních hygienických pravidel. Šíření viru je částečně vázané na určité skupiny obyvatel – například komunitu gayů – u nichž je riziko nákazy vyšší, ale nevyhýbá se ani jiným.^[14][15][16]

Původce

Virus opičích neštovic patří do skupiny ortopoxvirů. Je blízce příbuzný s virem pravých neštovic a kravských neštovic.^[11] Proto před nákazou chrání pouze očkování proti pravým neštovicím, které však bylo plošně ukončeno po jejich eradikaci v roce 1980.^[10] Naopak prodělané plané neštovice (případně očkování proti planým neštovicím) před onemocněním nechrání (mají společný pouze název, projev – puchýřky – a virový původ).^[11]

Historie šíření

Název opičí neštovice pochází z prvního prokázání viru u opic dovezených do Dánska v roce 1958.^[17] Později se zjistilo, že opice nejsou přenašeči a jsou k viru pouze vnímavé, přičemž virus se šíří z drobných savců (veverky, hlodavci, krysy a podobně). První případ přenosu na lidi byl v roce 1970 v Kongu.^[17] Drtivá většina případů v 20. i 21. století tak připadá na Kongo.^[18]

Nové šíření

První propuknutí nákazy v USA bylo v roce 2003 z obchodu s drobnými zvířaty od hlodavců dovezených z Ghany.^[1] Větší počet nakažených dětí byl zaznamenán v USA v roce 2003, přičemž asi 20 % mělo závažné komplikace, ale žádné nezemřelo (rezervoárem byli psouni).^[11]

V roce 2022

V roce 2022 došlo ke komunitnímu přenosu nákazy mimo Afriku, který začal v květnu 2022 v Británii a následně byl potvrzen v Evropě, Severní Americe, Austrálii a Izraeli.^[19][20][21] Vzorky odebrané některým pacientům vykazovaly až 50 mutací (což je neočekávaně vysoký počet) proti podobné variantě viru, která se v roce 2018 dostala ze západní Afriky do Británie, Izraele a Singapuru.^[22][23][24] Šíření mimo Afriku ve větší míře zřejmě souvisí se styky bisexuálních a homosexuálních mužů.^[22] Virus je přímým potomkem virů z roku 2017 z Nigérie.^[25]

První zaznamenaný případ opičích neštovic v Česku byl prokázán 24. května 2022 u pacienta pražské Ústřední vojenské nemocnice,^[26][27] pacient se nakazil při svém pobytu v Belgii na hudebním festivalu v Antverpách,^[28] což je i pravděpodobné ohnisko nákazy.^[29] Druhý potvrzený případ byl zaznamenán další den, nakažený byl v kontaktu s prvním zaznamenaným pacientem v Česku s touto chorobou.^[30][31] V kontaktu s nakaženým byl také jeden z dalších tří nově potvrzených případů tohoto onemocnění, stejně jako předtím šlo i tentokrát o variantu patřící do západoafrické skupiny.^[32]

K 31. květnu 2022 bylo celosvětově potvrzeno 557 případů, 5 z nich v České republice.^[33] K 1. červenci 2022 bylo na světě zaznamenáno již asi 4 500 případů nákazy, z nichž 90 % připadalo na Evropu. Celkem se nákaza prokázala v 31 zemích, především evropských.^[34] K 8. červenci 2022 bylo v Česku zaznamenáno 11 nakažených, většinou v Praze.^[35] Dne 23. července 2022 vydala WHO kvůli šíření opičích neštovic nejvyšší stupeň varování. Počet potvrzených případů nákazy vzrostl na více než 16 tisíc v 75 zemích. Největším ohniskem nákazy byla Evropa.^[36] O několik dní později ohlásily první úmrtí v důsledku nákazy Španělsko a Brazílie.^[37] K nejdramatičtějšímu nárustu nakažených docházelo mezi červencem a zářím 2022. Na podzim téže roku se situace ohledně šíření uklidnila a došlo k výraznému snížení nových nákaz. K 21. listopadu 2022 bylo celosvětově zaznamenáno celkem 79 tisíc případů nákazy, z nichž 70 (tedy 0,1 %) připadalo na Českou republiku. Nejpostiženějšími zeměmi byly USA, Brazílie a země západní Evropy. Počet úmrtí v důsledku nemoci dosáhl přibližně 50.^[38]

Mutace viru

Varianta DNA viru opičích neštovic šířící se v roce 2022 má 40 až 50 mutací (podle toho, jak se určité změny počítají), kterými se odlišuje od svých nejbližších příbuzných variant z většího rozšíření viru v roce 2018.^[39] To je velmi mnoho změn na DNA virus, který mutuje pomaleji, než RNA viry (například SARS-CoV-2 způsobující onemocnění covid-19). Při běžném tempu by měl nasbírat takový počet změn za asi 50 let (a nikoliv za pouhé 4 roky). Podle hypotézy z června 2022, která je založena na tom, že většina změn v genetickém kódu viru jsou prostá prohození písmen G s A a C s T, by tyto mutace mohly být viditelné následky „zranění“ z předchozího boje s imunitním systémem nějakého hostitele.^[39] Jeden ze způsobů činnosti imunitního systému je totiž narušení replikace patogenu v těle hostitele pomocí speciálních enzymů, které mají za cíl způsobit změny v genetickém kódu patogenu, které způsobí jeho neschopnost dál se šířit.^[39]

Vliv zjištěných mutací na schopnosti viru je teprve předmětem dalšího výzkumu.^[39]

Přenos nákazy

Opičí neštovice se přenáší manipulací s masem volně žijících zvířat, zvířecím kousnutím nebo škrábnutím, kontaktem s tělesnými tekutinami nebo blízkým kontaktem s nakaženou osobou. Běžně je virus rozšířen spíše mezi africkými hlodavci.^[40] Diagnóza onemocnění se provádí testem na přítomnost DNA viru v lézi.^[41] Podle původních poznatků se virus na lidi přenáší ze zvířat, ale při přenosu mezi lidmi navzájem se po druhém, maximálně třetím přenosu, šíření zastaví.^[11]

V souvislosti s náhlým šířením v roce 2022 je zjišťována možná mutace viru umožňující komunitní šíření.^[21] Pro přenos mezi lidmi je nutný užší kontakt s nakaženým, kontakt se slizničními (polibek) nebo kožními lézemi (vřídek nebo puchýřek) obsahujícími virus nebo delší osobní kontakt při respiračním přenosu.^[29] Přenos při pohlavním styku není prokázaný. Nakažený je infekční po dobu výskytu puchýřků (lézí), což je v řádu jednotek týdnů.^[29] Osoby, které byly v úzkém kontaktu s nakaženou osobou, zůstávají v karanténě 21 dní od posledního kontaktu.^[42]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monkeypox na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu opičí neštovice na Wikimedia Commons
• Monkeypox (opičí neštovice) Archivováno 1. 7. 2022 na Wayback Machine. na webu Státního zdravotního ústavu
• ELSAYED, Sameer. Monkeypox FAQ: How is it transmitted? Where did it come from? What are the symptoms? Does smallpox vaccine prevent it?. The Conversation [online]. 2022-06-05 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. (anglicky)