Opioid

Jako opioid je označena látka schopná vázat se na opioidní receptor. Tyto receptory se nachází zejména v centrálním nervovém systému a v menší míře i v trávicí soustavě.^[1] Existují čtyři hlavní skupiny opioidů^[zdroj⁠?!]:

• endogenní opioidní peptidy, produkované v těle,
• opiové alkaloidy, jako morfin a kodein,
• polosyntetické opioidy jako heroin a oxykodon,
• plně syntetické opioidy jako metadon a pethidin, jejichž struktura není podobná opiovým alkaloidům.

Ačkoli se termín opiát často užívá jako synonymum pro opioid, je správněji vymezen pro alkaloidy přírodního opia a jejich polosyntetické deriváty. Surové opium se získává šťávy z nezralých makovic. V opiu jsou obsaženy alkaloidy morfin a kodein, zodpovědné za protibolestivé a psychotropní účinky.^[2]

Mezi jejich hlavní účinky patří euforie, zklidnění, tělesný útlum, nevolnost, zúžené zornice, znecitlivění, pocit lhostejnosti vůči problémům a útlum dechu. V medicíně jsou opiody užívány k tlumení bolesti, při anestezii a léčbě bolesti.

Opioidy mohou mít na zdraví jiné účinky, zejména pokud jsou zneužívány. Chronické užívání nebo zneužívání opioidů na předpis může vést k toleranci, a závislosti.^[3]

Více v kapitole Drogová závislost

Opiátová závislost provází lidstvo již velmi dlouho. První zprávy o užívání makové šťávy se objevují už 5–8 tisíc let př. n. l.^[zdroj⁠?!] Morfeus, podle kterého je morfin – účinná látka opia – nazván, byl řeckým bohem snění. Závislost na morfinu byla dříve rozšířena zejména u profesionálních zdravotníků, kteří se k droze mohli snadno dostat. Heroin v byl letech 1898 - 1910 prodáván jako nenávyková náhražka morfinu a jako dětská medicína proti kašli. V USA začal být prodej heroinu přísně kontrolován v roce 1914, kdy byl povolen pouze pro lékařské účely, v roce 1924 se legálně vyrábět přestal. Za první světové války bylo morfium často podáváno k tišení bolesti a již z této doby jsou zmínky o rozvoji fyzické závislosti a abstinenčního syndromu při vysazení drogy.

V sedmdesátých letech byl z kodeinu vyráběn v Československu velmi oblíbený braun (hnědý heroin), který má oproti heroinu slabší tlumivé účinky a výraznější účinky euforizující.

Opiáty umožňují prožívat příjemné uvolnění, zklidnění, dotyčný je „nad věcí“, všechny problémy jako by ustoupily do pozadí. Předávkování vede k ospalosti až kómatu, v nejtěžších případech dochází k zástavě dechu a následně oběhu. Standardním nežádoucím účinkem je rovněž zácpa a nutkání ke zvracení. Nebezpečí opiátů spočívá především v rychlém rozvoji fyzické závislosti, přenosu infekce (převážně injekční aplikace) a v možném předávkování (útlum dechu). Na látky této skupiny se rychle vyvíjí tolerance – k dosažení stejných účinků je zapotřebí čím dál větší dávky.^[4] Tím rostou i finanční náklady, které závislého později často přinutí k drobné kriminalitě (krádeže, prostituce).

V roce 2023 byl počet lidí užívazících drogy rizikově (LDR) odhadován na 46,5 tisíc, z nichž 9,3 tisíc užívá opiáty, zejména buprenorfin (5,1 tis.) a heroin (3,0 tis.).^[5]

Někteří lidé, kteří zneužívají opioidy pro jejich euforické účinky, se mohou pokusit zesílit euforii tím, že je užívají jinými způsoby, než jak je předepsáno. Například OxyContin je lék obsahující Oxykodon s prodlouženým uvolňováním určený k léčbě středně silné až silné bolesti ustáleným uvolňováním látky do těla po perorálním podání, avšak lidé, kteří jej zneužívají, mohou pilulku rozdrtit, aby obešli mechanismus prodlouženého uvolňování.^[6]

• Opioidová epidemie ve Spojených státech

• Obrázky, zvuky či videa k tématu opioid na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo opioid ve Wikislovníku
• (česky) substitucni-lecba.cz, stránky o závislosti a možnostech substituční léčby závislosti na opiátech.