Oplakávání Krista ze Žebráku

Oplakávání Krista ze Žebráku
(c) Narodni galerie v Praze, CC BY-SA 4.0
Základní údaje
Autor	Mistr Oplakávání ze Žebráka
Umělecký směr	internacionální gotika
Popis
Materiál	dřevo
Umístění
Umístění	Národní galerie v Praze
Stát	Česko Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oplakávání Krista ze Žebráku patří k vrcholným dílům pozdně gotického řezbářství v Čechách. Umělec, který je podle tohoto reliéfu nazýván Mistr Oplakávání ze Žebráku nebo Mistr Žebráckého Oplakávání, měl pravděpodobně dílnu v Českých Budějovicích a mohl by být totožný s řezbářem Alexandrem (Alexandr Schniczer), který stál v čele tamního cechu v letech 1503–1516.^[1][2] Reliéf je součástí stálé expozice středověkého umění Národní galerie v Praze.

Původní umístění reliéfu, který byl vytvořen kolem roku 1510 a patrně tvořil střední část křídlového oltáře, není známo (Žebrák, hradní kaple?) Teprve roku 1904 byl zakoupen ze soukromého vlastnictví v obci Žebrák pro Muzeum hlavního města Prahy. Poprvé se o něm zmiňuje V. V. Štech (1913).^[3] Do roku 1922 byl v Národním muzeu a od roku 1957 je součástí sbírky Národní galerie v Praze. Zde ho restauroval Jiří Tesař (1965).

Reliéf z lipového dřeva o rozměrech 126 x 121 x 15 cm, zbytky polychromie.

Scéna s devíti figurami je uspořádána ve dvou prostorových plánech. Vpředu Marie drží v náručí mrtvé tělo Ježíše Krista. Doprovází ji vlevo Sv. Jan, který snímá Kristovi z hlavy trnovou korunu a sv. Máří Magdalena, přinášející nádobu s balzámem. Vzadu stojí zleva patrně jeden ze Židů, zmiňovaný v apokryfním Nikodémově evangeliu s některou z Marií (Marie Kleofášova?), vpravo plačící žena, patrně Salome, s Nikodémem a Josefem Arimatejským, který drží plátno k zavinutí těla.

Gesta Marie, která drží v náručí bezvládné Kristovo tělo a sv. Jana, který se odvrací v bolesti, jsou uměřená a prostá patosu. Plačící žena, která stojí na pravé straně za Pannou Marií a má předlohu ve Snímání z kříže Rogiera van der Weydena, je provedena velmi pečlivou a detailní řezbou. Řasení roucha většiny postav je podřízeno celkové kompozici a jejich dekorativní účinek je potlačen. Dramatický aspekt vytváří chaotické zřasení draperie pod Kristovým tělem a naturalistické ztvárnění a polychromie jeho těla s ranami a prameny krve, které odkazují na jeho lidskou podstatu. Expresivní účinek zesiluje výrazné poklesnutí hlavy Krista, ke které poutá pozornost gestem překřížených rukou sv. Jan. Kristovo tělo je dlouhé a kostnaté a podobá se jiné práci Mistra Žebráckého Oplakávání - Sousoší Nejsvětější Trojice z Muzea v Českých Budějovicích. Shodné jsou typy tváří obou děl - Boha otce a Josefa Arimatejského. Tvář sv. Maří Magdaleny se shoduje s její samostatně stojící sochou z českobudějovického muzea.^[4]

Centrální Pieta má předlohu v díle bruselského mistra z okruhu Rogiera van der Weydena (1448)^[5][6] Diagonála Kristova těla se svěšenou paží a hlavou Panny Marie tvoří trojúhelníkovou kompozici. Diagonály hlavních osob (Marie, Magdalena, Kristus a Jan) a jejich štíhlé údy vytvářejí ve středu reliéfu překřížení ve tvaru písmene X a další trojúhelník s vrcholem v místě hlavy Josefa Arimatejského.^[7]

Motiv scény vychází z nizozemské malby Rogiera van der Weydena (Snímání z kříže, 1435, Oltář z Miraflores, 1445) a Dürerova dřevořezu se scénou Oplakávání (1496). Dřívější literatura uváděla vztah díla Mistra Žebráckého Oplakávání ke Kefermarktskému oltáři^[8], ale novější práce upozorňují spíše na vliv švábské (Velhartická archa, Gregor Erhart) a podunajské plastiky a také podobnost s vídeňskou tvorbou Nicolause Gerhaerta a Erasma Grassera.^[9]

Mistr Oplakávání ze Žebráku vyšel z tradice řezbářství sklonku 15. století, které představuje Velhartická archa. Vzrušený patos a intenzita citového prožitku v jeho díle dominuje nad hmotnou podstatou figur, které se vyznačují malými hlavami a protáhlými těly. Lyrická složka, připomínající manýristickou proporcionální libovůlí dozvuky krásného slohu, se zde mísí s detailní realistickou řezbou tváří a expresivní modelací draperie charakteristickou pro pozdní období tzv. mačkaných záhybů. ^[10]

• 1510 Truchlící Marie z Kralovic
• 1510—1520 Svatá Trojice budějovická^[11]
• 1510—1520 Bolestný Kristus z Českých Budějovic
• 1510—1520 Stigmatizace svatého Františka z Českého Krumlova
• 1510—1520 Svatá Marie Magdalena z Malého Boru
• 1510—1520 Madona z Malšína, Národní galerie v Praze
• 1510—1520 Klanění Tří králů Vodňanské
• 1520 Ukřižovaný, dominikánský konvent v Českých Budějovicích

• Fajt Jiří, Chlumská Štěpánka, Čechy a střední Evropa 1200-1550, Národní galerie v Praze 2014, s. 129-131 ISBN 978-80-7035-569-5
• Jindra P, Ottová M, (ed.), Obrazy krásy a spásy, Gotika v jihozápadních Čechách, s.402-405 Arbor Vitae, ISBN 978-80-7467-059-6 a Západočeská galerie v Plzni 2013, ISBN 978-80-86415-93-2
• Albert Kutal, České gotické umění, Obelisk a Artia, Praha 1972, s. 168, 193
• Jaromír Homolka, K některým otázkám středoevropské plastiky 15. století, Umění XVII, 1969, s. 539-573
• Jiří Kropáček, Ukřižovaný z bývalého dominikánského kláštera v Českých Budějovicích, Umění VIII, 1960, 160-175
• Josef Opitz, Mistr reliefu Oplakávání Krista ze Žebráku, Dílo XVII, 935/36, s. 88-91 On line

• Encyklopedie Českých Budějovic: Mistr Oplakávání ze Žebráku