Opona Národního divadla

Opona Národního divadla
Základní informace
Autor	Vojtěch Hynais
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako opona Národního divadla v Praze se označuje zejména rozměrná malba malíře Vojtěcha Hynaise z roku 1883. Vznikla jako náhrada za oponu Františka Ženíška, která padla za oběť požáru divadla v roce 1881.

Historie

Původní Ženíškova opona

Soutěž na oponu Národního divadla vyhrál v roce 1880 malíř František Ženíšek. V jeho verzi byla ústřední alegorie umění, postava Génia byla ze stran obklopena alegoriemi Hudby a Dramatu.^[1] Ze stran a dole hlavní výjev lemovaly další motivy.

Opona byla zničena při velkém požáru, který způsobil zkázu divadla 12. srpna 1881. Zatímco výzdoba stropu pocházející také z Ženíškovy ruky, tj. alegorie druhů umění umístěné kolem lustru nad hledištěm, v divadle po přestavbě zůstala, oponu nahradila nová vybraná na základě nové umělecké soutěže. Do té se už Ženíšek pro svou zaneprázdněnost nezapojil,^[1] na vině ale mohly být i spory o výši honoráře.^[2]

Po zničené oponě zůstaly jen ojedinělé fotografie a po jednom návrhu a studii, které jsou nyní uchované ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy, resp. Národní galerie.^[1]

Hynaisova opona

Vítězem nové soutěže se stal Vojtěch Hynais. Ve svém díle zdůraznil překonání zdrcujícího dopadu požáru na český národ a obnovu divadla.

Než se Hynais pustil do práce, vyžádal si Ženíškův souhlas. Návrh vypracoval ještě v Paříži, ale plátno samotné vytvořil se třemi pomocníky v Praze.^[3] Přestože byl jeho návrh vybrán jako vítězný, s definitivní podobou malíř narazil. Komise odmítla její mírnou šedavou barevnost, neslovansky štíhlé postavy i jejich oblečení. Hynais dostal úkol oponu přepracovat. Než k tomu ale došlo, musela už být do divadla instalována – a již nikdy nebyla sňata, zároveň ale nikdy nebyla zadavateli schválena.^[4] Mezi prvními autoritami výtvarného umění, které Hynaisovu oponu přijaly, byl profesor dějin umění Václav Vilém Štech.^[5]

Opona byla několikrát rekonstruována. V osmdesátých letech 20. století probíhala v době celkové rekonstrukce historické budovy Národního divadla obnova opony v barrandovských filmových studiích, a to péčí akademických malířů Jana Hály a Františka Sedláka.^[6] V roce 2009 byla opravena znovu po třiceti letech nákladem zhruba jednoho milionu korun, který poskytla podnikatelka a mecenáška Dadja Altenburg-Kohlová.^[7]

Opona je chráněna jako národní kulturní památka České republiky.^[8]

Vzhled opony

Hynais do centra obrazu umístil ženské postavy, kolem kterých rozmístil postavy dárců, řemeslníků a umělců. Výklad centrální skupiny se různí. Může jít o symbol všeho Slovanstva Slávii,^[4] nebo též o alegorii jednotlivých dramatických žánrů – tragédie, komedie a frašky.^[2]

Jako model pro postavy obrazu sloužili mnozí Hynaisovi známí. Vznášející se postavu Génia (někdy též Slávy Čechie) maloval Hynais podle malířky Marie „Suzanne“ Valadonové,^[9] postavu sedící Slávie podle manželky jeho přítele Oskara Rexe. Plavovlasý mladík hledící před levým sloupem vzhůru má podobu Hynaisova intimního přítele malíře Václava Sochora.^[4] Dalšími modely a vzory byli též Hynaisovi přátelé Karbowsky, Desrivières a doktor Rachet či manželka malíře Eugena Jettela.^[2]

Opona má plochu přibližně 140 metrů čtverečních^[4][3][7] a váží 180 kg. Budí dojem gobelínu, ale jde o olejomalbu.^[3]

Protipožární a provozní opona

Kromě ozdobné Hynaisovy opony jsou v historické budově Národního divadla ještě další dvě, které oddělují jeviště od hlediště. Do doby půl hodiny před představením je spuštěná protipožární železná opona,^[10] pro provoz při představení slouží ručně daná opona z tmavě červeného sametu.^[11]

Odkazy

Reference

Literatura

• Národ sobě : národní divadlo a jeho umělecké poklady. Praha: Melantrich, 1940. 170 s.