Opus musicum

Opus musicum
Datum založení	1969
Jazyk	čeština
Periodicita	každý 6. měsíc
Země původu	Česko Česko
Klíčové osoby
Vydavatel	Opus Musicum, o.p.s.
Odkazy
Číslo ČNB	cnb000357246
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opus musicum je hudební revue a zároveň jeden z nejstarších českých odborných hudebních časopisů s nepřerušenou kontinuitou. Začal vycházet v roce 1969 v Brně v periodicitě 10 čísel za rok a vychází dodnes jako dvouměsíčník. Během své historie obsah periodika osciloval mezi odborným časopisem a popularizačním tiskem.

Historie

Počátky

Založení časopisu Opus musicum v roce 1969 uzavírá uvolněné období 60. let, které přálo rozvoji brněnských kulturních institucí. V roce 1966 vzniká Mezinárodní hudební festival spolu s mezinárodním muzikologickým kolokviem, na podzim roku 1967 zahajuje své působení sdružení Husa na provázku. Na půdě Janáčkovy akademie múzických umění působí Studio A, sdružující především skladatele výrazně modernisticky orientovaných. V této atmosféře dochází v krajské Sekci hudební vědy a kritiky při Svazu československých skladatelů a v Moravském muzeu k rozhodnutí založit v Brně nový časopis. Jako modely fungujících časopisů v Brně posloužily Host do domu a Věda a život, nakrátko též INDEX, nicméně dědictví Janáčkových Hudebních listů (1884-1888) a Helfertových Hudebních rozhledů (1924-1928) byl základní mocnou iniciací i závazkem.

Opus musicum měl představovat alternativu vůči oficiálním Hudebním rozhledům. Odpovědným redaktorem byl jmenován Jiří Fukač, jeho zástupcem Jiří Majer, Eva Klimešová (později Drlíková) pracovala jako redaktorka. U zrodu časopisu stála iniciativní skupina nadšenců s přetlakem publikačních sil znásobených omezenými možnostmi doby. Právě energie přispěvatelů nasměrovaná do jednoho informačního kanálu dokázala z časopisu vytvořit solidní periodikum, které záhy prostřednictvím bibliografických odkazů proniklo do velkých světových hudebních slovníků, jako je The New Grove Dictionary of Music and Musicians, Musik in Geschichte und Gegenwart a dalších.

Prvotním záměrem bylo vytvořit měsíčník, který poskytne prostor pro popularizaci výsledků bádání v oblasti hudební vědy, hudební kritiku aktuálního dění i nahrávek a knih o hudbě. Tento časopis měl mít vyhraněnou linii – na rozdíl od Hudebních rozhledů měl být apolitický, ale zároveň měl obsáhnout značný okruh zájemců. Potřebu založení časopisu bylo především nutné obhájit na ústředí Svazu československých skladatelů v Praze. Po delších jednáních delegáti brněnské odbočky svazu (Rudolf Pečman a Jindřiška Bártová) myšlenku nového časopisu prosadili. Problémem zůstávalo financování. Časopis, který byl tehdy registrován u Jihomoravského kraje, vzalo pod svá křídla Moravského muzea a přispěl také Svaz československých skladatelů. Od 7. čísla ročníku 1970 nahradila Moravské muzeum Státní filharmonie Brno. Ta také propůjčila redakci Opus musicum na dlouhou dobu sídlo v prostorách Besedního domu na Komenského náměstí.

Název Opus musicum měl naznačit, že nepůjde pouze o periodikum s kulturněkritickým obsahem, ale především o list, který bude vycházet z hudebního díla. Tím se nepřímo hlásil ke strukturalistickému kontextu (v předválečném Brně rozvíjeném Jakobsonovým formalismem), který byl ovšem v přímé opozici vůči oficiálnímu směřování. Název Opus měl také evokovat chápání výkonného hudebního umění jako umění tvůrčího, nikoliv jen reprodukčního. V nové hudební revue měla dostat prostor také hudba duchovní či hudba malých žánrů. Respektována měla být hlediska hudebněhistorická, sociologická i topografická. Zaměření se mělo pohybovat od lokální problematiky po širší evropské souvislosti. Proto se počítalo s publikováním překladů statí a úvah, studií, kritických postřehů i glos od zahraničních spolupracovníků z řad muzikologů, kritiků i skladatelů.

70. a 80. léta

Tíže doby poznamenala i Opus musicum. V roce 1971 musel Jiří Fukač odejít z čela časopisu. Na jeho místo nastoupil Jiří Majer, který představoval pro tehdejší stranické vedení dostatečnou ideologickou záruku a časopis si díky jeho působení mohl nadále uchovat svůj svébytný styl. Do popředí se v tomto období dostala i nakladatelská myšlenka. Pod hlavičkou Opus musicum začala v samostatné knižnici vycházet řada publikací s hudební tematikou. V roce 1984 nastoupila na místo odpovědné redaktorky Eva Drlíková. Časopis v té době vycházel už jen desetkrát do roka a na jeho vydávání se vedle dvou původních organizací (Státní filharmonie Brno, Svaz čs. skladatelů) začal podílet i Český hudební fond. Tematicky je od této doby vědomě kladen důraz na janáčkiana, a to nejen v knižnici, ale i v časopise (OM např. jako první vydává na pokračování paměti Zdenky Janáčkové). Pozornosti se dostává též výtvarné stránce časopisu. Kresby pro OM jsou prezentovány na samostatné výstavě v galerii U dobrého pastýře.

Nová doba

Bouřlivá 90. léta znamenala pro Opus musicum především nutnost transformace do podoby samostatného právního subjektu. Tím se stala v roce 1993 Nadace Opus musicum a po změně nadačního zákona obecně prospěšná společnost (1999). Otevřela se řada nových možností, ale zároveň nastalo finančně nejisté období, které vyústilo v zeštíhlení časopisu na 6 čísel za rok. Na spolufinancování periodika se podílely Ministerstvo kultury ČR, Nadace Leoše Janáčka, Nadace Český hudební fond i Magistrát města Brna. Nicméně vedle vydávání časopisu a knižnice se Opus musicum pustil také do iniciace a organizace velkých kulturně-společenských akcí (Korngold Anniversary, Hudební dny E. W. Korngolda, Z(a)tracená hudba), jejichž význam přesáhl hranice regionu. Došlo také ke stěhování sídla z Besedního domu nejprve na Gorkého ul. 11 a posléze na Radnickou ul. 10, kde společnost setrvala téměř 11 let. V roce 1999 předala Eva Drlíková definitivně redakční štafetu mladším kolegům. Časopis se formátem na čas proměnil, nicméně skladba obsahu zůstala víceméně stejná. I nadále přináší především hudebněvědné studie, zprávy o hudebním dění, rozhovory, recenze knih a hudebních nosičů. V roce 2008 byla redakce z organizačních i finančních důvodů nucena po letech opustit objekt Staré radnice. Útočiště našla v Brně – Černých Polích v sídle Nadace Leoše Janáčka na Krkoškově ul. 45a. Prakticky se však dnes jedná jen o sídlo skladu a administrativy, neboť sama redakce je spíše virtuální, v éteru mezi internetem propojenými počítači, s jejichž pomocí dnes časopis vzniká.

Knižnice

Svazek I
rok vydání: 1970
Zápisky o Antonínu Rejchovi, (ed. Jiří Vysloužil); česky-francouzsky
Historicky první svazek knižnice OM obsahuje vlastní životopis významného českého skladatele Antonína Rejchy v překladu Jaroslava Fryčera.

Svazek II
rok vydání: 1973
Sborník Svazky - vztahy - paralely. Ruská a česká hudba, (ed. J. Vysloužil a L. Ginzburg); česky-rusky
Dvojjazyčně vydaný sborník statí českých i ruských muzikologů o vzájemných protnutích dvou významných slovanských hudebních kultur.

Svazek III
rok vydání: 1977
František Jílek - kolektivní monografie (ed. redakce OM)
Monografie o slavné dirigentské osobnosti, jejíž význam a věhlas zejména na poli janáčkovské interpretace daleko přesáhl hranice Brna.

Břetislav Bakala
mimořádné číslo OM, (ed. redakce OM)
Věnováno slavné dirigentské a skladatelské osobnosti hudebního Brna, jednomu z žáků Leoše Janáčka.

Svazek IV
rok vydání: 1984
Vincenc Janáček: Životopis Jiříka Janáčka, (ed. Jiří Sehnal); Leoš Janáček: Dopisy strýci, dopisy matky, (ed. Svatava Přibáňová)
Ediční příspěvek na poli janáčkovského bádání přinesl vedl životopisu děda velkého skladatele z pera jeho syna, Leošova strýce, Vincence, také edici korespondenci skladatele se strýcem a matkou.

Kresby pro OM; výběr kreseb publikovaných v OM (ed. E. Drlíková)
Publikace vznikla jako katalog k výstavě kreseb, které byly vytvořeny pro časopis Opus musicum a které také v průběhu let hojně zdobily jeho stránky i obálky.

Svazek V
rok vydání: 1987-1988
Josef Mysliveček v dopisech, (ed. Stanislav Bohadlo)
Publikace přináší korespondenci slavného představitele české hudební emigrace.

Svazek VI
rok vydání: 1990
Hádanka života. Korespondence Leoše Janáčka Kamile Stösslové ( ed. Svatava Přibáňová)
První úplné vydání Janáčkovy korespondence s jeho dlouholetou múzou. Kniha je doplněna černobílými dokumentárními fotografiemi.

Svazek VII
rok vydání: 1991-1992
John Tyrrel: Česká opera
Teoretický spis dnes již slavného janáčkovského badatele o podstatě a charakteru operní tvorby v českých zemích.

Svazek VIII
rok vydání: 1992-1993
Písně rozmanité: Cantilenae diversae (ed. Miloš Štědroň)
Edice rukopisného zpěvníku brněnské provenience z 2. poloviny 18. století. Sborník obsahuje 23 písní a přináší kritickou edici textové i notové složky včetně faksimile originálu.

Svazek IX
rok vydání: 1995
Vojtěch Kyas: Slavné hudební osobnosti v Brně
Dvojjazyčná publikace (česky-německy) encyklopedického stylu představuje ucelený soubor hudebních osobností, jež působily v Brně v letech 1859-1914. Kniha je doplněna řadou unikátních černobílých fotografií a dalších archivních materiálů.

Svazek X
rok vydání: 1998
Stále se mi zdá, že Tě někde hledám, Dopisy Jaroslava Ježka Míle Ledererové (ed. Hana Pospěchová)
Edice 35 dopisů slavné skladatelské osobnosti Osvobozeného divadla. Publikace také přinesla 35, z velké části poprvé zveřejněných, fotografií.

Svazek XI
rok vydání: 1999, druhé vydání: 2006
Soňa Červená: Stýskání zakázáno
Memoáry slavné české operní pěvkyně Soni Červené. Jako jediná publikace knižnice OM se tento svazek dočkal po sedmi letech od vydání reedice. Jako doplněk ke knize bylo vydáno i CD s ukázkami z tvorby umělkyně.

Svazek XII
rok vydání: 1999
Soňa Červená: Heimweh verboten
Německá verze pamětí Soni Červené.

Svazek XIII
rok vydání: 2000
The Korngolds, their Era and Contemporaries/ Die Korngolds, ihre Zeit und Zeitgenossen. (ed. Eva Drlíková) Sborník příspěvků z mezinárodního kolokvia konaného v rámci Korngold Anniversary v roce 1997. Publikace obsahuje texty v angličtině a němčině.

Svazek XIV
rok vydání: 2001
Hugo Haas - fotografe, filmografie, divadelní role (ed. Vojen Drlík)
Publikace vyšla u příležitosti výstavy "Hugo Haas ve filmové fotografii" pořádané v Domě umění města Brno v červnu a srpnu 2001. Vedle úvodní stati a četných fotografií obsahuje knížka i soupis divadelních a filmových rolí této významné herecké osobnosti.

Svazek XV
rok vydání: 2001
Soňa Červená: Můj Václav
S poněkud neobvyklým názvem Můjváclav představuje Soňa Červená nástrojářského vynálezce a zakladatele Královéhradecké továrny hudebních nástrojů Václava Františka Červeného. Ve dvou desítkách poutavě vyprávěných kapitol ze života a doby svého praděda se pokouší plasticky vykreslit portrét nesmírně pracovitého, nadaného a nápaditého českého člověka předminulého století, mezi světovými nástrojaři a hudebnickou obcí veleváženého vynálezce a výrobce.

Svazek XVI
rok vydání: 2001
Soňa Červená: Grüss Gott, Herr Červený
Německá verze knihy Můjváclav

Svazek XVII
rok vydání: 2002
Erich Wolfgang Korngold: Hudební dny. Musiktage/Music Festival (ed. Eva Drlíková)
Programový katalog festivalu, který společnost Opus musicum uspořádala ve dnech 5. – 11. května 2002.

Svazek XVIII
rok vydání: 2004
Leoš Janáček: Život a dílo v datech a obrazech (ed. Eva Drlíková)
Česko-anglický chronologický přehled významných událostí v životě a díle velkého skladatele. Doplněno řadou unikátních fotografií.

Svazek XIX
rok vydání: 2004
Leoš Janáček: Život a dílo v datech a obrazech (ed. Eva Drlíková)
Německo-francouzská verze předchozího titulu.

Svazek XX
rok vydání: 2007
Adolf Sýkora: Z mého života v Janáčkově kvartetu
Dosud poslední titul knižnice OM. Dlouholetý člen Janáčkova kvarteta v ní čtivou formou přibližuje svoje působení v tomto světovém tělese. Knihu doplňuje řada fotografií.

Externí odkazy

• Hudební revue Opus musicum