Opytnyj

Základní údaje
Typ	torpédoborec
Zahájení stavby	květen 1935
Spuštěna na vodu	8. prosince 1936
Uvedena do služby	září 1941
Osud	vyřazen 1950
Předchůdce	třída Kijev
Následovník	Projekt 30 / třída Ogněvoj
Takticko-technická data
Výtlak	1670 t (standardní) 1870 t (plný)[1]
Délka	118 m
Šířka	11,6 m
Ponor	4,2 m
Pohon	4 kotle, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby 70  000 shp
Rychlost	42 uzlů
Posádka	197
Výzbroj	3× 130mm/50 kanón B-13 (3×1) 4× 45mm/43 kanón 21K 3× 37mm/63 kanón 70K 8× 533mm torpédomet (4×2) 2 spouštěče hlubinných pum 60 min

Opytnyj (jinak též projekt 45) byl torpédoborec sovětského námořnictva z období druhé světové války. Původně se měl jmenovat Sergej Ordžonikidze. Postaven byl v jediném exempláři. Sloužil k experimentům s pohonným systémem. Ve službě byl v letech 1941–1953. Byl to první sovětský torpédoborec postavený bez přímé zahraniční pomoci.^[1]

Stavba

Torpédoborec Opytnyj byl vyvinut roku 1934. Cílem bylo získat torpédoborec přibližně o velikosti třídy Gněvnyj, avšak s rychlostí zvýšenou na 45 uzlů a s dosahem prodlouženým o 20 %. Toho mělo být dosaženo mimo jiné zkušební instalací vysokotlakých kotlů a využitím svařování při jeho stavbě. Kvůli přetížení musel být požadavek na rychlost zredukován na 42 uzlů a hlavní výzbroj omezena na tři 130mm kanóny.^[2] Plavidlo postavily Ždanovovy loděnice v Leningradu. Kýl lodi byl založen v květnu 1935 a na vodu byl spuštěn 8. prosince 1936. První zkušební plavbu torpédoborec podnikl 27. listopadu 1940. Dokončení se ale protáhlo až do září 1941.^[2] Ve službě bojové schopnosti plavidla negativně ovlivňovaly vibrace při plavbě vysokou rychlostí.^[1]

Konstrukce

Výzbroj představovaly tři 130mm kanóny (jeden na přídi a dva na zádi), čtyři 45mm kanóny, tři 37mm kanóny, dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety, dva spouštěče hlubinných pum (10 kusů) a až 60 min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Ramsin a dvě převodové turbíny o výkonu 70 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 42 uzlů.^[1]

Služba

Za války Opytnyj sloužil v Baltském loďstvu. Během obležení Leningradu sloužil jako plovoucí dělostřelecká baterie. V padesátých letech byl sešrotován.

Odkazy

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.