Oranžský řád

Oranžský řád Orange Order
vlajka Oranžského řádu
Vznik	1795
Sídlo	Belfast, Severní Irsko
Působnost	Spojené království, Irsko, Spojené státy americké, Kanada, Togo, Ghana, Austrálie, Nový Zéland
Úřední jazyk	angličtina
Generální tajemník	Edward Stevenson (velmistr – Grand Master)
Oficiální web	www.goli.org.uk
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oranžský řád (anglicky plným názvem Loyal Orange Institution, irsky An Dílis Institiúid Oráisteach, známější pod zkráceným anglickým názvem Orange Order) je protestantská organizace, založená na principu náboženského bratrstva v roce 1795 v Severním Irsku.^[1] Název organizace je odvozen od jména Viléma III. Oranžského, protestantského krále Anglie, Irska a Skotska, který v roce 1690 porazil a vyhnal ze země katolického krále Jakuba II. Řád má – podobně jako bratrstvo svobodných zednářů – tzv. Grand Lodges (Velké lóže), které mají určitou autonomii. Mimo Irsko se tyto lóže nacházejí ve Skotsku, Anglii, USA, západní Africe (v Togu a Ghaně), Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu.^[2]

Historie

Vzniku řádu předcházela činnost tzv. Peep o'Day Boys, zvaných též Orange Boys, což bylo sdružení protestantských farmářů v Severním Irsku, které v 18. století vyvíjelo náboženské aktivity a účastnilo se střetů s tzv. Defenders – členy organizace, sdružující v hrabství Amagh venkovské obyvatelstvo římskokatolického vyznání. K velkému střetu mezi protestanty a katolíky, při němž bylo zabito 30 katolických Defenders, došlo 21. září 1795 poblíž usedlosti Diamond na křižovatce cest mezi  Loughgallem a Portadownem v hrabství Armagh.^[3]

(c) Brian Shaw, CC BY-SA 2.0

Srážka u Diamond (anglicky Battle of the Diamond) se stala impulsem k založení Oranžského řádu. Již z této doby pochází tradice nošení oranžových šerp a každoročního pořádání pochodů Oranžistů (Orangemens). Historický statek Dan Winter’s House (Dům Dana Wintera), u něhož 21. 9. 1795 došlo k bitvě a který dle písemných zmínek na počátku 18. století přináležel k panství Newry, byl proměněn v Muzeum Oranžského řádu v roce 1995 u příležitosti dvoustého výročí vzniku této organizace.^[4]

Struktura řádu

Vnitřní struktura a organizace řádu byly inspirovány svobodným zednářstvím a původně měl řád charakter tajného spolku.^[1] Nejvyšší organizační jednotkou je Velká lóže, v jejímž čele stojí velmistr (Grand Master). Dalším titulem v členské hierarchii je ctihodný mistr (Worshipful Master), který stojí v čele jednotlivých lóží. Řadoví členové organizace mezi sebou užívají titul bratr (Brother). Pro ty členy, kteří mají na starosti utajení schůzek a shromáždění, se používá termín tiler.^[5]

Konkrétně v Irsku je struktura lóží následující: celonárodní Velká lóže zahrnuje 12 lóží v hrabstvích (County Lodges), ty se dále člení na 126 lóží v districtech (District Lodges) s více než 1300 místními, resp. soukromými lóžemi (Private Lodges).^[5] Zatímco v 60. letech 20. století měla organizace na území Irska řádově 65 000 členů, na počátku 21. století tento počet klesl téměř na polovinu (38 000 členů dle údaje z roku 2009, publikovaného v roce 2012). Celkem v první dekádě 21. století působilo ve všech lóžích Oranžského řádu po celém světě kolem 100 000 členů.^[5]

Zásady

Hlavní přikázání, jimiž se řídí členové Oranžského řádu, jsou:

• Láska k bohu (Love for God) – formulované jako „láska a úcta k nebeskému otci“ spojená s přikázáním nikdy nebrat boží jméno nadarmo
• Víra v Ježíše Krista (Faith in Christ) – pevná víra v Ježíše Krista, spasitele lidstva
• Respektování a studium Písma svatého (Authority of Scripture)
• Svěcení neděle (Respect for Sunday)
• Bratrské pouto (Brotherly Bond) – dodržování zásad bratrství mezi členy Řádu.^[6]

Pochody a nepokoje

(c) Ross, CC BY-SA 2.0

Z politického hlediska lze Oranžský řád charakterizovat jako britskou unionistickou organizaci a vazbami na ulsterský loajalismus.^[7] Důležitým vnějším projevem aktivit členů řádu je organizování každoročních pochodů, z nichž nejvýznamnější je pořádán 12. července (The Twelfth). Zvolené datum je každoroční připomínkou vítězství protestantského vojska Viléma III. Oranžského nad katolíky v roce 1690 v bitvě u řeky Boyne. Vzhledem k určitým vazbám části Oranžistů na polovojenské loajalistické skupiny docházelo během těchto pochodů ke střetům protestantů s katolickými obyvateli v obcích a městských čtvrtích, kudy účastníci pochodů procházeli. Za účelem eliminace těchto nepokojů a násilnosti byla v roce 1998 zřízena speciální komise (anglicky Parades Commission), jejíž členy jmenuje britský státní tajemník pro Severní Irsko. Tato komise mj. zveřejňuje přehledy plánovaných pochodů na území Severního Irska.^[8] Její pravomoci a doporučení však nebývají respektovány všemi příslušníky Oranžského řádu.

Odkazy

Reference

Literatura

• SOMERVILLE, Christopher. Irsko. Velký průvodce National Geographic. Kapitola Oranžoví a Zelení. Brno: Computer Press, 2006. 399 str. S. 310 - 311. ISBN 80-251-1170-9.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oranžský řád na Wikimedia Commons