Ordinatio sacerdotalis

Ordinatio sacerdotalis česky Kněžské svěcení Apoštolský list Jana Pavla II.
Datum	22. května 1994 viz apoštolské listy na webu Svatého stolce
Text
latinsky
anglicky

Ordinatio sacerdotalis (česky Kněžské svěcení) je apoštolský list, který vydal papež Jan Pavel II. 22. května 1994. Jan Pavel II. v něm hovořil o postoji katolické církve, která požaduje „vyhrazení kněžského svěcení pouze mužům“, a napsal, že „církev nemá žádnou pravomoc udělovat kněžské svěcení ženám“. Ačkoli se v dokumentu uvádí, že byl sepsán proto, „aby byly odstraněny všechny pochybnosti týkající se záležitosti velkého významu“, někteří katolíci jej zpochybňují jak co do obsahu, tak co do autoritativnosti jeho učení.

S odvoláním na dřívější vatikánský dokument Inter insigniores „o otázce přijímání žen do služebného kněžství“, vydaný Kongregací pro nauku víry v říjnu 1976, papež Jan Pavel vysvětluje oficiální římskokatolické chápání, že kněžství je zvláštní úloha, kterou speciálně určil Ježíš, když ze skupiny svých následovníků – mužů a žen – vybral dvanáct mužů. Papež Jan Pavel poznamenává, že Ježíš vybral Dvanáct^[1] po noci strávené na modlitbách – srov. Lk 6, 12 (Kral, ČEP) a že sami apoštolové byli při výběru svých nástupců pečliví. Kněžství je „specificky a úzce spojeno s posláním samotného Vtěleného Slova“.^[2]

Dopis končí slovy:

Proto, aby byly odstraněny všechny pochybnosti o velmi důležité věci, která se týká samotné božské ústavy církve, z titulu své služby potvrzování bratří – srov. Lk 22, 32 (Kral, ČEP) prohlašuji, že církev nemá žádnou pravomoc udělovat kněžské svěcení ženám a že tento rozsudek mají s konečnou platností zastávat všichni věřící církve.^{[p 1]}

Viz též: Učitelský úřad církve

Další informace: Papežská neomylnost

Výraz „definitivně zastávaný všemi věřícími církve“ se vztahuje k plnému souhlasu víry s dogmaty katolické církve. Nicméně více teologů tvrdí, že Ordinatio sacerdotalis nebylo vydáno v rámci mimořádného papežského magisteria jako prohlášení ex cathedra, a proto samo o sobě není považováno za neomylné.^[3]

V responsum ad dubium (odpovědi na pochybnost), výslovně schválené papežem Janem Pavlem II. a datované v říjnu 1995, Kongregace pro nauku víry odpověděla, že učení Ordinatio sacerdotalis bylo „neomylně stanoveno řádným a všeobecným magisteriem“, a proto „je třeba se ho držet s konečnou platností, protože patří do depozita víry“.^[4]

Americká katolická teologická společnost (Catholic Theological Society of America) vydala v roce 1997 zprávu, kterou schválilo 216 z 248 hlasujících členů, v níž se uvádí, že „existují vážné pochybnosti o povaze autority tohoto učení a o důvodech v Tradici“.^[5]

V roce 1998 vydala Kongregace pro nauku víry další stanovisko, doktrinální komentář Ad tuendam fidem, v němž se říká, že nauka Ordinatio sacerdotalis nebyla vyučována jako výslovně božsky zjevená, ačkoli by tak mohla být někdy v budoucnu vyučována, tj. nebylo určeno, zda má být tato nauka „považována za vnitřní součást zjevení, nebo pouze za logický důsledek“, avšak v obou případech je jistě definitivní a je třeba jí neomylně věřit.^[6]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ordinatio sacerdotalis na anglické Wikipedii.

• Dogmata v katolické církvi
• Sacerdotalismus
• Svěcení žen a katolická církev

• Ordinatio sacerdotalis na webu Svatého stolce (anglicky)