Oreb (260 m)

Oreb
Hřbitov a část kostela Božího těla na Orebu
Vrchol	260 m n. m.
Prominence	7 m ↓
Izolace	795 m → SV
Poloha
Světadíl	Evropa
Stát	Česko Česko
Pohoří	Východočeská tabule / Orlická tabule / Třebechovická tabule / Choceňská tabule / Týnišťská kotlina
Souřadnice	50°12′10″ s. š., 15°59′24″ v. d.
Oreb
Hornina	slínovec, jílovec, štěrk, písek
Povodí	Orlice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oreb je vrch ve východních Čechách v královéhradeckém okrese s nadmořskou výškou 260 metrů (podle jiných zdrojů 256,3 m^[1]), někdy označovaný za "horu",^[2] který obtéká řeka Dědina. Svůj název po biblické hoře získal v roce 1419 od shromážděných Husových přívrženců. Na vrcholu, na místě starší kaple a kostela, byl roce 1835 postaven kostel Božího Těla. Název vrchu v roce 1920 připojilo ke svému jménu nedaleké město Třebechovice pod Orebem.

Historie

Ve středověku se původně hora jmenovala Vinice.^[3] Na jejích slínovcových jižních svazích se pěstovala vinná réva.^[3] K jejímu významu jako poutního místa přispěl fakt, že tu stála menší kaple. V dubnu 1419^[4] na velkém shromáždění příznivců husitského hnutí z východních Čech kněz Ambrož z Hradce vyzval ke vzpouře proti purkrabímu Jindřichovi z Vartenberka. Při této příležitosti došlo k přejmenování hory na Oreb podle biblické hory, na které se zjevil Bůh Mojžíšovi v hořícím keři. Po hoře se poté pojmenovalo i místní vojenské bratrstvo Orebské (tzv. Orebité), které se po Pražském a Táborském stalo třetím největším v zemi. V jeho čele stanul Hynek Krušina z Lichtenburka.^[1] V roce 1868 se tu konal tábor lidu, kdy se obyvatelé severovýchodních Čech přes zákrok četnictva a vojska postavili za národní sebeurčení.^[4] Podle Orebu se také pojmenovalo samotné město. Pro rozlišení od roku 1920 používá název „pod Orebem“.^[1]

Přírodní poměry

Oreb se nachází v obci Třebechovice pod Orebem. Tento nevýrazný malý svědecký vrch je krytý říčními štěrky a písky středopleistocenní terasy Dědiny, spočívajícími na slínovcích a jílovcích svrchního turonu až do koniaku. Na nezalesněných svazích rostou pouze místy borové porosty s příměsí smrku.^[5] Ční necelých 20 metrů nad hladinou říčky Dědiny nedaleko jejího ústí do Orlice. Na jeho asymetrické podobě se Dědina výrazně podepsala. Boční erozí vytvořila jeho východní a jižní svahy. Ty jsou jako jediné alespoň trochu výrazné v celém širokém okolí. Severní a západní svahy navazují na přilehlou tabuli a jsou velmi mírné, nízké a táhlé. Pod nejstrmějším, východním svahem teče řeka Dědina. Jižním svahem stoupá kamenné schodiště o 75 stupních^[6] od Třebechovic až po temeno Orebu.^[1] Na vrcholu stojí novobarokní kostel Božího těla.

Geomorfologické zařazení

Geomorfologicky vrch náleží do celku Orlická tabule, podcelku Třebechovická tabule, okrsku Choceňská plošina a podokrsku Týnišťská kotlina.^[7] Podle alternativního členění Demka a Mackovčina^[5] náleží vrch do okrsku Bědovická plošina.

Kostel Božího Těla

Na vrcholu hory již před dobou husitskou stála dřevěná kaple, díky níž se z jinak nevýrazné hory stalo poutní místo husitů. Není jisté, kdy původní kaple na Orebu zanikla. Mohla zaniknout během husitských válek či kvůli výstavbě nového dřevěného kostelíka.^[1] Ten nechal postavit roku 1528 Zdeněk Trčka z Lípy, který vlastnil třebechovické panství. Kostelík byl kvůli špatnému technickému stavu zbořen v roce 1826. Roku 1835 na jeho místě vznikl současný kostel Božího Těla za velkého přispění třebechovického rodáka doktora Jana Theobalda Helda. Held původně navrhoval velkolepou podobu ve stylu římského Pantheonu.^[1] Tu však Třebechovice zamítly.^[1] Vedle novobarokního kostela stojí na kamenném podstavci železný kříž ze začátku 19. století. Kostel obklopuje upravený a vcelku rozsáhlý hřbitov. V pilířích hřbitovní brány najdeme zazděné dva náhrobníky z 18. století.^[4] V roce 1938 během mobilizace fungovala na věži kostela hláska protiletecké obrany Hradce Králové.^[8]

Reference