Orel křiklavý

Jak číst taxoboxOrel křiklavý
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý orel křiklavý v letu
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddravci (Accipitriformes)
Čeleďjestřábovití (Accipitridae)
Rodorel (Clanga)
Binomické jméno
Clanga pomarina
(Brehm, 1831)
Rozšíření orla křiklavého (světle zeleně – hnízdiště, světle modře – migrace, modře – zimoviště)
Rozšíření orla křiklavého (světle zeleně – hnízdiště, světle modře – migrace, modře – zimoviště)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orel křiklavý (Clanga pomarina, dříve Aquila pomarina) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých. Je rozšířen především v Evropě a Asii, zimuje i v Africe. Živí se hlodavci, plazy obojživelníky a ptáky. IUCN vede druh jako málo dotčený.

Taxonomie

Dříve byl tento orel řazen do rodu Aquila, ale v roce 2014 došlo ke změně a od té doby bývá řazen do rodu Clanga spolu s orlem volavým a orlem indickým.[2] Ten žije v Indii a severní Barmě, dříve byl považován za poddruh orla křiklavého, ale nyní je veden jako samostatný druh.[3][4]

Popis

Silueta orla křiklavého

Je to středně velký orel, jehož délka těla dosahuje 55–65 cm a rozpětí křídel 143–168 cm.[5] Samci váží v průměru 1,2 kg, samice 1,5 kg. Velké samice dosahují hmotnosti přes 2 kg.[6] Podobá se orlu volavému, ale je celkově menší a v letu má kratší, méně výrazné prsty. Dospělí ptáci jsou shora i zespoda tmaví se světlým předloktím a hlavou. U kořene ručních letek je malá výrazná bílá skvrna, svrchní ocasní krovky jsou bělavé. Mladí ptáci mají bílé špičky křídelních krovek a malou rezavou skvrnu v týle.[7]

Rozšíření

Má evropský, příp. palearktický typ rozšíření (viz Taxonomie). Tažný druh, zimuje v Africe.[4] Hnízdí při okrajích lesů. Preferuje vlhčí prostředí.[5] Celková populace je odhadována na 40 000–60 000 jedinců.[8]

Výskyt v Česku

Orel křiklavý v národním parku Bavorský les V České republice

byl v 19. století téměř vyhuben. Ve 20. století hnízdil pravidelně pouze na Šumavě, kde byla ještě v 70.–80. letech velikost hnízdící populace odhadnuta na 2–3 páry, v 90. letech však vymizel i tam. Po roce 2000 bylo možné hnízdění zaznamenáno v Bílých Karpatech a na Ostravsku.[9]

Rozmnožování

Hnízdo s vejci

Hnízdí většinou jednotlivě, na hnízdiště se obvykle vrací již v párech. Hnízdo staví zpravidla na stromech, ale jsou známá i hnízdění na zemi nebo na skále. Ročně mívá jednu snůšku po 2 (1–3) bělavých nebo nažloutlých, tmavě skvrnitých vejcích o rozměrech 62,9 × 50,7 mm. Jejich inkubace trvá 38–40 dní, sedí převážně samice, krátce střídaná samcem při krmení. Mláďata se líhnou v intervalu 3–4 dnů a jsou krmena výhradně samicí, které samec předává potravu. Hnízdo opouštějí ve věku 8 týdnů a pohlavní dospělosti dosahují pravděpodobně po 4. roce života.[4] Velmi často se stává, že silnější mládě zabije to slabší a je následně odchováno samo.[10]

Potrava

Kořist vyhlíží za krouživého letu nebo vsedě z vyvýšeného místa. V potravě převládají malí savci (hlavně hlodavci), ptáci, plazi, hmyz a obojživelníci. V některých oblastech tvoří žáby až přes 50 % kořisti. Zřídka požírá také mršiny.[4][10]

Chov

V olomouckém zoo se v roce 2012 úspěšně vylíhnulo mládě po umělém oplodnění. O tento úspěch se zoologové snažili již od roku 2007, a nakonec se jim ho podařilo dosáhnout díky novému způsobu odběru spermatu.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Lesser Spotted Eagle Clanga pomarina [online]. www.birdlife.org (Bird Life International) [cit. 2016-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-07. 
  3. ↑ Indian Spotted Eagle Clanga hastata [online]. www.birdlife.org (Bird Life Intarnational) [cit. 2016-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-18. 
  4. ↑ a b c d HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  5. ↑ a b SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. S. 96–97. 
  6. ↑ DUNNING, John B. Jr. CRC Handbook of Avian Body Masses. London, New York: CRC Press, 2007. 668 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4200-6445-2. S. 61. (anglicky) Google-Books-ID: TcnOTPILlcEC. 
  7. ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 78. 
  8. ↑ IUCN. Clanga pomarina: BirdLife International. IUCN Red List of Threatened Species. Dostupné online [cit. 2016-03-20]. DOI 10.2305/iucn.uk.2015-4.rlts.t22696022a80345459.en. 
  9. ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 430. 
  10. ↑ a b THIEDE, Walther. Poznáváme dravce a sovy, Vydavatelství Víkend, 2007, s. 52–53.
  11. ↑ Česká televize: Zoo v Liberci jako první na světě uměle odchovala orla křiklavého

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Steinadler Aquila chrysaetos closeup2 Richard Bartz.jpg
Autor: Richard Bartz, Munich aka Makro Freak , Licence: CC BY-SA 2.5
The Golden Eagle Aquila chrysaetos is one of the best known birds of prey in the Northern Hemisphere. Like all eagles, it belongs to the family Accipitridae.
ClangaPomarinaIUCNver2018 2.png
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0
Mapa rozšírenia druhu orol krikľavý (Clanga pomarina) podľa IUCN verzia 2018.2 ,
legenda: Hniezdiaci, výskyt v letnom období (#00FF00), Migrujúci (#00FFFF), Nehniezdiaci (#007FFF)
Aquila pomarina orlik krzykliwyAM-crop.jpg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
Aquila pomarina in Lasy Janowskie, Poland
Schreiadler070422.jpg
Autor: B.gliwa, Licence: CC BY-SA 2.5
(possibly a) Aquila pomarina