Orel východní

Jak číst taxoboxOrel východní
alternativní popis obrázku chybí
Orel východní
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddravci (Accipitriformes)
Čeleďjestřábovití (Accipitridae)
Rodorel (Haliaeetus)
Binomické jméno
Haliaeetus pelagicus
(Pallas, 1811)
Mapka s rozšířením: oranžová - hnízdiště zelená - celoroční výskyt modrá - zimoviště fialová - oblasti, do kterých vzácně zalétá
Mapka s rozšířením:
oranžová - hnízdiště
zelená - celoroční výskyt
modrá - zimoviště
fialová - oblasti, do kterých vzácně zalétá
Mapka s rozšířením:
oranžová - hnízdiště
zelená - celoroční výskyt
modrá - zimoviště
fialová - oblasti, do kterých vzácně zalétá
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orel východní (Haliaeetus pelagicus), známý též pod názvy orel kamčatský, bělokřídlý nebo Stellerův (podle svého objevitele, německého přírodovědce Georga Wilhelma Stellera[2]), je velký dravec z čeledi jestřábovitých.

Vyskytoval se ve dvou poddruzích: H. p. pelagicus a H. p. niger, který je v současné době již zřejmě vyhuben.[3]

Popis

Orel východní je největším zástupcem rodu Haliaeetus, nejtěžším dravcem světa a jedním z největších dravců vůbec.[2] Dorůstá 86,5–105 cm a v rozpětí křídel měří 203–241 cm. Samice dosahují hmotnosti obvykle v rozmezí od 6,8 do 9 kg, samci pak od 4,9 do 6 kg. Je převážně černý se žlutým zobákem a bílým zbarvením na končetinách, ocasu, spodních krovkách ocasních a křídlech.

Rozšíření

Hnízdí na Kamčatském poloostrově, v pobřežních oblastech Ochotského moře jižně až po řeku Amur a severně po Sachalin a Šantarovy ostrovy v Rusku. Je částečně tažný se zimovišti na jihu Kurilských ostrovů a na ostrově Hokkaidó v Japonsku.

Potrava

Orel východní se živí zejména rybami, převážně pak lososy, pstruhy a treskami. Mimo ně však požírá i vodní ptáky (kachny, racky, mladé labutě), savce, kraby, chobotnice a mršiny.[4]

Rozmnožování

Je monogamní. Objemné hnízdo z větví staví vysoko na stromě nebo na skále. Během dubna až května samice klade 1–3 zeleno-bílá vejce, na kterých sedí po dobu 39–45 dnů. Mláďata jsou po vylíhnutí popelavě šedá s bílou spodinou těla. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 4–5 let.

Ačkoli jsou jejich hnízda občas pleněna savci a krkavcovitými, dospělí ptáci již nemají žádného přirozeného predátora a jsou na vrcholu potravního řetězce.[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Steller's Sea Eagle na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. 
  3. ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. 
  4. Animals. National Geographic [online]. [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. NELSON, Danielle. Haliaeetus pelagicus (Steller's sea eagle). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 VU cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Haliaeetus pelagicus distr.png
Autor: Ulrich Prokop Scops, Licence: CC BY-SA 2.5
*Haliaeetus pelagicus distribution map, in northeastern Asia. Main Source: Ferguson-Lees and David A. Christie: Raptors of the World. Houghton Mifflin Company Boston and New York 2001. p 112 and 406.

Legend

 
—Breeding only
 
—Resident all year
 
—Winter only
 
—Vagrant range
Haliaeetus pelagicus qtl1.jpg
Autor: Quartl, Licence: CC BY-SA 3.0
Steller's Sea-eagle (Haliaeetus pelagicus) in the Walsrode Bird Park, Germany.