Oreoicidae

Oreoicidae
Pištec bělobradý (Oreoica gutturalis)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Řád	pěvci (Passeriformes)
Čeleď	Oreoicidae Schodde & Christidis, 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oreoicidae je čeleď pěvců z Austrálie a Nové Guineje.

Systematika

Čeleď Oreoicidae zahrnuje tři recentní, monotypické rody, z nichž všechny nesou české rodové jméno pištec:^[1][2]

• rod Aleadryas Iredale, 1956
  • Aleadryas rufinucha (P. L. Sclater, 1874) – pištec rezavošíjný
• rod Oreoica Gould, 1838
  • Oreoica gutturalis (Vigors & Horsfield, 1827) – pištec bělobradý
• rod Ornorectes Iredale, 1956
  • Ornorectes cristatus (Salvadori, 1876) – pištec chocholatý

Starší zdroje tyto tři druhy zařazují především do čeledi pištcovití (Pachycephalidae), jež představovala spíše sběrný taxon pro větší množství různých rodů pěvců z Indo-Pacifiku. V rámci pištcovitých dnešní zástupce čeledi Oreoicidae hodnotí jak druhé vydání Grzimek's Animal Life Encyclopedia (2003)^[3], tak sborník Handbook of the Birds of the World (2007)^[4]. Molekulárně-fylogenetické studie nicméně potvrzují, že jde spíše o samostatnou linii korvidních zpěvných. Její monofyletismus je jednoznačný, příbuzenské vztahy však zůstávají nejisté.^[5] Čeleď Oreoicidae se dočkala formálního vědeckého popisu v roce 2014 (Schodde & Christidis, 2014), byť toto jméno se coby nomen nudum objevuje již ve starších pracech.^[6]

Specifickou zmínku zasluhuje ještě problematika pištce chocholatého, odb. Ornorectes cristatus, jehož starší zdroje mohou zařazovat v rodu Pitohui v rámci pištcovitých. Rod Pitohui však molekulárně-fylogenetické analýzy vyhodnotily jako polyfyletický a jeho zástupce rozdělují v rámci třech různých čeledí.^[7]

Charakteristika

Pištci z čeledi Oreoicidae představují středně velké pěvce, již se vyznačují mohutnou hlavou s krátkým a tlustým krkem, krátkými až středně dlouhými křídly, vejčitým tělem a středně dlouhým ocasem.^[5] Pištec bělobradý dosahuje celkové tělesné velikosti 19–23 cm a hmotnosti 56–67 g, pištec chocholatý měří 25–26 cm a váží 78–111 g, nejmenší pištec rezavošíjný měří 16,5–18 cm a váží 38–42 g.^[4] Zbarvení svrchních partií se pohybuje v hnědých, olivových nebo šedých odstínech, u některých druhů kontrastuje s černo-bílým či žlutavým zbarvením spodních partií. Zobák může mít, podobně jako v případě pravých pištcovitých, hákovitou špičku. Potravu tvoří především bezobratlí, zřídka rostlinná složka.^[5]

Zatímco pištec bělobradý žije v pevninské Austrálii, populace pištce rezavošíjného a chocholatého jsou omezeny výhradně na Novou Guineu.^[1] Tito ptáci žijí v různých typech lesů, a to až do nadmořské výšky 3000 m, pohybují se především v podrostu. Mohou se sdružovat v rámci vícedruhových krmných hejn. Zpěv tvoří rytmicky se opakující slabiky a silné zvonivé pískání prokládané vysokým cvrlikáním.^[5] Pištec bělobradý si buduje hluboké šálkovité hnízdo ve výšce 1–5 m, na jeho stavbě se podílejí oba členové páru. Snůšku tvoří 1–4 vajíčka, na jejich inkubaci i následné péči o mláďata se opět podílí jak samec, tak samice. Vajíčka tento druh klade mezi červencem a březnem. Inkubační doba činí 14–17 dní, přičemž mláďata se z vajíček líhnou asnychronně a následně zůstávají 11–12 dnů v hnízdě. Hnízdní návyky zbývajících dvou druhů zůstávají méně probádány, zvláště v případě pištce chocholatého. Pištec rezavošíjný si staví, podobně jako pištec chocholatý, hluboké šálkovité hnízdo; hnízdí od června do prosince, přičemž snůšku činí 2 vejce.^[4]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oreoicidae na Wikimedia Commons
• Taxon Oreoicidae ve Wikidruzích