Orfeus

Orfeus
Národnost	Řekové
Povolání	spisovatel, básník a hudebník
Choť	Eurydika Argiope
Rodiče	Oiagros a Kalliopé
Příbuzní	Linus (sourozenec) Rhésos
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orfeus (řecky Ὀρφεύς, latinsky Orpheus) byl v řecké mytologii synem Múzy Kalliopé a říčního boha Oiagra nebo boha Apollóna. Byl to největší hudebník a pěvec řeckých mýtů.

Orfeus proslul svým zpěvem, který okouzloval lidi, uchvacoval a uklidňoval zvěř a ptactvo, tišil přírodu a nastoloval v ní klid a mír. Povídá se, že i Sirény bledly závistí před jeho kouzelným hlasem.

Stejně tak proslul Orfeus svou láskou ke své manželce, krásné Eurydice. Jenže jeho manželské štěstí dlouho netrvalo: Eurydika šlápla na zmiji, a když k ní přiběhl Orfeus, byla už mrtvá. Byl zdrcený žalem a zoufalstvím, což ho přimělo k činu, který doposud žádný smrtelník nedokázal. Vypravil se do podsvětí s odhodláním vyžádat si svou manželku zpět. Chtěl obměkčit strážce i vládce podsvětí – převozníka Charóna, boha podsvětí Háda i jeho manželku Persefonu. Zpíval jim o své lásce k Eurydice a prosil, aby mu ji vrátili, vždyť ji stejně dostanou – později, až skončí její životní pouť. Pakliže mu nemohou vyhovět, ať si vezmou i jeho, aby mohli být spolu i jako stíny.

Orfeův tklivý zpěv skutečně dojal celou podzemní říši, zjihl Tantalos, Sisyfos, Ixión – největší hříšníci, těžce potrestaní za své přečiny. Zaplakala Persefona, dokonce i Erínye a Hádés slíbil Orfeovu prosbu splnit. Podmínkou ale bylo, že cestou zpět půjde první a nesmí se ohlédnout na Eurydiku, dokud oba nebudou na světle světa.

Orfeus podmínku přijal a celou dlouhou a strastiplnou cestu ven se ovládl. Když ale zbýval poslední úsek cesty, nevydržel, ohlédl se, jestli Eurydika neklesá únavou. A v tom okamžiku spatřil už její stín, který se vrací zpět a navždy. Prosil a plakal, do podsvětí se už nedostal. V hlubokém žalu se vrátil do rodné Thrákie. Bloudil světem, zúčastnil se výpravy Argonautů. Se svou manželkou se setkal poměrně brzy – za čtyři roky zahynul rukama žen, kterým se tolik vyhýbal. Při slavnostech po něm opilé Bakchantky házely kameny, Orfea roztrhaly, jeho hlavu a lyru hodily do řeky. Celá příroda se prý tenkrát zděsila nad takovým násilím, zahalila se do smutku a skály ronily slzy, které rozvodnily řeky. Bůh řeky Hebros však nenechal tělo ani lyru utopit a tak se prý Orfeus dostal po smrti na ostrov Lesbos.

Dojímavý příběh Orfea a Eurydiky okouzloval umělce všech dob, jsou známy desítky básnických zpracování, množství obrazů, reliéfů, vázových maleb. Alespoň některé z těchto děl jsou:

• 1650 – 1651 - Nicolas Poussin: Krajina s Orfeem a Eurydikou
• okolo 1800 - Antonio Canova Orfeus, dnes v petrohradské Ermitáži)
• 1869 – Anselm Feuerbach: Orfeus odvádějící Eurydiku
• 1894 – Auguste Rodin: Orfeus a Eurydika (dnes v Rodinově muzeu v Paříži)

• 1607 – Claudio Monteverdi: L’Orfeo, opera
• 1647 – Luigi Rossi: L'Orfeo, opera
• 1762 – Christoph Willibald Gluck: Orfeus a Eurydika, opera
• 1854 – Ferenc Liszt Orfeus, symfonická báseň
• 1858 – Jean Jacques Offenbach Orfeus v podsvětí, klasická opereta
• 2005 – Steve Hacketta Metamorpheus, album
• 2006 – Aneis Mitchell Hadestwon, muzikál
• 2016 – James Cole Orfeus, album
• 2019 – Shawn James Orpheus, folková píseň
• 2023 – Aberdeen (kapela) Losing Eurydice, píseň

• Publius Ovidius Naso: Proměny
• 1907 – Rainer Maria Rilke: Orfeus, Eurydika, Hermes, báseň ve sbírce Nové básně
• 1922 – Rainer Maria Rilke: Sonety Orfeovi, sbírka básní je hodnocena jako jedno z nejvýznamnějších děl autora^[1]

• Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda). 
• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
• Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
• Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
• Eduard Petiška, Staré řecké báje a pověsti

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Orfeus na Wikimedia Commons