Organická redoxní reakce

Birchova redukce

Organické redoxní reakce jsou redoxní reakce probíhající u organických sloučenin. Organické oxidace a redukce se liší od běžných redoxních reakcí, protože u mnoha z nich ve skutečnosti nedochází k přenosu elektronu v elektrochemickém smyslu slova.[1] Mezi organické oxidace se místo toho řadí reakce, kdy dochází k navázání kyslíku a/nebo odštěpení vodíku.[2]

Jednotlivé funkční skupiny lze seřadit podle rostoucích oxidačních čísel atomů uhlíku:[1]

oxidační číslosloučeniny
−4methan
−3alkany
−2, −1alkany, alkeny, alkoholy, halogenalkany, aminy
0alkyny, geminální dioly
+1aldehydy
+2chloroform, kyanovodík, ketony
+3karboxylové kyseliny, amidy, nitrily
+4oxid uhličitý, tetrachlormethan

Při oxidaci methanu na oxid uhličitý se oxidační číslo uhlíku zvýší z −4 na +4.

K častým redukcím patří například přeměny alkenů na alkany, z oxidací jsou časté například oxidace alkoholů na aldehydy. Při oxidacích se ze substrátů odstraňují elektrony, tím se snižuje elektronová hustota na molekule. U redukcí nastává zvýšení elektronové hustoty po dodání elektronů na molekulu. Uvedená označení se vždy vztahují k organické sloučenině, například reakce ketonu s hydridem lithnohlinitým se popisuje jako redukce ketonu, ovšem ne jako oxidace hydridu. Při řadě oxidací se z organických molekul odštěpují atomy vodíku, podobně bývají při redukcích často navazovány.

Mnoho reakcí označovaných jako redukce se objevuje i v jiných skupinách, například přeměny ketonů na alkoholy hydridem lithnohlinitým lze popsat jako redukce, ovšem hydrid je také dobrým nukleofilem a tak tyto reakce rovněž patří mezi nukleofilní substituce. Mnoho redoxních organických reakcí má mechanismus odpovídající párovacím reakcím, s radikálovými meziprodukty. Pravé redoxní organické reakce se objevují při elektrochemických organických syntézách; v elektrochemických článcích probíhá například Kolbeho elektrolýza.[3]

Při disproporcionacích se substrát zároveň oxiduje a redukuje za vzniku dvou různých sloučenin.

Asymetrické redukce a asymetrické oxidace mají velký význam v asymetrické syntéze.

Příklady

Organické oxidace

Podrobnější informace naleznete v článku Katalytická oxidace.

Nejčastějšími oxidačními činidly u organických reakcí jsou vzduch a kyslík. Patří sem například syntézy významných sloučenin, zneškodňování znečišťujících látek a hoření.

Organické oxidace mohou probíhat jedním z těchto mechanismů:

Organické redukce

Organické redukce mají také několik možných mechanismů:

Existují také redukce neprobíhající žádným z uvedených mechanismů, jako je Wolffova–Kižněrova redukce.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organic redox reaction na anglické Wikipedii.

  1. a b March Jerry; (1985). Advanced Organic Chemistry reactions, mechanisms and structure (3rd ed.). New York: John Wiley & Sons ISBN 0-471-85472-7
  2. Organic Redox Systems: Synthesis, Properties, and Applications, Tohru Nishinaga 2016
  3. http://www.electrosynthesis.com [1] Archivováno 15. 5. 2008 na Wayback Machine.
  4. A. L. Wilds. Reduction with Aluminum Alkoxides (The Meerwein-Ponndorf-Verley Reduction. Organic Reactions. 1944, s. 178–223. DOI 10.1002/0471264180.or002.05. 

Související články

Oxidace funkčních skupin

Redukce funkčních skupin

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

BirchReductionScheme.svg
(c) V8rik, CC BY-SA 3.0
Birch Reduction Scheme